Kategorie: Osobnosti a rozhovory

Akvarely Anežky Hoškové (*1982) přivádějí až na samý okraj světa, fascinují svými surrealistickými bytostmi v kombinaci s náboženskými i mytologickými symboly, ale také znaky okultismu a drasticky pohádkové fantasie. Od roku 2003 je členkou skupiny A. M. 180 Collective, nezávislého promotérského kolektivu, založeného na principech DIY, jehož hlavní misí je propojování alternativní hudby se současnou výtvarnou scénou.

Když před lety oznámili francouzští potápěči, že našli letadlo, v němž zahynul Antoine de Saint-Exupéry, znovu ožily legendy o jeho životě. Jednou z nich je i legenda o rozporuplném vztahu slavného spisovatele k dívce jménem Consuelo Suncinová.

Neuměl bych žít bez úžasných lidí, které mám kolem sebe. Bez dobrého jídla, bez lásky, i když to zní jako klišé! A nedovedu si představit život bez zraku. Dovedl bych žít bez ruky, bez nohy – ale bez zraku? Zaručeně bych neuměl žít bez přírody, bez přímého kontaktu s ní.

Moje láska už od dětství – hned po umění – byla příroda. Tuto zálibu ve všem, co leze, plave, lítá a roste, mám po tatínkovi. Dědeček byl bankéř, a tak mohl dopřát svým dětem dobré vzdělání. Jako dítě jsem chtěl být zoologem. Znal jsem latinské názvy každého ptáka i každé květiny a něco z toho si pamatuji dodnes.

Skleněné postavy žen s dlouhýma nohama, figury pestrobarevných ptáků či velké abstraktní objekty nebo i celá řada rozličných skleniček. Všechna tato díla nesou podpis – vlastně jak by řekl autor – fukopis významného sklářského výtvarníka Jiřího Šuhájka. Tento rodák z Pardubic absolvoval mimo jiné Royal College of Art v Londýně a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v ateliéru profesora Stanislava Libenského.

Skleněné postavy žen s dlouhýma nohama, figury pestrobarevných ptáků či velké abstraktní objekty nebo i celá řada rozličných skleniček. Všechna tato díla nesou podpis – vlastně jak by řekl autor – fukopis významného sklářského výtvarníka Jiřího Šuhájka. Tento rodák z Pardubic absolvoval mimo jiné Royal College of Art v Londýně a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v ateliéru profesora Stanislava Libenského.

Šansoniérka Jana Rychterová zpívá neobyčejně o věcech obyčejných. A člověk jí věří každé slovo. Právem. Písně této mladé ženy s uhrančivým pohledem jsou totiž bez pseudofilozofických blábolů, zato je v nich plno citu, sebeironie a mladé moudrosti, jak říká profesor Milan Jíra ze sdružení Šanson – věc veřejná. Radí je poslouchat velmi pozorně, neboť to je skutečný šanson.

Významní představitelé technické a vědecké inteligence patří či alespoň by měli patřit – vedle inteligence kulturní – vždy k národním pokladům každé země. Možná ani nevíte, které všechny známé i méně známé vynálezy a objevy dali světu lidé, již žili a tvořili nebo se alespoň narodili v českých zemích. Důmysl, vtip, zručnost, neúnavná práce a originální nápady českým lidem nikdy nechyběly, mnohým se podařilo nesmazatelně se zapsat mezi světové velikány svých oborů.

Poprvé jsem viděl obraz od Karla Laštovky u Jirky Kotouče. Portrét se mi zalíbil a já jsem si přál seznámit se s jeho tvůrcem. Později, když jsem viděl skvělou fiktivní podobiznu operní divy Marie Callas, znovu jsem zatoužil poznat autora těchto obrazů osobně.

Rádi vzpomínáme na Vánoce, které jsme prožili ještě za totality. Byly sice skromnější, ale byly víc o vlastních svátcích než teď.

Nevím, proč můj obraz vznikl. Řekl mi, že by mě rád namaloval, ale já to nebral nijak vážně a ani jsem na něho nijak netlačil. Byl jsem člověk mediálně známý a takové on maloval rád. Jednou jsem se k němu vypravil, jen tak, bez zvláštního důvodu. A on zavelel: „Jdeme na to!“ A tak jsme šli. Tedy šel on, protože já ani nemusel změnit polohu.

