Individuální přístup k dětem je zajištěn právě díky možnosti sestavit různé druhy plánů, pro každého takový, jaký mu nejvíce vyhovuje. V daltonském bloku mám také více času na žáky vyžadující speciální přístup, protože ostatní si pracují na svém plánu. Žáci přinášejí postupně úkoly, které splnili, a společně je zhodnotíme. Nejde o to, že učitel označí chybu, pouze naznačí a žák už by ji měl hledat sám.
Rio Preisner se narodil se 13. listopadu 1925 v úřednické rodině žijící na území tehdejší Podkarpatské Rusi v Mukačevu. Roku 1939 se rodina musela vrátit do Čech a tehdy čtrnáctiletý Rio pokračoval v gymnazijních studiích na pražském Smíchově, kde jej učili např. V. Jirát, J. Kostohryz a J. Š. Kvapil. Po maturitě (1944) pracoval až do konce války jako dělník v ČKD Praha.
Do svých dvaatřiceti let neuměla uvařit ani vejce natvrdo. Pak se zamilovala do svého muže a do města Paříž. Naučila nejdřív vařit sebe a potom miliony lidí. Dnes není Američana, který by neznal její jméno, a za velkou louží patří její kuchařka v každé domácnosti k rodinnému stříbru.
Oba moji rodiče jsou dnes již v důchodu, ale když jsem byl malý, oba pracovali hodně. Moje maminka řídila malé nakladatelství z přízemního patra našeho domu uprostřed hor jižně od San Franciska. Tatínek byl právník a pracoval v jedné z těch kanceláří, které máte větší šanci vidět v televizi než osobně navštívit. Byla ve 32. patře na adrese Embarcadero Centrum 1 v San Francisku, což, jak všichni žijící na západním pobřeží vědí, je naše verze newyorského Světového obchodního centra.
Stáří nebylo lehké v žádné době, zvlášť když byl člověk chudý a bez příbuzných. A co teprve vojenští veteráni, kteří se vraceli domů často invalidní a prolezlí nemocemi. Jejich nelehký úděl se pokusil zmírnit osvícený hrabě Špork, když na Kuksu vybudoval hospital – jakýsi barokní domov seniorů.
