V centru Prahy se stále něco kutá. I v krátké Palackého ulici, kde si v ruchu velkoměsta ani nevšimnete tichého domu s letitými masivními vraty. Odtud, z barokního MacNevenova paláce, vyzařuje klid. Z otevřených oken prvního patra kdysi výrostek Jan Palacký, syn uctívaného dějepisce, rozpustile pokřikoval na chodce pod sebou, zatímco jeho ukázněná mladší sestra Marie (18. 4. 1833–29. 3. 1891), narozená ve znamení Berana, hloubala, jestli obstojí jako dobrá dcera národa.
Dlouho bývalo ve zvyku končit příběhy happy endem. Na konci správné pohádky je svatba – a dál už nic. Ale skutečné příběhy svatbou nekončí, nekončí ani pohřbem. Byla jednou jedna úžasná dvojice, byla tu s námi, žila a pracovala a vydávala o tom svědectví. Sledovali jsme ji dílo od díla – a přece nám ještě tak úplně nedošlo, co ti dva vlastně byli zač.
Byl to tenkrát na ratibořickém zámku náramný poprask. Na oběd se sem totiž nečekaně ohlásil ruský car Alexandr I., a to pouhý den předem. Není divu, že Kateřina Zaháňská, paní kněžna z nesmrtelné Babičky, nevěděla, kde jí hlava stojí.
Říká se, že stav porodnictví ve společnosti poukazuje na to, jak na tom je celá společnost, připomíná Natalie Sedlická, která je nejen porodní asistentkou, ale zabývá se i shiatsu a vede meditace či kurzy intuitivního tance a věnuje se tradiční čínské medicíně. Do budoucna by chtěla zejména těhotným ženám zajistit komplexní péči. Vyvinula i vlastní metodu léčebných masáží.
Marie Kalbáčová je známou vědkyní, která má za sebou už celou řadu významných ocenění. Je doktorkou přírodních věd, řídí tým vědeckých pracovníků a před nedávnem získala stipendium, které se mladým vědkyním uděluje. Je vdaná a se svým manželem, který pro změnu bádá v oblasti fyzikální chemie, má dvouapůlroční dcerku. Říká se, že s vědci bývá pěkná nuda. Z toho nás paní Marie rychle vyvedla.