Naprosto bezkonkurenční bylo pro mě těhotenství a narození mého syna Filipa. Bylo to nádherné, pohádkové, neskutečné a opravdu krásné období.
Kategorie: Osobnosti a rozhovory
Lucie Bílá: Do postele chodím jako do kina (1. díl)
Mám svou fantazii a té dávám prostor. Nehledám nic na internetu, raději na ulici mezi lidmi. Nedívám se moc na televizi. Mám ráda své vlastní příběhy. Ani si nepíši s lidmi e-maily. Mám raději dopisy a poštu, je to přece tak romantické vzít papír, pero, napsat svou rukou a o to srdečněji pár řádků, na obálku napsat adresu, nalepit známku, obálku zalepit a pak ji zanést na poštu. Na poště říct něco milého někomu, kdo sedí za přepážkou, a pak jít domů a těšit se na odpověď. Je to stejně krásně romantické jako rituál s čajem. Ten se dá dělat dvěma způsoby.
Betty Karpíšková - Mějte se rády
„Jak prosté, libozvučné jsou její věty, jaká jadrná čeština z nich mluví. Je to stejná kultivovanost, jaká byla i v jejím projevu hlasovém, v celém držení těla, ve styku s lidmi. Byla vzorem toho nejvyššího, čeho může žena dosáhnout na poli rozumovém a mravním.“ Lépe to snad filozofka Jiřina Popelová nemohla vyjádřit. Mluvila o Betty Karpíškové (14. 6. 1882 až 31. 10. 1942), narozené ve znamení Blíženců.
Duševní výkřiky Zuzany Kajnarové
Narodila se v Ostravě-Vítkovicích. Vyrůstala na sídlišti v části zvané Poruba. V Praze je doma už šestým rokem. O Vánocích jste ji mohli vidět v roli Dorotky v pohádce Anděl Páně. Zahrála si například ve filmu Pánská jízda nebo v seriálech Redakce či Místo v životě. Ti z vás, kteří milují umění naživo, ji znají z prken pražských divadel ABC, Na Jezerce, Rokoko, Divadlo na Vinohradech, Viola aj.