Čeština v malíčku, aneb škola hrou - Větné členy

Však se s ním školáci seznamují už na 1. stupni základní školy a postupně své vědomosti rozšiřují až do 9. ročníku. Pokud se vám podaří učivo zvládnout a máte doma dítě školou povinné, můžete milou ratolest pěkně „proklepnout“.

Takže větné členy se rozdělují na základní a rozvíjející. Začneme těmi základními, tedy podmětem (subjektem) a přísudkem (predikátem). Podmět vyjadřuje nositele děje, o němž pojednává přísudek. Na podmět se ve větě ptáme otázkou kdo, co? To znamená, že podmět stojí zpravidla v 1. pádě. Zpravidla znamená většinou, ne však vždy. Tento základní větný člen může být vyjádřen jakýmkoli slovním druhem

• Bratr se odstěhoval k přítelkyni. – podstatné jméno
• Sytý hladovému nevěří. – přídavné jméno
• Ten se už nevrátí. – zájmeno
• Dva se z výpravy nevrátili. – číslovka
• Dýchat znamená žít. – sloveso (pouze v infinitivu)
• Z rybníka se ozvalo žbluňk. – citoslovce
• Dneska není tehdy. – příslovce

Jako všechny ostatní větné členy i podmět může být holý, rozvitý, několikanásobný. Na rozdíl od ostatních větných členů existuje podmět vyjádřený a nevyjádřený. Rozlišuje se také podmět všeobecný.

Jejich dům nedávno vyhořel. – podmět vyjádřený

Stál (on) na okraji města. – podmět nevyjádřený

Další základní větný člen je přísudek. Je nositelem děje ve větě a jakýmsi základním znakem věty. Stejně jako podmět i přísudek může být holý, rozvitý, několikanásobný. Podle toho, jak je přísudek vyjádřen (tvořen), přesněji kterými slovními druhy, rozlišujeme přísudek:

A) slovesný

B) slovesně jmenný

C) neslovesný

A) Tento druh přísudku může být vyjádřen:

1. slovesným tvarem jednoduchým nebo slovesným tvarem složeným (ve slovesném složeném tvaru je vždy obsaženo pomocné sloveso být,bývat)
2.  spojením způsobového či fázového slovesa s infinitivem
3.  pomocným slovesem být, bývat v případě, že nahrazuje plnovýznamová slovesa

   Zejména učivo o přísudku je pro laika značně obtížné. Důležité je (a možná nejdůležitější) rozpoznat přísudek.

   Otázka na přísudek zní: Co dělá podmět? Co se s ním děje?

   Poznali jste v nějaké větě podmět? Poznali jste přísudek? Sláva!

   Poznali jste totiž základní skladební (skladebnou) dvojici a to je cílem.

   Podařila se vám vytvořit tzv. shoda podmětu a přísudku. Oba větné členy se vzájemně doplňují a ovlivňují.

   Podmět rodu mužského životného – v přísudku v minulém čase -i

   2. Podmět rodu mužského neživotného – v přísudku v minulém čase -y

   3. Podmět rodu ženského (nerozlišuje se životnost) – v přísudku v minulém čase -y

   4. Podmět rodu středního (nerozlišuje se životnost) – v přísudku v minulém čase -a

   V přítomném čase je vždy -í, je jedno, jakého rodu je podmět.

   Příklady:

   1. Kluci se vrátili až večer.

   2. Přes cestu padaly stromy.

   3. Obě moje sestry se odstěhovaly. Pod stolem se válely boty.

   4. V košíku spala malá koťata. U dveří stála dvě košťata.

   Učivo o podmětu a přísudku je značně rozsáhlejší, zde je podáno trochu zjednodušeně.

Pokuste se správně určit základní skladebnou dvojici:
Dny se krátily. Na Vánoce se všichni těšíme. Neproklouzla ani myška. Do soutěže se přihlásili pouze dva. Nevěděla jsem o tom nic. Zavři dobře domovní dveře. Děti se posadily do první řady. Stovky návštěvníků čekaly před vchodem. Dostali jste také odměnu? Světlo v garáži náhle zhaslo. Na dveřích je nějaká cedule. Odpovídáme celou větou. Nezapomeň doma své klíče. Sněhové vločky se tiše snášely k zemi. Mladí šli úplně první. Do okna vletěl kámen. Jeho rodiče bydleli u Prahy. Znám ho velmi dobře. Čtvrtý doběhl naprosto vyčerpaný. Posaďte se. Na chodníku postávaly davy zvědavců. A žába žbluňk do rybníka. Starý se pomalu vlekl za vozem. Doprovodíš mě? Já to asi nepochopím. Nevíš něco o tom případu? Ještě chvíli jsem byla doma. Chtěla jsem mu jen pomoci. Slyším nějaké zvuky. To bych asi neřešil. Pod stolem je nějaká bota.

Řešení:
Dny se krátily. Všichni se těšíme. Myška neproklouzla. Dva se přihlásili. Nevěděla jsem. Zavři. Děti se posadily. Stovky čekaly. Dostali jste. Světlo zhaslo. Cedule je. Odpovídáme. Nezapomeň. Vločky se snášely. Mladí šli. Kámen vletěl. Rodiče bydleli. Znám. Čtvrtý doběhl. Posaďte se. Davy postávaly. Žába žbluňk. Starý se vlekl. Doprovodíš. Já nepochopím. Nevíš. Byla jsem. Chtěla jsem pomoci. Slyším. Neřešil bych. Bota je. 

Archiv, časopis Krásná 2010, Fotografie: Unsplash (Annie Spratt)