Váš košík je prázdný.
Prohlédněte si naše produkty.
Zobrazit produkty
„Tak co, Pražáku?“ poslouchám pravidelně, když se objevím na severu, kam jezdím za rodiči, ať už od sousedů z naší vsi nebo spolužáků na abiturientských slezinách. Pokaždé je v tom cítit flákota studu prorostlá ostychem, opečená na malosti, kořeněná zhrzeností, flambovaná neschopností a navrch zalitá šťávou ze závisti a přízemnosti. A přitom bych měl závidět spíš já jim. V Praze totiž už dávno není blaze, ale víceméně tak, jak praví parodie onoho veršíku: draze, nesnáze a saze.
Nedávno jsem, stejně jako obě ručičky ke dvanácté, dospěl k přesvědčení, že pojem biologické hodiny se netýká jen žen. I muži mají svůj „anatomický budík“. Jak jinak si vysvětlit, že mě můj mozek neomylně probudí každé ráno v šest čtyřicet pět, bez ohledu na to, že je víkend a kapitalismus budovati netřeba.
Naprosto bezkonkurenční bylo pro mě těhotenství a narození mého syna Filipa. Bylo to nádherné, pohádkové, neskutečné a opravdu krásné období.
Mám svou fantazii a té dávám prostor. Nehledám nic na internetu, raději na ulici mezi lidmi. Nedívám se moc na televizi. Mám ráda své vlastní příběhy. Ani si nepíši s lidmi e-maily. Mám raději dopisy a poštu, je to přece tak romantické vzít papír, pero, napsat svou rukou a o to srdečněji pár řádků, na obálku napsat adresu, nalepit známku, obálku zalepit a pak ji zanést na poštu. Na poště říct něco milého někomu, kdo sedí za přepážkou, a pak jít domů a těšit se na odpověď. Je to stejně krásně romantické jako rituál s čajem. Ten se dá dělat dvěma způsoby.
Narodila se v Ostravě-Vítkovicích. Vyrůstala na sídlišti v části zvané Poruba. V Praze je doma už šestým rokem. O Vánocích jste ji mohli vidět v roli Dorotky v pohádce Anděl Páně. Zahrála si například ve filmu Pánská jízda nebo v seriálech Redakce či Místo v životě. Ti z vás, kteří milují umění naživo, ji znají z prken pražských divadel ABC, Na Jezerce, Rokoko, Divadlo na Vinohradech, Viola aj.