Karla jsem poznala díky svému manželovi Petrovi, který mi dal k našim prvním Vánocům od něho obrázek. Grafiku, na které je Kristus na kříži. Toužila jsem poznat toho malíře, a tak nás Petr seznámil. Padli jsme si spolu do oka a následovalo mnoho nádherných let přátelství.

Významní představitelé technické a vědecké inteligence patří, či alespoň by měli patřit, vedle inteligence kulturní vždy k národním pokladům každé země. Možná ani nevíte, které všechny známé i méně známé vynálezy a objevy dali světu lidé, kteří žili a tvořili nebo se alespoň narodili v českých zemích. Důmysl, vtip, zručnost, neúnavná práce a originální nápady nikdy nechyběly českým lidem, z nichž se mnohým podařilo nesmazatelně se zapsat mezi světové velikány svých oborů.

Už nevím, kdo nás s Karlem Laštovkou seznámil, ale bylo to někdy v roce 1978. Občas jsme se scházeli a obdivovali se navzájem. Když jsem se rozhodla, že se provdám za Matěje (svého dosavadního manžela, s nímž už jsem oslavila stříbrnou svatbu), zeptala jsem se Karla, zda by mě nenamaloval, abych mohla dát obraz Matějovi jako svatební dar.

Jeden ze svých prvních obrazů nazval Matka Vlasta s morčetem Růženou a je to opravdu jeho maminka, kterou měl moc rád. Namaloval ji na zrcadlo, je to tedy malba na skle. Ale nebyl to žádný zvláštní záměr, to zase neměl na plátno a staré zrcadlo se rozměrově náramně hodilo.

Někdy kolem roku 1976 mě s Karlem Laštovkou seznámila Květa Fialová, kamarádka a kmotra mojí starší dcery. Bydlíme blízko sebe, často se navštěvujeme a samozřejmě jsem jí trochu záviděla krásný obraz od Karla Laštovky, který visel u ní doma. Pojala jsem ideu, že bych se také mohla nechat namalovat a že by takový obraz byl výborným dárkem pro mého manžela k výročí svatby.

Můj manžel si u Karla objednal můj portrét. K tomu nás inspiroval obal desky klavíristky Valentiny Kameníkové, na němž kromě fotografie je i její překrásný portrét od malíře Karla Laštovky.

„Tam, kam jsem chtěl, jsem se vlastně už částečně dostal. Dělám věci, které mě baví,“ říká ředitel festivalu Fresh Film Fest Martin Pošta, který vystudoval školu ekonomického směru a následně Filmovou a televizní fakultu Akademie muzických umění. Nevěnuje se však pouze tomuto festivalu, ale pracuje i na dalších projektech. Jde například o promítání na pražský orloj nebo přehlídku designu a další audiovizuální projekty.

Svým obrazům říkal portrét a také ho nic jiného než portrét nezajímalo, tělo pak dotvořil podle vlastní fantazie. Na mém obraze je moře, protože to byla naše společná láska. Třeba jsme se bavili a on mi řekl, že večer jede do Itálie. Přitom neměl vůbec sbaleno a bylo mu to jedno. 

Vychovatelka v dětském výchovném ústavu 2003–2006, učitelka na gymnázium od 2006, k tomu spolupracuje s neziskovou organizací SIMP, která se zabývá integrací znevýhodněných osob, externě přednáší na VŠ a v přípravných kurzech pro studium VŠ, věnuje se terapeutické metodě „videotrénink interakcí“.

Obraz byl namalován v roce 1970, kdy jsme se s Karlem nějakou dobu znali. Když jsem viděl, kolik úžasných portrétů v jeho ateliéru vzniká, zatoužil jsem i já mít takový. Nemaloval mě jenom z čistého přátelství, to by ostatně Karel ani neudělal, dohodli jsme se na ceně. Ale jsem já byl rád, že moji zakázku přijal, mít obraz od Laštovky totiž něco znamenalo.

