Magazín Krásné paní

Každý z nás má známé (těch je vždycky nejvíc). Pak má přátele (těch je většinou méně) a pak má kamarády (těch už bývá poskrovnu). Pojďme se na chvíli zastavit u těch, kterých bývá nejmíň. Kamarádi jsou totiž naprosto nezbytní k životu. Kdo je nemá, je ošizený o něco moc podstatného.

Umělec a teoretik Carlo Ridolfi publikoval v roce 1648 životopisy nejslavnějších benátských malířů, kde velkou pozornost věnoval nejslavnějšímu z nich – Tizianovi. Autor se tu mimo jiné vyznal z obdivu k modelkám, které mistr na svých obrazech zachytil. Nikdo na světě prý nedokázal zobrazit s takovým pochopením dívčí krásu, jemnost, poetičnost i ladnost ženského těla. A ty nejpůsobivější obrazy prý malíř vytvořil podle svojí nádherné milenky, kterou nazýval Violanta.

Statek zvaný Příbram patřil počátkem třináctého století urozenému velmoži Hroznatovi. Ten se zde však příliš nezdržoval a nakonec vstoupil do kláštera v Teplé a svůj majetek věnoval církvi. A tak v roce 1216 pražský biskup Ondřej koupil od kláštera v Teplé „statek řečený Příbram“ a začal budovat jedno ze svých panství. Kolem biskupského sídla vyrůstalo městečko s právem tržním a s kostelem sv. Jakuba – centrum statku s několika vesnicemi.

Ředkvička pochází z Asie; jako kulturní rostlina se však hojně vyskytovala i ve Středomoří. Vedle česneku a cibule ji dobře znali a používali již staří Egypťané v době staveb pyramid. U nás se objevila poměrně pozdě, až ve druhé polovině 18. století.