Váš košík je prázdný.
Prohlédněte si naše produkty.
Zobrazit produkty
Je mnoho věcí mezi nebem a zemí, na které nedosáhneme. A asi je to tak dobře. Možná i proto, abychom se nepřestávali divit, abychom nepřestali být pokorní před určitými úkazy, abychom byli „bohabojní“ v tom nejlepším slova smyslu. Aby v nás nebo nad námi bylo něco, co musíme, ať chceme či nechceme, respektovat. Aby se ten řád, který na zemi vládne, neporušil.
Nastává jaro a jeho prvním znamením je Beran. A protože jsem taky Beran, tak mě napadlo seřadit své plusy a minusy, abych na ně nezapomněla. Udělala jsem jakési desatero pro Berany, spíše „Beranice“, myslím si, že to není na škodu. Je dobré si občas připomenout, co ten Beran ve mně vlastně je.
Co je štěstí? Muška jenom zlatá! Ne, teď vážně. Co to vlastně je? Pojďme se nad tím chvíli zamyslet; mnohdy totiž říkáme věci, aniž si uvědomujeme jejich význam. Třeba: To je šťastný člověk! nebo Ta měla ale štěstí!. Kněžna v Babičce Boženy Němcové říká o babičce: Šťastná to žena!. Proč? Jak to vlastně je?
O genech a genetice se už psalo mnoho knih. Geny jsou podle mě pěkné svinstvo. Boj s nimi nemůžete nikdy vyhrát. Hned to doložím.
Každý z nás má známé (těch je vždycky nejvíc). Pak má přátele (těch je většinou méně) a pak má kamarády (těch už bývá poskrovnu). Pojďme se na chvíli zastavit u těch, kterých bývá nejmíň. Kamarádi jsou totiž naprosto nezbytní k životu. Kdo je nemá, je ošizený o něco moc podstatného.