Prošel řadou zaměstnání: byl poslíčkem, písařem, opisovatelem, sazečem, učitelem, vychovatelem, pomocným dělníkem, prodavačem čehokoliv, asistentem, novinářem, kolportérem, uklízečem…

Karel byl velice vzdělaný, společenský a vtipný člověk. Ráda jsem trávila čas v jeho společnosti a v nádherné atmosféře jeho bytu, povídala si a pózovala. Naše přátelství se tím prohloubilo a trvalo mnoho dalších let.

Naše známost začala mým příchodem do Prahy. Nebyla jsem v Praze okoukaná, byla jsem tu nová. Absolvovala jsem v Brně na Janáčkově akademii múzických umění, působila jsem v mimopražském divadle. Ale docela neznámá jsem nebyla. Když jsem nastoupila do angažmá v Činoherním klubu, měla jsem za sebou roli ve slavném Vláčilově filmu Údolí včel.

„Jak prosté, libozvučné jsou její věty, jaká jadrná čeština z nich mluví. Je to stejná kultivovanost, jaká byla i v jejím projevu hlasovém, v celém držení těla, ve styku s lidmi. Byla vzorem toho nejvyššího, čeho může žena dosáhnout na poli rozumovém a mravním.“ Lépe to snad filozofka Jiřina Popelová nemohla vyjádřit. Mluvila o Betty Karpíškové (14. 6. 1882 až 31. 10. 1942), narozené ve znamení Blíženců.

Do malostranské kavárny přišel Vlastimil Harapes stylově, v doprovodu psa. Fenku Albu (což v italštině znamená svítání) si pořídil z útulku, kde si ho prý sama vybrala.

Do malostranské kavárny přišel Vlastimil Harapes stylově, v doprovodu psa. Fenku Albu (což v italštině znamená svítání) si pořídil z útulku, kde si ho prý sama vybrala.

Walt (zkrácenina jména Walter) Whitman se narodil 31. května 1819 ve West Hills na ostrově Long Island v New Yorku. A jako správný Blíženec v sobě mísí dvojakou podstatu, je plný rozporů.

Narodil se v rodině statkáře v Petrkově. Obecnou školu navštěvoval v sousední vsi Svatý Kříž.

Růžena Mazalová, někdejší baletní mistr a choreografka Národního divadla, mi dlouho říkala: "Vlastíčku, musíš se mnou jít za malířem Karlem Laštovkou, ten maluje tak úžasné obrazy a portrétuje známé osobnosti."

K našemu seznámení se váže kuriózní příhoda. Dá se říci, že díky portrétování jsem získala nejen milovaný obraz, ale také báječnou tetičku Věru a výjimečného přítele.

Radim Uzel – gynekolog a zřejmě nejznámější český sexuolog. Narodil se v roce 1940 v Ostravě (ve znamení Berana). Čtvrtstoletí šťastně ženatý, otec jedné dcery. Milovník divadla a vážné hudby a ředitel společnosti pro plánování rodiny a sexuální výchovu.

Kdy jsem se s Karlem poznala, to už opravdu nevím. Ale přesně si vybavuji, že to bylo v době, kdy mi bylo na světě velmi těžko.

Květa Legátová se narodila v roce 1919 ve znamení Štíra a dnes její jméno každý skloňuje spolu se slůvkem Želary. Ona ne. O svém spisovatelství mluví nerada, přestože její spisovatelský život knížkou Želary opravdu nezačal.

Shora zní varhany, mladé dámy a pánové s vážným obličejem kráčejí ve starobylé aule pražského Karolina k promoci. Proti nim na zdi visí mohutný závěs s odleskem gotického ducha – gobelín Marie Teinitzerové-Hoppeové (3. 7. 1879–18. 11. 1960).

Shora zní varhany, mladé dámy a pánové s vážným obličejem kráčejí ve starobylé aule pražského Karolina k promoci. Proti nim na zdi visí mohutný závěs s odleskem gotického ducha – gobelín Marie Teinitzerové-Hoppeové (3. 7. 1879–18. 11. 1960).

Poznali jsme se v dobách, kdy Karel ještě hrál divadlo. Jmenovalo se Paravan a sídlilo v ulici Ve Smečkách. Seznámil nás Zbyněk Pohlídal, jeho přítel, který s ním měl dost podobnou povahu i osud. 

