Hrách setý

Hrách (často se používá i zdrobnělá podoba hrášek, a to zpravidla tehdy, konzumujeme-li ho mladý, nedozrálý nebo lehce ovařený, eventuálně podušený na trošce másla, konzervovaný atd.)
není vůbec žádným nováčkem mezi potravinami, naopak patří k těm nejstarším potravinám mírného pásma. Svědčí o tom nálezy z období neolitu.

Je zajímavé, že asi do 17. století se sklízel hrách setý jen v suchých luscích; semena se pak vařila
nebo mlela na mouku. Oblíbená byla hrachová kaše a také tzv. pučálka, což je naklíčený hrách pečený
v troubě. V Anglii se z hrachu vařil (a vaří dosud) pudink. Všechny tři pokrmy se v některých rodinách připravují i dnes.

Zelený hrášek byl zcela neznámý. Až Holanďané – jako jedni z prvních – objevili,
že nezralý zelený hrášek je zelenina s výbornou chutí. Zpočátku se zelený hrášek objevoval na stolech
jen těch nejmocnějších a byl považován za jakýsi módní výstřelek.
Později se rozšířil a dnes patří mezi nejchutnější a nejlahodnější v zeleninové říši.

Hrách se pěstuje poměrně snadno, nemá žádné zvláštní nároky na podnebí,
rané odrůdy se mohou pěstovat i v chladnějších oblastech. Má nejraději hlinité a hlinitopísčité půdy
s dostatkem vápna. Také se dobře hodí jako tzv. předplodina, skvěle ovlivňuje fyzikální i biologický stav půdy. Vysévá se od března do května a plodí velmi rychle (zvláště když semena necháme v teple naklíčit).
Pro podzimní sklizeň se vysévá hrách zahradní – má poetický název: Zázrak z Kelvedonu.
Velmi oblíbený je tzv. hrách cukrový; jeho mladé lusky jsou křehké a šťavnaté, a tak se konzumují celé. Dorostlá semena tzv. dřeňového hrachu se vylupují a buď se jedí čerstvá, nebo se tepelně upravují.
Mohou se také sušit, mrazit a konzervovat.



Ať jíme hrách v jakékoli formě, velmi prospíváme svému zdraví, neboť obsahuje mnoho důležitých látek. Netřeba zdůrazňovat, že syrový je nejzdravější. Pokud máme na hrášek chuť (např. v zimním období), použijeme mražený nebo konzervovaný – ten je v přírodním nálevu, tj. voda, sůl, cukr.
V obou případech se jedná o hrášek kalibrovaný, tzn. že minimálně 80 % zrn má přibližně stejnou velikost. Hrách je velmi bohatý na mnoho vitaminů a minerálů, zejména ten mladý obsahuje vitamin C,
také mnoho karotenů a celou řadu vitaminů skupiny B – zvláště B1, B2 a B3.
Jmenované vitaminy jsou nesmírně důležité pro naše mentální zdraví a pevné nervy, zdravou pleť, vlasy, dobrý krevní oběh a celkovou imunitu. Hrách je zdrojem hořčíku, vápníku, fosforu, draslíku, mědi a síry. Vysoký obsah nukleových kyselin působí v lidském těle regeneračně, doslova omlazuje organismus.
Jako každá luštěnina i hrách obsahuje cukry, které jsou pro lidské tělo zdrojem okamžité energie.
Vysoký obsah vlákniny napomáhá čistit organismus od toxických usazenin a zároveň zbavuje tělo
tzv. škodlivého cholesterolu. Obecně lze říct, že hrách je vynikajícím rostlinným zdrojem bílkovin.

Na tvrzení některých vegetariánů, že hrách (a také čočka) může být alternativou masa, je něco pravdy.
Samá pozitiva této kulaté luštěniny jsou určitě trošku podezřelá, vždyť téměř všechno na světě
má svá pro a proti. Tím proti je určitě všeobecně známé nadýmání, tedy plynatost.
Lze je částečně utlumit, když při přípravě hrachového pokrmu zvolíme vhodné koření anebo hrách jednoduše namáčíme. Vodu slijeme a nahradíme čerstvou.
Lidé, kteří trpí dnou, by měli hrách konzumovat jen zřídka.

Pro ty, kteří hrách „mohou“, není nutné připomínat jídla z hrachu nebo s hrachem.
Staré a známé jídlo je šoulet, v popředí chuťového zájmu je určitě i hrachová polévka.
Jeli správně hustá, okořeněná majoránkou a česnekem, s čerstvým rohlíkem
(nebo na másle opečenými kostičkami chleba), pak není potřeba ani druhý chod.
Poslední důležitá informace na závěr: suchý hrách by se neměl skladovat déle než půl roku
a mražený hrášek se má uchovávat v mrazáku při minimálně -18 °C.