Úvod Magazín Adam Mickiewicz: velký bojovník a špatný manžel

Adam Mickiewicz: velký bojovník a špatný manžel

To, čím byl pro českou literaturou Karel Jaromír Erben nebo charismatický Karel Hynek Mácha, tím byl pro polskou literaturu národního obrození právě Adam Mickiewicz. Jméno eufonicky znějící, co říkáte? Známe ho?

Polsko je naším slovanským přímým sousedem. Je fakt, že v podstatě po dobu 19. století přestalo Polsko existovat, ale oslovuje nás toto jméno slavného polského básníka a spisovatele? A opačně. Znají Poláci našeho Erbena a Máchu? Vždyť Kytice a Máj jsou perly naší romantické literatury! Vhoďme tedy rukavici a ukažme, že zakladatel polské moderní poezie Adam Mickiewicz, narozený ve znamení Kozoroha, pro nás Čechy, Moravany, Slezany není jen libě znějícím jménem.

Adam Mickiewicz se narodil na Štědrý den roku 1798 v poměrně zajištěné rodině advokáta pravděpodobně v Nowogrodku, přičemž jeho rodině patřil též malý statek v litevské vesnici Zaosie. Ačkoli Polskem cloumaly společenské nepokoje a tento stát si postupně rozdělovaly tehdejší mocnosti jako Rakousko, Prusko a Rusko, malý Adam prožíval takřka idylické dětství na rodinném statku. Kozorohové jsou spíše povahy klidné, vyhovuje jim tradiční stereotypní životní rytmus, třeba právě litevského venkova.

Kozoroha pravděpodobně poznáte i podle jeho houževnatosti, pracuje sice pomalu, ale jistě a spolehlivě. Adamovi vyhovovaly typicky selské činnosti stejně jako učení na univerzitě ve Vilnu. Nepatřil mezi nejbystřejší a nejoriginálnější studenty sršící vtipem, to ani Kozorohu není příliš dáno, zato profesoři i kolegové oceňovali jeho zodpovědnost a silnou vůli a charakter. Rohy Kozoroha značí neústupnost.

Žák Byrona a Shelleyho

Adam Mickiewicz se stal učitelem, středoškolským profesorem, první umístění ho zavedlo do Vilna. Již za studií byl silně ovlivněn četbou anglických romantiků, jako např. Byrona, Shelleyho a dalších. Romantismus se mu stal nejen literární inspirací, ale i celoživotním stylem, na němž až konzervativně lpěl. Jeho prvním silným výkřikem do světa se stala Óda na mladost, poprvé publikovaná v roce 1819. Již při četbě jeho básní nás rozhodně zaujme pocit, že jsou si podobné, že většinu motivů jako bychom už odněkud znali. Důvody jsou nasnadě. Romantismus je umělecký směr a zároveň dost vyhraněný postoj k životu, a proto je logické, že motivicky se díla podobají. Navíc Kozoroh Mickiewicz byl poměrně dosti konzervativní tradicionalista, takže jestli se považoval za romantika–buřiče, tak se vším všudy. 

Žena a vlast

K správnému romantickému autorovi patří neodmyslitelně romantická láska. Kozoroh se umí nadchnout, ale jako by u něj převažovala jistá melancholie. Jeho femme fatal se stala sestra jeho přítele Marie Wereszcaková. Byla krásná, četla francouzské a německé romantiky, nechávala se unášet vyprávěním starých běloruských a litevských vesničanů, možná nebyla daleko od Rousseauovského návratu k přírodě. Ovšem tato bohatá nevěsta měla již svého dohodnutého ženicha a rodina rozhodně novému vztahu nepřála. Maryla, jak svou Múzu Mickiewicz nazýval, s Adamem neutekla a zvolila pohodlný život hraběcí paní.

Postava Maryly se nese celým dílem Mickiewicze. Z Kozorohů se mohou snadno stát pesimističtí mrzouti, šířící kolem sebe napětí. A možná právě tato pro Adama traumatizující skutečnost ho přivedla k originálnímu pojetí polského romantismu. Konečně se odpoutal od svých vzorů. Zatímco vznešení Angličané nechávali své hrdiny rozpolcené uprostřed zámků či na bojišti, Mickeiwicz se nebál a své polské rozervané trpící hrdiny umístil do jejich typického prostředí – les, krčma, hřbitov, špinavá vesnice. Jejich jazyk neoplýval vznešenými básnickými slovy, nýbrž oprašoval typická polská rčení, nadávky, kletby. Melodičnost veršů připomínala melodiku hovorové polštiny.

 

Mizerný manžel 

U Adama Mickiewicze můžeme sledovat zajímavý proces. Tento melancholik, zraněný ve svých citech k ženě, nahrazuje svou lásku k Maryle láskou k polskému porobenému národu, rozdělenému mezi Rusko, Prusko a Rakousko.