Karel Laštovka byl báječný kluk, skvělý malíř a fajn kamarád. Byla s ním velká legrace, nechci použít slovo sranda, protože jsem dáma staršího věku a nehodí se to. Poznala jsem ho v Redutě, když zpíval s kloboukem na hlavě populární kuplet, na jehož název už si nevzpomenu.

Každý galerista podřizuje dramaturgii galerie svému vkusu a v mém případě je to stejné.

Neznámý dánský autor se ve své veršované legendě pokusil zachytit nezměrný smutek, který zasáhl snad všechny poddané dánského krále Valdemara II. Vítězného, když 24. května roku 1213 (v některých pramenech se udává 1212) zemřela jeho manželka, dcera českého krále Přemysla Otakara I. a Adléty Míšeňské.

Karla Laštovku jsem poznala služebně a služebně vznikly také moje obrazy. V roce 1978 mě k němu za účelem portrétování dovezla produkce filmu režiséra Jiřího Krejčíka, Božská Ema, v němž jsem hrála slavnou pěvkyni Emu Destinnovou. Pro potřeby filmu byl zapotřebí můj portrét, respektive portrét Emy Destinnové. Obraz se objevil ve filmu i na plakátech, které film propagovaly.

Začnu velmi osobně. Dávno, dávno již tomu – někdy v druhé půli padesátých let – bylo nebylo v Praze na Vinohradech kino a jmenovalo se Ilusion.

Mám pocit, že s Karlem Laštovkou jsem se znala odjakživa. Už když jsme se potkali, tak jsem hned věděla, že tenhle člověk do mého života patří. Od té doby, co tady s námi není, mi neuvěřitelně schází, odešel trestuhodně brzy. Jeho umělecký salon poznamenal kulturní život Prahy minulých let a směle ho přirovnám k věhlasným a slavným salonům, které ovlivňovaly život celých generací. 

"Mám těch způsobů, jak o něčem začít přemýšlet, mnoho. Třeba i proto mám doma na celé stěně fotografie děl umělců, které mám rád, i obrázky z cest, protože mě baví sklouzávat na ně pohledem a často mě pak napadají různé nezvyklé věci,“ prozrazuje přední český malíř a sochař Jaroslav Róna, který o sobě říká, že je trochu rozpolcený. Napůl se věnuje sochařství a napůl malířství. Navíc předává své zkušenosti mladší generaci na Akademii výtvarných umění v Praze a je i úspěšným příležitostným hercem. Od roku 1983 vystupuje s Františkem Skálou a Alešem Najbrtem v komickém triu Tros Sketos.

"Mám těch způsobů, jak o něčem začít přemýšlet, mnoho. Třeba i proto mám doma na celé stěně fotografie děl umělců, které mám rád, i obrázky z cest, protože mě baví sklouzávat na ně pohledem a často mě pak napadají různé nezvyklé věci,“ prozrazuje přední český malíř a sochař Jaroslav Róna, který o sobě říká, že je trochu rozpolcený. Napůl se věnuje sochařství a napůl malířství. Navíc předává své zkušenosti mladší generaci na Akademii výtvarných umění v Praze a je i úspěšným příležitostným hercem. Od roku 1983 vystupuje s Františkem Skálou a Alešem Najbrtem v komickém triu Tros Sketos.

Začnu velmi osobně. Dávno, dávno již tomu – někdy v druhé půli padesátých let – bylo nebylo v Praze na Vinohradech kino a jmenovalo se Ilusion.

Napsat, že jsem očekával arogantní fúrii a namísto ní přišla čupr baba s otevřeným srdcem a jasným postojem k životu, považuje Veronika Žilková za klišé úvod.

Napsat, že jsem očekával arogantní fúrii a namísto ní přišla čupr baba s otevřeným srdcem a jasným postojem k životu, považuje Veronika Žilková za klišé úvod.

Nakrátko a pro dobrou věc jsem se nedávno vrátila ke svému milovanému řemeslu. V rámci projektu Včasná diagnóza a prevence rakoviny tlustého střeva a konečníku jsme v Nadaci točili televizní spot, který právě v těchto dnech můžete vídat na obrazovkách České televize. A neskromně musím přiznat, že se nám povedl.

