Situace: recepce hotelu v rakouských Alpách, dva američtí rodiče a jejich dvě dospívající děti, naprosté zmatení. „Takže do sauny se tu chodí bez plavek?“ opakuje zděšeným hlasem matka. „A jaká jsou další pravidla?“ Recepční laskavě vysvětluje, že plavky se nenosí ani do páry.
Když jsem před několika měsíci komentoval spory kolem šumavských lesů, měl jsem pocit, že téma je vyčerpané a nic zásadně nového nelze očekávat. Zřejmě jsem se mýlil. Po zimním klidu zbraní, kdy se řešily soudní záležitosti spojené s incidenty během blokády, znovu roste napětí. V podstatě se čeká jen na to, kdy vyletí první letošní generace lýkožrouta, tedy kůrovce.
Nedávno jsem se přihlásil na tak zvané rychlé rande. Většinou to probíhá tak, že sedíte čtyři až pět minut u stolu s někým cizím, koho jste nikdy předtím neviděli, a snažíte se nepůsobit na něj jako někdo, kdo má zapotřebí chodit na akce, jako je rychlé rande, aby se seznámil se ženami.
Neříkejte, že neznáte obsah krásného českého slova: touha. Tak si ho řekněte hezky nahlas. Slyšíte, co v něm všechno je? Úplně všechno. Každý z nás po něčem touží. Neznám člověka, který by nic nechtěl. Lidé sní o rozličných věcech. Každý z nás asi touží po lásce. Nemocní chtějí být zdraví, bohatí si přejí ještě víc peněz.
Stromy jsou němí svědci historie lidského rodu. Jejich dřevo udržovalo životodárný oheň v pravěkých jeskyních, posloužilo k výrobě prvních zbraní a nástrojů a po věky provázelo člověka od početí až do hrobu – dům, postel, kolébka, stůl a nakonec rakev.
