Fejetony

Kategorie: Fejetony

Štěstí

Štěstí

Co je štěstí? Muška jenom zlatá! Ne, teď vážně. Co to vlastně je? Pojďme se nad tím chvíli zamyslet; mnohdy totiž říkáme věci, aniž si uvědomujeme jejich význam. Třeba: To je šťastný člověk! nebo Ta měla ale štěstí!. Kněžna v Babičce Boženy Němcové říká o babičce: Šťastná to žena!. Proč? Jak to vlastně je?

Rady našich babiček

Rady našich babiček

Mám ráda knížku Bohumila Hrabala Postřižiny a snad díky ní jsem před lety koupila v antikvariátu svázané Listy paní a dívek z roku 1924. Dlouho polehávaly v knihovně. Až jednou jsem na chalupě cídila jakýsi měděný kotlík, nedařilo se mi to, a tak jsem zalistovala v té tlusté bichli a návodů na čištění mědi jsem v rubrice Rádce hospodyňky našla hned několik.

Geny

Geny

O genech a genetice se už psalo mnoho knih. Geny jsou podle mě pěkné svinstvo. Boj s nimi nemůžete nikdy vyhrát. Hned to doložím.

Kamarádi

Kamarádi

Každý z nás má známé (těch je vždycky nejvíc). Pak má přátele (těch je většinou méně) a pak má kamarády (těch už bývá poskrovnu). Pojďme se na chvíli zastavit u těch, kterých bývá nejmíň. Kamarádi jsou totiž naprosto nezbytní k životu. Kdo je nemá, je ošizený o něco moc podstatného.

New York - Do naha!

New York - Do naha!

Situace: recepce hotelu v rakouských Alpách, dva američtí rodiče a jejich dvě dospívající děti, naprosté zmatení. „Takže do sauny se tu chodí bez plavek?“ opakuje zděšeným hlasem matka. „A jaká jsou další pravidla?“ Recepční laskavě vysvětluje, že plavky se nenosí ani do páry.

Devastace není legrace

Devastace není legrace

Když jsem před několika měsíci komentoval spory kolem šumavských lesů, měl jsem pocit, že téma je vyčerpané a nic zásadně nového nelze očekávat. Zřejmě jsem se mýlil. Po zimním klidu zbraní, kdy se řešily soudní záležitosti spojené s incidenty během blokády, znovu roste napětí. V podstatě se čeká jen na to, kdy vyletí první letošní generace lýkožrouta, tedy kůrovce.

Nejsem herec, ale jednoho v životě hraju

Nejsem herec, ale jednoho v životě hraju

Nedávno jsem se přihlásil na tak zvané rychlé rande. Většinou to probíhá tak, že sedíte čtyři až pět minut u stolu s někým cizím, koho jste nikdy předtím neviděli, a snažíte se nepůsobit na něj jako někdo, kdo má zapotřebí chodit na akce, jako je rychlé rande, aby se seznámil se ženami.

Touha

Touha

Neříkejte, že neznáte obsah krásného českého slova: touha. Tak si ho řekněte hezky nahlas. Slyšíte, co v něm všechno je? Úplně všechno. Každý z nás po něčem touží. Neznám člověka, který by nic nechtěl. Lidé sní o rozličných věcech. Každý z nás asi touží po lásce. Nemocní chtějí být zdraví, bohatí si přejí ještě víc peněz.

Smrt krásných stromů

Smrt krásných stromů

Stromy jsou němí svědci historie lidského rodu. Jejich dřevo udržovalo životodárný oheň v pravěkých jeskyních, posloužilo k výrobě prvních zbraní a nástrojů a po věky provázelo člověka od početí až do hrobu – dům, postel, kolébka, stůl a nakonec rakev.

Jak si  zkazit  výlet

Jak si zkazit výlet

Taky máte kamarádku, která je sice strašně fajn, ale člověk to zjistí, teprve až když ji trochu pozná? Je jednou z těch lidí, kteří vzbuzují naprosto mylný první dojem, a zůstanou tak proto většinou „kolemjdoucích“ nedoceněni? Přesně takové pocity mívám někdy s městem New York.

Půvaby perského trhu

Půvaby perského trhu

Jaký vztah máte ke smlouvání? Mám kamaráda, je to samorost. Odjakživa rád cestuje, ale nikdy nesmlouvá, ze zásady. Hádali jsme se proto. „Ona tě chce obrat, jasně, to vidí i slepý,“ říkala jsem na soutoku Amazonky s Riem Negrem, když jsem s hrůzou přihlížela, kolik po něm chce boubelatá domorodka za dvě manga. „Ale já jí to můžu dát,“ říkal on, „styděl bych se, že mám víc než ona…“ Naučila jsem se mlčet.

Kamila Moučková - Láska

Kamila Moučková - Láska

Je květen, je máj, lásky čas. A tak by možná nebylo od věci něco si o tom zázračném lidském citu říci. Jinak o něm bude mluvit zamilovaný a samozřejmě jinak psychiatr nebo psycholog.

Konečně začíná jaro!

Konečně začíná jaro!

Jak já se na něj těším! Nevím, jestli to není také tím starým českým pořekadlem: Každá babička stará, dočkat se nemůže jara. Asi taky, ale vím, že i daleko mladší lidé se těší na jaro tak jako já. Spíš si myslím, že my, lidé z města, zimu snášíme hůř. Já si ještě pamatuji na krásné zimy u babičky na Vysočině. Ale to je dávno pryč, to bylo něco úplně jiného.

Výstavní Amerika - fejeton

Výstavní Amerika - fejeton

Když byly mojí sestře tak tři roky a ještě neměla mladšího sourozence, měla prý imaginární kamarádku Moudu, která jí dělala společnost v parku nebo když si měla sama hrát. (Touha po společnících ji myslím s mým narozením přešla, ale o tom až jindy.)