Víte, že jsem se svého času zabýval T. G. Masarykem. U té příležitosti jsem získal konvolut dopisů jeho ženy Charlotty Masarykové. Psala si je – česky – s dívkami, které přicházely z vesnic a působily v Masarykově rodině jako služebné. Často se o ně starala víc než ony o ni.

Husa divoká žije převážně v severních oblastech Evropy a Asie. Je to stěhovavý pták. Zdá se, že stěhování není vrozené, ale že přitom mláďata napodobují své rodiče. Mladé husy, kterým neměl kdo ukázat cestu na jih, zůstávají věrné lidem, kteří je odchovali a místu, kde vyrostly.

Zdeněk Mahler – spisovatel, scenárista a historik. Narodil se roku 1928 ve znamení Střelce. Napsal scénáře k filmům Svatba jako řemen, Nebeští jezdci, Božská Ema, spolupracoval na Amadeovi.

Znamení Kozoroha (22. prosince až 20. ledna) je ovládáno planetou Saturn, která obdařuje lidi narozené v tomto období vytrvalostí a ctižádostí. Jsou schopni vydat hodně sil na práci, kterou si zvolili. Bývají sice příjemní a veselí, ale svou podstatou jsou nesmírně vážní a zodpovědní. Navíc si prý dovedou zařídit život velmi prakticky tak, aby neztráceli vzácný čas. Může to potvrdit i tanečnice, herečka a moderátorka Kristina Bastienová, která se v tomto znamení narodila?

Seznámila nás moje herecká kolegyně Karolína Slunéčková. Řekla mi, že malíř Karel Laštovka se chce se mnou seznámit a portrétovat mne. Znal mne jako herečku, ale chtěl mne poznat také blíže – jako osobu, která sice hraje komické postavy, ale přitom v sobě skrývá smutek, a právě ten by chtěl svým štětcem vystihnout. 

Žena narozená ve znamení Střelce (23. listopadu až 21. prosince)  je vitální a oplývá spoustou energie. Má  tvůrčí elán, silnou představivost a je psychicky i fyzicky zdatná. Miluje změnu a různorodost.

Předvánoční rozhovor s herečkou Hanou Maciuchovou (Střelec) jsem natáčel za dveřmi herecké šatny v Divadle na Vinohradech, nad které kdosi přilepil proužek papíru s rukou psaným nápisem: Vinohradská dvorana slávy. Jména několika paní Hereček s velkým H, včetně paní Maciuchové, na kovové cedulce na dveřích, mě nenechala na pochybách, že v případě nápisu nad dveřmi nejde o žertík, ale vážně myšlenou poklonu. 

Předvánoční rozhovor s herečkou Hanou Maciuchovou (Střelec) jsem natáčel za dveřmi herecké šatny v Divadle na Vinohradech, nad které kdosi přilepil proužek papíru s rukou psaným nápisem: Vinohradská dvorana slávy. Jména několika paní Hereček s velkým H, včetně paní Maciuchové, na kovové cedulce na dveřích, mě nenechala na pochybách, že v případě nápisu nad dveřmi nejde o žertík, ale vážně myšlenou poklonu.

Měl spoustu koníčků. Tím největším bylo divadlo, neexistovala premiéra, na které by scházel. Miloval muziku, a především staré umění, zejména italské. Jet s ním do Itálie, to znamenalo prožít celý den v galerii, měl jsem z toho vždycky v hlavě naprostý galimatyáš. On měl obrovský přehled, velké znalosti. Jeho velkou láskou byla renesance a manýrismus.

Svůj život po boku génia české literatury popsala Scheinpflugová v memoárech, které vyšly v mnoha vydáních.

Žila (3. 12. 1902–13. 4. 1968) bez oddechu, zvyklá jezdit naplno, nikdy pod patronátem opatrnosti. Byla Střelec. Karel Čapek o ní říkával, že sedí na hromosvodu a přitahuje blesky.

Karel byl velmi aktivním divadelníkem, hrál ve všem, co se tenkrát ve staré Redutě uvádělo, a pokračoval i dál Ve Smečkách, kde působilo divadlo Paravan. Byla to nádherná doba a ty hry byly pro mne nezapomenutelné.

