Jak já se na něj těším! Nevím, jestli to není také tím starým českým pořekadlem: Každá babička stará, dočkat se nemůže jara. Asi taky, ale vím, že i daleko mladší lidé se těší na jaro tak jako já. Spíš si myslím, že my, lidé z města, zimu snášíme hůř. Já si ještě pamatuji na krásné zimy u babičky na Vysočině. Ale to je dávno pryč, to bylo něco úplně jiného.
Strašně se zlobím! Nedávno – údajně „pro stáří“ – vyhodili z TV Nova jednoho moderátora. Pokud vím, tak mu je kolem padesáti let. Hlavně se prý nehodil ke své krásné mladé kolegyni, která má opravdu krásná prsa a hezkou hřívu, ale… Myslím, že ta krasavice by se spíš hodila jako manekýnka na molo.
Miluji usínání. Ano, čtete dobře – usínání. Spaní, to je trochu jiná kapitola. Samozřejmě, spánek je strašně důležitý. Vím to od své dcery, která je notorický nespavec a pak je z toho někdy unavená a úplně vyřízená. Já si nemůžu stěžovat. Spím jako dudek, a když na to přijde, zimu můžu strávit v posteli.
Nedávno jsem byla na besedě se seniory a novinářka mi položila otázku:
Paní Moučková, co pro vás znamená svoboda?
Oheň je nádherný živel. Už jako malá holka jsem se do něj vydržela dívat celé hodiny. U babičky–kuličky v Jihlavě jsme měli „barokní“ americká kamna. Hodiny jsem ležela na zemi a koukala slídovými okýnky na oheň. Kde jsem mohla, tam jsem bývala u ohýnku, kde se pekly brambory, opékaly hrušky nebo se jen tak sedělo.