Magazín Krásné paní

To, čím byl pro českou literaturou Karel Jaromír Erben nebo charismatický Karel Hynek Mácha, tím byl pro polskou literaturu národního obrození právě Adam Mickiewicz. Jméno eufonicky znějící, co říkáte? Známe ho? 

Slábnoucí síla hřejivých slunečních paprsků, slunce zvolna klesající na obzoru níž a níž, krátící se den a chladné noci – to vše jsou neklamné příznaky odcházejícího léta. Zrychlený tep horkých letních dní a nocí se viditelně zpomaluje. Přírodou začíná prostupovat klid a zvláštní melancholie. Utichá ranní zpěv ptáků, sluneční svit dostává žlutavý nádech a v krajině začínají zářit jasně červené plody jeřabin a šípků. Nastává čas poklidu a oddechu a zároveň čas příprav na blížící se zimní období.

Co naplat, léto už je za námi a vrátí se zas až za rok. Sice je ještě pořád hezky a babí léto se činí, seč může, ale trocha nostalgie už v něm uvízla a bude ještě narůstat. 

Do znamení Vah se Slunce přehoupne 24. září a setrvá tam do 23. října. Tomuto vzdušnému znamení vládne bohyně lásky Venuše. Váhy představují začátek vyššího celku, idealistických principů, ale také směnu, výměnu a komunikaci. 

Ve středověku se 29. září odváděly v mnoha zemích naturální a peněžní poddanské dávky a vesničané jezdili na trhy prodat hospodářské přebytky a předzásobit se vším nezbytným na zimu. V některých zemích začínalo o následující neděli posvícení. Mnohde trvalo až jedenáct dní a konkurovalo slavným svatomartinským hodům. A to vše se dělo pod ochranou archanděla Michaela.

Javor mléč je rozšířen po celé Evropě, zejména ve svěžích až mírně vlhkých, roklinatých a lužních lesíchnebo ve společenstvech dalších listnatých stromů. Roste na minerálně bohatých, výživných půdách, roztroušeně od nížin až po pahorkatiny. Je též hojně vysazován v parcích a zahradách, v řadě kultivarů lišících se vzrůstem či tvarem a barvou listů.

Nedávno jsem, stejně jako obě ručičky ke dvanácté, dospěl k přesvědčení, že pojem biologické hodiny se netýká jen žen. I muži mají svůj „anatomický budík“. Jak jinak si vysvětlit, že mě můj mozek neomylně probudí každé ráno v šest čtyřicet pět, bez ohledu na to, že je víkend a kapitalismus budovati netřeba.

Co naplat, léto už je za námi a vrátí se zas až za rok. Sice je ještě pořád hezky a babí léto se činí, seč může, ale trocha nostalgie už v něm uvízla a bude ještě narůstat. Vychutnejme si tedy každý krásný den a využijme ho do maxima, ale neměli bychom přitom zapomenout, že přijde zima, a je nutné se na ni pořádně zásobit nejen hmotně: podzim tuto přípravu i výstrahu už vlastně má ve svém názvu. Poddejte se podzimu. Nechte se podmanit jeho kouzly, barvami a vůněmi. Ale vyvažujte tuto poezii naprosto praktickou, racionální přípravou na zimu.

Brzičko je tady slunovrat a všechno začíná nanovo, ale já se přesto hlásím s příběhem podzimním, z krátících se dní a dohasínajícího světla, protože ho mám ještě plnou hlavu a jiný bych asi vyprávět nedovedla.

Když tenkrát přišel člověk jménem Mára do mé kuchyně a Mates byl v mé náruči a Kristýnka stavěla lego a oba hulákali a plivali rozmixovaný banán, pak plivali kuře s mrkví, nakonec plivali i jablko. Vlastně plivali cokoliv.

Hlavní důvod, proč má měsíční krajina mezi lidmi tak špatné renomé, možná spočívá v tom, že je úplně vyprahlá. Není tam žádná voda. Věděl to už Thomas Harriot nebo Galileo Galilei na počátku 17. století, když se na Měsíc podívali dalekohledem. A věděli to i mnozí hloubaví pozorovatelé před nimi, když na Měsíci nepozorovali odlesky Slunce na vodní hladině. Vědí to však bezpečně i současní vědci?

Panna je proměnlivé zemské znamení, které je ovládáno Merkurem. Slunce v něm pobývá 23. srpna až 22. září. Lidé, kteří se v tomto období narodili, jsou prý realističtí, pracovití a praktičtí. Snaží se, aby kolem nich bylo všechno správně uspořádáno, protože pořádek jim usnadňuje a zrychluje práci. Zda je tomu opravdu tak, jsme se zeptali herce a producentaPetra Jákla.

„Evropa má tři města-perly: Benátky na vodě, Florencii v rovině a Budu na kopcích,“ tak kdysi dávno opěvovali italští humanisté město na západním břehu Dunaje, které se v roce 1873 společně s městy Óbuda a levobřežní rovinatou Peští spojily v jednu z nejkrásnějších evropských metropolí – Budapešť.

Když si nebožka maminka za mlada vykládávala karty, šeptala vždycky nad jednou hromádkou: „Po čem šlapu.“ Tehdy jsem nemohl pochopit, proč ji tak zajímá, po čem šlape. Teprve po hodně mnoha letech mne to začalo také zajímat. Objevil jsem totiž, že šlapu po zemi.