Není to tak dlouho, co se za ostentativní podpory prezidenta republiky ujal řízení resortu nový ministr životního prostředí. Hned po nástupu nenechal nikoho na pochybách, kterým směrem se ministerstvo bude ubírat. Jeho prioritou bude – životní prostředí. Ovšem ne životní prostředí, jak bývá chápáno, ale životní prostředí především pro lidi.
V květnu mi bylo třicet. Toto jubileum jsem přijala bez velkého nadšení. Nikdy jsem se zcela nezbavila pocitu, že žena nad třicet je „paní“, jejíž život se odehrává v jakési daleké galaxii starostí, odpovědnosti a dospělosti.
Jakýmkoliv úkolům se daří lépe, poutají-li je jisté meze, limity, termíny. Těžko si představit příkladnější omezení, než jaké skýtá transoceánský let. Sedadlo v turistické třídě s taškou napranou pod sedadlo, kam se mají vejít i otékající nohy, vám dostatečně omezí prostor.
Kdysi jsme mívali v pondělí pracovní porady, nepotrpěla jsem si nijak na pondělky, bývala to nuda. Ale jeden mi uvízl v paměti, i když se na té poradě nic obzvláštního nestalo. Jeden můj kolega právě oženil syna a pokradmu, aby šéfová neviděla, nám ukazoval fotografie ze svatby.
Panenky byly vždycky pro holčičky tou nejmilejší hračkou. Já jsem toužila po mrkací, moje dcera po mluvící, dnes prý panenky i čurají… Mám tři vnuky kluky, tak se v tom tak nevyznám. Pár starých panenek ve své sbírce mám, ale žádná není z mého dětství. Netuším, kam se všechny poděly…