Je to paradox. Pablo Neruda (vl. jm.Neftalí Ricardo Reyes Basoalto), nositel Nobelovy ceny za literaturu (1971) a jeden z největších amerických básníků, byl od roku 1945 až do své smrti (1973 – bylo mu 69 let) členem Komunistické strany Chile.

Je to paradox. Pablo Neruda (vl. jm.Neftalí Ricardo Reyes Basoalto), nositel Nobelovy ceny za literaturu (1971) a jeden z největších amerických básníků, byl od roku 1945 až do své smrti (1973 – bylo mu 69 let) členem Komunistické strany Chile.

Pro mě bylo nejzajímavější to, že lidé sundávali masky. Najednou bylo vidět, kdo opravdu jsou – už to nebyl pan advokát, pan programátor, paní účetní. Byli najednou sami za sebe, lidé, kteří tančí, zpívají, hrají na babu… Bylo moc hezké pozorovat, že i ti, kterým je třeba 40 let, najednou přestanou být upjatí a začnou si hrát jako děti, objevují svět, dokážou se nadchnout. Mám pocit, že toto postupem času ztrácíme. Právě tantra je založena na tom, aby člověk zase našel svoji hravou a spontánní stránku.

Grace Coddington, jíž se neřekne jinak než Úžasná Grace, je kreativní ředitelka a stylistka Vogue, nejslavnějšího a nejprodávanějšího módního časopisu na světě.

S Karlem Laštovkou jsem se nemohla minout. Pohybovali jsme se ve stejném prostředí a měli jsme hodně společného. Mám pocit, že jsme měli podobné duše. Jednou jsme si o tom povídali a měla jsem pocit, že sedím vedle svého jednobuněčného dvojčete. Takové souznění člověk často nezažije.

Narodila se v Bělehradě, má české občanství, vystudovala marketing a management na Anglo-American College a pracovala v rodinné firmě, která obchoduje s módou.

Jan Bárta je ředitelem české pobočky mezinárodní humanitární organizace ADRA (www.adra.cz), která získala v posledních letech velké renomé a důvěru u široké veřejnosti pro svoji profesionalitu při zajišťování humanitární pomoci.

Robert Reich se proslavil jako nejaktivnější a nejúspěšnější ministr práce v amerických dějinách. Pod jeho vedením se ministerstvu podařilo zredukovat nezdravá a nebezpečná pracoviště a falešné překupníky se sociálním a zdravotním pojištěním.

Po několik let měl Václav Havel v den svých narozenin stejný program. On a jeho žena Dagmar předávali Cenu Nadace VIZE 97. Tato cena má podobu diplomu a parafráze berly svatého Vojtěcha.

Abychom vám usnadnili nesnadné rozhodování o tom, co je nejvhodnější právě pro vaši jedinečnou a neopakovatelnou osobnost, popovídali jsme si s někým, kdo se ve výživě vyzná jako málokdo jiný. Se všemi vašimi problémy s váhou a nevhodným způsobem stravování vám ráda pomůže Ilona Kouřilová.

Abychom vám usnadnili nesnadné rozhodování o tom, co je nejvhodnější právě pro vaši jedinečnou a neopakovatelnou osobnost, popovídali jsme si s někým, kdo se ve výživě vyzná jako málokdo jiný.

Kdykoliv se v tisku před sto lety objevilo jméno Marie Tůmové (1867-1925), následovalo v závorce: vnučka Františka Ladislava Čelakovského. Duch vlastenectví z dob národního obrození už pomalu vyprchával, ale verše českého pěvce stále žily.

Atlet, tiskař, malíř a bratři vynálezci. Představujeme vám pět osobností, které se proslavili v 15., 19. a 20. století.

Kdykoliv se v tisku před sto lety objevilo jméno Marie Tůmové (1867-1925), následovalo v závorce: vnučka Františka Ladislava Čelakovského. Duch vlastenectví z dob národního obrození už pomalu vyprchával, ale verše českého pěvce stále žily.

Kdykoliv se v tisku před sto lety objevilo jméno Marie Tůmové (1867-1925), následovalo v závorce: vnučka Františka Ladislava Čelakovského. Duch vlastenectví z dob národního obrození už pomalu vyprchával, ale verše českého pěvce stále žily.

