Miluji usínání. Ano, čtete dobře – usínání. Spaní, to je trochu jiná kapitola. Samozřejmě, spánek je strašně důležitý. Vím to od své dcery, která je notorický nespavec a pak je z toho někdy unavená a úplně vyřízená. Já si nemůžu stěžovat. Spím jako dudek, a když na to přijde, zimu můžu strávit v posteli.
Nedávno jsem byla na besedě se seniory a novinářka mi položila otázku:
Paní Moučková, co pro vás znamená svoboda?
Oheň je nádherný živel. Už jako malá holka jsem se do něj vydržela dívat celé hodiny. U babičky–kuličky v Jihlavě jsme měli „barokní“ americká kamna. Hodiny jsem ležela na zemi a koukala slídovými okýnky na oheň. Kde jsem mohla, tam jsem bývala u ohýnku, kde se pekly brambory, opékaly hrušky nebo se jen tak sedělo.
Moře je jeden z nejkrásnějších živlů, které znám. Po roce 1968 jsem nesměla snad ani na Slovensko,
natož k moři. Ve svých fantaziích jsem se do nekonečna přesvědčovala o tom, že se vše v dobré obrátí,
i když to nebylo reálné.