Kdysi jsme mívali v pondělí pracovní porady, nepotrpěla jsem si nijak na pondělky, bývala to nuda. Ale jeden mi uvízl v paměti, i když se na té poradě nic obzvláštního nestalo. Jeden můj kolega právě oženil syna a pokradmu, aby šéfová neviděla, nám ukazoval fotografie ze svatby.
Panenky byly vždycky pro holčičky tou nejmilejší hračkou. Já jsem toužila po mrkací, moje dcera po mluvící, dnes prý panenky i čurají… Mám tři vnuky kluky, tak se v tom tak nevyznám. Pár starých panenek ve své sbírce mám, ale žádná není z mého dětství. Netuším, kam se všechny poděly…
V knížce Tajemník lásky z roku 1866 se píše: Jest už v povaze ženy chtíti se líbiti mužům. Můžeme snad tuto snahu zváti zavrženíhodnou? Zajisté nikoliv. Avšak přehnané zdobení zastiňuje krásu ženy, leč šerednost činí mnohem nápadnější.
A co jsem si na vyprahlém americkém středozápadě koupila já?