Když se řekne Patricia Field, vybaví se hned několik synonym: Sex ve městě, New York, červené vlasy a bláznivá móda.

Natočila téměř stovku dokumentárních filmů. Získala za ně třicet cen nejen doma, ale i v zahraničí.

Natočila téměř stovku dokumentárních filmů. Získala za ně třicet cen nejen doma, ale i v zahraničí.

Když se řekne Patricia Field, vybaví se hned několik synonym: Sex ve městě, New York, červené vlasy a bláznivá móda.

Významní představitelé technické a vědecké inteligence patří, či alespoň by měli patřit, vedle inteligence kulturní vždy k národním pokladům každé země.

Když se řekne Patricia Field, vybaví se hned několik synonym: Sex ve městě, New York, červené vlasy a bláznivá móda.

Když se řekne Patricia Field, vybaví se hned několik synonym: Sex ve městě, New York, červené vlasy a bláznivá móda. Patricia Field se proslavila hlavně jako stylistka již zmíněného kultovního seriálu.

Lékař, sochař, architekt a bratři vynálezci. Představujeme vám čtyři (vlastně pět) osobnosti, které se proslavili v 19. a 20. století.

Do svých dvaatřiceti let neuměla uvařit ani vejce natvrdo. Pak se zamilovala do svého muže a do města Paříž. Naučila nejdřív vařit sebe a potom miliony lidí. Dnes není Američan, který by neznal její jméno, a její kuchařka v každé domácnosti za velkou louží patří k rodinnému stříbru.

Italský malíř, sochař, architekt, rytec knih, designér, jeden z nejoriginálnějších umělců dvacátého století, tvůrce více než jedenácti tisíc uměleckých předmětů, z nichž většina se v malých sériích vyrábí pod dohledem jeho syna Barnabyho dodnes. Co ho přimělo k tomu, aby vytvořil více než pět set podob dnes již kultovní ženské tváře a kdo byla ta žena?

Karel Laštovka byl originál. Velká osobnost, která velmi výrazně poznamenala kulturní život Prahy ve druhé polovině dvacátého století. Byl svobodomyslný a nerad se nechával omezovat. Dokonce nikdy nevstoupil ani do Svazu výtvarných umělců.

Říct o tomto muži, že byl velmi talentovaný, by bylo poněkud málo. Byl výborným sochařem, skvělým kreslířem a velmi nadaným spisovatelem a příležitostným novinářem.

Karel byl můj kolega z divadla Paravan, kde zpíval a hrál. Bylo nám jasné, že si tak jen přivydělává, ale vůbec jsem nevěděla, že maluje.

Vládcem znamení Blíženců, kde Slunce přebývá od 22. května do 21. června, je planeta Merkur.

S Karlem mě seznámil můj přítel, choreograf Hudebního divadla v Karlíně Bedřich Füsseger. Scházeli jsme se slidmi kolem Divadla Na zábradlí, kam chodíval i Karel, přítel doktora Vodičky. Tehdy nás spojoval oddaný vztah k opeře. Byl to náš koníček a dokázali jsme si o něm hodiny povídat.

„Bez umění by byl život omyl, protože umění provází člověka od praprapradávna. Už první lovci dělali rytiny na stěny jeskyní. U praumění se potvrzuje výrok, který prohlásil Egon Schiele, že umění moderní být nemůže, umění je věčné. Co je člověk člověkem pořád potřebuje dýchat, jíst i ztvárňovat to, co prožívá. 

„Bez umění by byl život omyl, protože umění provází člověka od praprapradávna. Už první lovci dělali rytiny na stěny jeskyní. U praumění se potvrzuje výrok, který prohlásil Egon Schiele, že umění moderní být nemůže, umění je věčné. Co je člověk člověkem pořád potřebuje dýchat, jíst i ztvárňovat to, co prožívá.

Výtvarník Boris Nosek (1962) patří k malé skupině lidí u nás, kteří ovládají velmi staré a klasické techniky malby na porcelán, jako je malba čínskými solemi pod glazuru. Po střední odborné škole výtvarné vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze a věnuje se malbě, grafice a designérství porcelánu.

