Miloslava Mezerová

Autor: Miloslava Mezerová

Cibule

Cibule

Nejběžnější druh zeleniny – cibule –je právem nazýván královnou kuchyně. Prokazatelně ji pěstovali již lidé ve starověku. Tato výjimečná zelenina pochází sice ze západní Asie (Pákistán, Afghánistán, Írán), ale pěstovala se již v Egyptě a Sumeru. Vedle chleba tam byla hlavní potravou těžce pracujících dělníků, stavějících pyramidy.

Pór

Pór

Oficiální název této cibulovité zeleniny je pór. Většina lidí však užívá pojmenování, které je všeobecně vžité, a to pórek. Je to velmi stará zelenina pocházející z oblasti Středomoří a její vynikající léčebné účinky oceňovali již staří Římané. Přestože pór obsahuje mnoho cenných látek a v Evropě se těší značné oblibě, u nás byl používán poněkud omezeně, většinou jako polévková zelenina.

Ředkvička

Ředkvička

Ředkvička pochází z Asie; jako kulturní rostlina se však hojně vyskytovala i ve Středomoří. Vedle česneku a cibule ji dobře znali a používali již staří Egypťané v době staveb pyramid. U nás se objevila poměrně pozdě, až ve druhé polovině 18. století.

Borůvka

Borůvka

Borůvky patří mezi velmi chutné drobné ovoce. Protože náleží k nejzdravějším plodinám, určitě by měly mít své místo v jídelníčku. Borůvka obecná je hustě rozvětvený keřík s narůžovělými květy a černomodrými bobulovitými plody. Roste v půdě světlých lesů severní a střední Evropy, také v severní Asii a Severní Americe. Roste od nížin až po alpská pásma, vždy v půdě s kyselým pH.

Čeština v malíčku, aneb Škola hrou - věty vedlejší

Čeština v malíčku, aneb Škola hrou - věty vedlejší

Obsahem následujícího textu budou vedlejší věty, a to proto, že logicky navazují na předešlé učivo o větných členech. Platí totiž tato zásada: z větného členu lze utvořit vedlejší větu, z vedlejší věty lze utvořit větný člen. Připomeneme si větné členy, s nimiž jsem vás seznámila v předešlých číslech časopisu Krásná, zároveň uvidíte pojmenované vedlejší věty – zkráceně VV