Kamila Moučková

Autor: Kamila Moučková

Touha

Touha

Neříkejte, že neznáte obsah krásného českého slova: touha. Tak si ho řekněte hezky nahlas. Slyšíte, co v něm všechno je? Úplně všechno. Každý z nás po něčem touží. Neznám člověka, který by nic nechtěl. Lidé sní o rozličných věcech. Každý z nás asi touží po lásce. Nemocní chtějí být zdraví, bohatí si přejí ještě víc peněz.

Konečně začíná jaro!

Konečně začíná jaro!

Jak já se na něj těším! Nevím, jestli to není také tím starým českým pořekadlem: Každá babička stará, dočkat se nemůže jara. Asi taky, ale vím, že i daleko mladší lidé se těší na jaro tak jako já. Spíš si myslím, že my, lidé z města, zimu snášíme hůř. Já si ještě pamatuji na krásné zimy u babičky na Vysočině. Ale to je dávno pryč, to bylo něco úplně jiného.

Pseudokult stáří - fejeton

Pseudokult stáří - fejeton

Strašně se zlobím! Nedávno – údajně „pro stáří“ – vyhodili z TV Nova jednoho moderátora. Pokud vím, tak mu je kolem padesáti let. Hlavně se prý nehodil ke své krásné mladé kolegyni, která má opravdu krásná prsa a hezkou hřívu, ale… Myslím, že ta krasavice by se spíš hodila jako manekýnka na molo.

Kamila Moučková - usínání

Kamila Moučková - usínání

Miluji usínání. Ano, čtete dobře – usínání. Spaní, to je trochu jiná kapitola. Samozřejmě, spánek je strašně důležitý. Vím to od své dcery, která je notorický nespavec a pak je z toho někdy unavená a úplně vyřízená. Já si nemůžu stěžovat. Spím jako dudek, a když na to přijde, zimu můžu strávit v posteli.

Vnitřní svoboda

Vnitřní svoboda

Nedávno jsem byla na besedě se seniory a novinářka mi položila otázku:
Paní Moučková, co pro vás znamená svoboda?

Oheň

Oheň

Oheň je nádherný živel. Už jako malá holka jsem se do něj vydržela dívat celé hodiny. U babičky–kuličky v Jihlavě jsme měli „barokní“ americká kamna. Hodiny jsem ležela na zemi a koukala slídovými okýnky na oheň. Kde jsem mohla, tam jsem bývala u ohýnku, kde se pekly brambory, opékaly hrušky nebo se jen tak sedělo. 

Moře

Moře

Moře je jeden z nejkrásnějších živlů, které znám. Po roce 1968 jsem nesměla snad ani na Slovensko,
natož k moři. Ve svých fantaziích jsem se do nekonečna přesvědčovala o tom, že se vše v dobré obrátí,
i když to nebylo reálné.

Domov

Domov

Co to vlastně je domov?
Pod tím kouzelným slovíčkem si každý z nás
představuje něco jiného a asi to tak je správně.
Na nás lidech je totiž snad nejkrásnější,
že jsme každý úplně jiný, jedinečný.
Je to jako s otisky prstů, taky nenajdete dvoje stejné.