Kategorie: Fejetony

Ano, milí čtenáři, jestli mě opravdu něco štve, je to politika, ale protože jsou Vánoce za dveřmi, nechci ani sebe, ani vás připravit o nastávající krásné dny marným naříkáním a stěžováním. Stejně si myslím, že vše, co se děje, má se dít a my jsme možná schopni svým pozitivním myšlením, nadhledem a humorem zvrátit a ovlivnit i nepřízeň osudu… Vím, že to vždy neplatí a některá rozhodnutí osudu jsou nezvratná, ale co s tím? To je jeden velký otazník.

Taky taková slovní hříčka – „to nemá duši“ nebo „z duše to nenávidí“, „to je dobrá duše“ a tak dále a tak dále. Ale co to vlastně je duše? Víme, co je srdce, víme, co je mozek, co jsou svaly, kosti. To všechno jsou věci konkrétní, na které si můžeme sáhnout. Ale duše?

Je několik literárních textů, které mě vždy a bezpečně rozesmějí. Prim má mezi nimi Čapkův Marsyas, ta pasáž o provázanosti osobních citů s přírodními jevy. Když mi vytane na mysli Kolem pražských věží / holubi se točí / a já nesouhlasím / s profesorem Rádlem, směji se vždy nahlas, dlouho a srdečně a nemohu si pomoci.

Slovo mapa pochází ze středověké latiny a představuje zkratku slov “mappa mundi”, neboli list, na kterém je nakreslena mapa světa.