Po dvaatřiceti letech v Čechách a dalších třinácti v Německu mě osud zavál až na druhý konec Zeměkoule, mezi klokany a koaly – do Austrálie. Původně jsem následovala kamarádku z dětství, která tam žila už léta. Ale časem jsem se osamostatnila, až se ze mne po šesti letech stala Australanka se vším všudy.
„Evropa má tři města-perly: Benátky na vodě, Florencii v rovině a Budu na kopcích,“ tak kdysi dávno opěvovali italští humanisté město na západním břehu Dunaje, které se v roce 1873 společně s městy Óbuda a levobřežní rovinatou Peští spojily v jednu z nejkrásnějších evropských metropolí – Budapešť.
V rodném zemědělském kraji na jižním okraji moravské části Českomoravské vrchoviny se rozkládá uprostřed města Jaroměřic nad Rokytnou rozsáhlý a honosný barokní zámek s velkým parkem, jeden z největších ve střední Evropě. Do dějin vešel také tím, že v jeho zdech byla zkomponována první česká opera.
Budově se říkalo Fišpanka, protože v něm bývala v letech 1856–1862 továrna podnikatele
Grubera na zpracování rybích kostic Fischbein, používaných do šněrovaček a k různým jiným účelům.