Básník Jan Neruda nebil jen jak lvové o mříže a nelál proslulým hrdobcům, jimž „…hrouda nohy víže!“. Ctihodný klasik byl totiž v mládí veselý hospodský kumpán, jenž rád slupl chutné sousto i dobře popil.

Architekt, cestovatel, archeolog a badatel. Představujeme vám čtyři osobnosti, které se proslavili v 19. a 20. století.

Významní představitelé technické a vědecké inteligence patří, či alespoň by měli patřit, vedle inteligence kulturní vždy k národním pokladům každé země.

Karel byl zvláštní člověk. Měl svérázné názory na život, ale byly to názory velmi čistokrevné. Prostě správné.

Klára Spilková je ve svých šestnácti letech v současné době nejlepší českou golfistkou. Deník MF Dnes ji zařadil mezi osobnosti roku, které se v roce 2009 něčím vyznamenaly.

V dubnu letošního roku zahájila provoz nová galerie současného umění INI Gallery. Klára Adamcová je jednou z jejích zakladatelek. Vystudovala management muzeí a galerií v Praze a dějiny umění na Masarykově univerzitě v Brně. Pět let pracovala v Museu Kampa – Nadaci Jana a Medy Mládkových a následně pro sochaře Aleše Veselého. V oblasti výtvarného umění se pohybuje 10 let.

Knihy Tomáše Garrigua Masaryka čítají dohromady na tisíce stran, snad nejznámější jsou Světová revoluce a Česká otázka. Kromě mnoha oslavných knížek a knížtiček, které bývají k dostání v antikvariátech a jsou pohledem dnešní doby někdy až úsměvné, mají čtenáři rádi Čapkovy Hovory s TGM.

Francouzský návrhář a aristokrat Hubert de Givenchy založil svůj dnes již ikonický módní dům roku 1952. Jeho múzami byly především Jacqueline Kennedy a Audrey Hepburn, pro kterou navrhl všechny šaty do kultovního filmu Snídaně u Tiffanyho, a dal tak zcela nový pojem výrazu „malé černé šaty“. Pro herečku také speciálně vytvořil vůni, jež odstartovala rozšíření této značky i o parfémy a kosmetiku.

Významní představitelé technické a vědecké inteligence patří, či alespoň by měli patřit, vedle inteligence kulturní vždy k národním pokladům každé země.

Rodinu Kellyových přišla ta slavná svatba na dva miliony dolarů, monacký kníže byl totiž relativně chudý. Monako je jenom nevelká skála nad mořem, pravda, obydlená nepřetržitě už více než dva a půl tisíce let.

Je dobré snít… A neumí to každý. Je k tomu třeba jistého nadání. Obrazivosti. Ani trochu vzdělání nezaškodí. Toto je příběh pro všechny, vyprávíme si ho před spaním, ti šťastnější z nás, kteří to ještě umějí.

Jak se rodí verše? Z vnitřní potřeby. Ať už lyrické, humorné, nebo satirické, v první řadě si jimi uleví jejich autor. Vysloví, co v něm hárá, pomůže sám sobě získat nadhled nad životními problémy. Autor sbírky aforismů a veršů Pavel Buňata, známý též pod pseudonymem Ad Meer, je milovníkem slovních hříček. A je mu dáno, že touto zdánlivě dětskou hrou s veršíky se dovede trefit hloub, než byste čekali.

Významní představitelé technické a vědecké inteligence patří, či alespoň by měli patřit, vedle inteligence kulturní vždy k národním pokladům každé země.

Do svých dvaatřiceti let neuměla uvařit ani vejce natvrdo. Pak se zamilovala do svého muže a do města Paříž. Naučila nejdřív vařit sebe a potom miliony lidí. Dnes není Američan, který by neznal její jméno, a její kuchařka v každé domácnosti za velkou louží patří k rodinnému stříbru.

Vlasta Kahovcová, zpěvačka a výtvarnice, která kdysi společně s Jitkou Zelenkovou a Jarmilou Gerlovou tvořila populární vokální trio, které doprovázelo mimo jiné Karla Gotta. Dnes se věnuje zejména malování.

Vlasta Kahovcová o sobě tvrdí, že celý dosavadní život seděla na dvou židlích. „Nejdřív jsem seděla na jedné, na té zpívací, a pak zase na té malovací.