Pokud půjdete pražskou Nerudovou ulicí směrem na Pražský hrad, možná vás zarazí nápis Muzeum Montanelli. Budete-li chtít odkrýt tajemství toho, co se skrývá za dveřmi, a vejdete dál, přivítají vás rozlehlé prostory. Možná také zjistíte, že toto muzeum navázalo na činnost stejnojmenné galerie, kterou v roce 2003 založila lékařka a podnikatelka Dadja Altenburg–Kohlová, žena, která značnou část svého života pobývala v Německu.
Bájný Vyšehrad, původně jmenovaný Chrasten, leží na nejvyšší plošině skalnatého ostrohu nad soutokem Vltavy a Botiče.
Začala 70. léta. Rozjela se normalizace. Snažili jsme se chovat, jako kdyby tady cizí nuzní vojáci nebyli a nehlídali nás s tanky. Lidé vyšli do ulic, už ne se zkrvavenými prapory a zaťatými pěstmi, ale do fronty na toaletní papír a banány, nocovat před Čedok, aby měli k moři blíž, ve čtvrtek vystát frontu na knižní novinky nebo na lístky do divadla.
Gustav Klimt. Umělec měl až magickou přitažlivost pro ženy a dívky všech generací i společenských vrstev. Odolala mu jen málokterá z těch, které vstoupily do jeho vídeňského ateliéru. Od bohatých paniček, které se k němu přišly portrétovat, až po chudé pohledné služky, které u Mistra zpočátku jen uklízely, aby nakonec skončily v jeho náruči.
Sigmund Freud kdysi napsal skvělý esej o sexualitě renesančního génia Leonarda da Vinci. K rozboru měl jen pár vzpomínek a dokumentů, několik kreseb a jeden jediný obraz, z něhož vyvozoval svoje dalekosáhlé závěry.