Autor: Natalie Kšajtová-Faitlová

Co naplat, léto už je za námi a vrátí se zas až za rok. Sice je ještě pořád hezky a babí léto se činí, seč může, ale trocha nostalgie už v něm uvízla a bude ještě narůstat. Vychutnejme si tedy každý krásný den a využijme ho do maxima, ale neměli bychom přitom zapomenout, že přijde zima, a je nutné se na ni pořádně zásobit nejen hmotně: podzim tuto přípravu i výstrahu už vlastně má ve svém názvu. Poddejte se podzimu. Nechte se podmanit jeho kouzly, barvami a vůněmi. Ale vyvažujte tuto poezii naprosto praktickou, racionální přípravou na zimu.

Jako je širý oceán proniknut jen jedinou chutí, chutí soli, je buddhismus proniknut jen jedinou chutí, chutí vysvobození.

Konečně přišlo jaro! Letošní zima sice až na pár výjimek nebyla tak mrazivá jako kdysi a už v únoru začínaly kvést bílé sněženky, ale přece nám to všem ubralo trochu sil. Jak se dát do pořádku, dostat se do co nejlepší kondice a odolat jarním únavám a nájezdům zákeřných mikroorganismů? Přece se od nich nenechámne přeprat, musíme jim ukázat, že jsme silnější, že na nás nemají!

Neuměl bych žít bez úžasných lidí, které mám kolem sebe. Bez dobrého jídla, bez lásky, i když to zní jako klišé! A nedovedu si představit život bez zraku. Dovedl bych žít bez ruky, bez nohy – ale bez zraku? Zaručeně bych neuměl žít bez přírody, bez přímého kontaktu s ní.