Proto bylo nasnadě, že se spojoval s polskými a ruskými revolucionáři. Jako revolucionář musel volit cestu neustálého psance, pobýval v Rusku, Praze, Berlíně, Drážďanech, Karlových Varech ve Výmaru.

Poté cestoval do Itálie a Švýcarska. I na těchto cestách poznával krásné a inteligentní ženy, ale nebyl natolik žádoucím ženichem, aby rodiny daly ke sňatku souhlas. Byl sice už skoro slavným spisovatelem, ale kdo uměl přečíst jeho verše v polštině? A navíc byl zchudlý profesor neustále kontrolován, cenzurován. Ani jeho druhá žádost o ruku Evy Ankwiczové nebyla přijata. V osobních vztazích se stával stále sobečtějším a pesimističtějším. 

Po návratu domů do polského záboru se konečně usadil. Oženil se s mladičkou krásnou Celine Szymannovskou. Jejich štěstí netrvalo dlouho – Celine duševně onemocněla. Tento svazek nebyl šťastný.

O dost starší Adam byl velmi žárlivý a podezřívavý, jeho mladičká Celine zřejmě čekala od romantického básníka romantické manželství. Těžko už asi dnes objevíme příčinu, ale Celine onemocněla a manželé se úplně odcizili.

Tryzny a Pan Tadeáš

Jakým byl bojovníkem za národní polská práva Adam Mickiewicz? Klidnou spolehlivou silou. Zodpovědný za své činy. Kozoroh organizuje, houževnatě a třeba i velice tvrdě pracuje tam, kde cítí, že jeho činnost může dosáhnout těch nejvýraznějších výsledků. Tento rezervovaný a zároveň neústupný Kozoroh Adam Mickeiwicz nebyl zbabělec, ale možná právě pro výše zmiňované vlastnosti cítil svou sílu a oddanost vůči svému Polsku jinde než na bojišti. Bouřil svou uměleckou činností, kontaktoval nejrůznější revolucionáře celé střední a východní Evropy, dával do pohybu dění, ale vojákem nebyl. Byl básníkem a jeho básně se staly motivací pro zanícené vlastence nejen Polska. 

Ze všech jeho děl jmenujme dvě nejslavnější. Dziady (česky Tryzny) jsou nedokončené drama skládající se ze tří částí. Zde nalezneme právě ono autobiografické splynutí nešťastné lásky k ženě a lásky k milovanému národu. Velmi odvážně zde přirovnává Polsko ke Kristu umírajícímu na kříži, aby svým zmrtvýchvstáním přinesl svobodu všem národům.

Pan Tadeusz (Pan Tadeáš) je národní epos o 12 zpěvech (mimochodem v české literatuře tento národní epos nenalezneme, snad jen v podvržených a falšovaných Rukopisech), který se odehrává na malém šlechtickém sídle v Litvě v letech 1811–1812, kdy Poláci doufali v Napoleonovu pomoc při obnově vlastního státu. Jsou zklamáni, ale nevzdávají se. A opět nechybí milostná zápletka a spor mezi dvěma šlechtickými rody, inspirovaný Shakespearovou tragédii Romeo a Julie.

Otráven, či nemocen

K romantickému životnímu stylu patří i záhadná smrt. Adam se rozhodl sledovat tažení polských oddílů proti Rusku na Krymu. 26. listopadu 1855 neočekávaně ulehl s velikými bolestmi břišní krajiny a do několika hodin zemřel. Podle jedněch byl otráven, podle jiných podlehl těžké akutní formě cholery, řádící okolo, nebo jako správný Kozoroh nikomu nesvěřoval své již déle trvající bolesti břicha, jež vygradovaly v těžký zánět nebo rakovinu. Pohřben byl v Paříži. Ovšem Polsko nikdy nezapomnělo na svého národního básníka a po uklidnění politické situace byly jeho ostatky slavnostně převezeny do Polska, aby odpočíval zde, ve své milované vlasti.

Romantika

Poslechni a počkej chvíli!
Ona nevnímá –
Hle, městečko! Hle den bílý!
Nikde nikdo, kohopak to hledáš očima?
Co to kolem sebe chytáš?
Koho voláš, s kým se vítáš?

Ona nevnímá –
Hned stojí jak mrtvá skála,
nehybná a zesinalá,
hned očima zableskne,
potom vzlyká, chytá cosi,
usmívá se na kohosi
a zas pláče přeteskně.

Přišels v noci, můj Janíčku,
Sem pojď, tiše, pomaličku,
ať macecha tě neslyší.
Ne, proč bychom se jí báli!
Vždyť jsme tě už pochovali!
Umřels? Začínám se bát!

Přeložila Vlasta Dvořáčková

Archic, časopis Krásná 2007, Fotografie: Wikipedie

Osobnosti a rozhovory
Čtvero ročních období v říši zvířat: Už troubějí