Kategorie: Pel-mel

Stravovat se zdravě a přitom chutně je pro řadu lidí do značné míry stále nepředstavitelné. Dobře míněná zdravotní doporučení odborníků specializovaných na výživu se ne vždy slučují s ochotou strávníků vzdát se nejrůznějších pochutin a ochucovadel, průmyslově vyráběných a kaloricky bohatých pokrmů, které jsou podle moderních poznatků jednou z příčin rozvoje degenerativních onemocnění.

V polovině 8. století byla slavnost Všech svatých součástí křesťanských oslav v Anglii a Irsku. V roce 835 nejmladší syn a nástupce franckého krále a římského císaře Karla Velikého Ludvík Pobožný předepsal na žádost papeže Řehoře IV. svátek Všech svatých jako závazný pro celou svou říši. Spolu s christianizací se slavnost Všech svatých rozšířila po celé Evropě a slaví se dodnes.

Milé čtenářky, milí čtenáři, během tohoto roku jste se mohli na stránkách tohoto časopisu seznámit s recepty, které jsou založeny na přírodních, tj. nejlépe nezpracovaných, nerafinovaných a pokud možno ekologicky pěstovaných potravinách, jež neobsahují téměř žádné přídavné látky.

Život bez krize neexistuje, krize může být pouze potlačována. Když vám někdo tvrdí, že v životě žádnou krizi neprožil, že nikdy nezoufal a neztrácel naději, pak buď nemluví pravdu, nebo je mistrem v potlačování svých emocí. Už vlastní příchod na svět a představa vlastního umírání vyvolávají krizi stejně jako smrt jiných lidí. I každá přirozená změna v životě přináší určitou krizi.

Slábnoucí síla hřejivých slunečních paprsků, slunce zvolna klesající na obzoru níž a níž, krátící se den a chladné noci – to vše jsou neklamné příznaky odcházejícího léta. Zrychlený tep horkých letních dní a nocí se viditelně zpomaluje. Přírodou začíná prostupovat klid a zvláštní melancholie. Utichá ranní zpěv ptáků, sluneční svit dostává žlutavý nádech a v krajině začínají zářit jasně červené plody jeřabin a šípků. Nastává čas poklidu a oddechu a zároveň čas příprav na blížící se zimní období.

Co naplat, léto už je za námi a vrátí se zas až za rok. Sice je ještě pořád hezky a babí léto se činí, seč může, ale trocha nostalgie už v něm uvízla a bude ještě narůstat. 

Ve středověku se 29. září odváděly v mnoha zemích naturální a peněžní poddanské dávky a vesničané jezdili na trhy prodat hospodářské přebytky a předzásobit se vším nezbytným na zimu. V některých zemích začínalo o následující neděli posvícení. Mnohde trvalo až jedenáct dní a konkurovalo slavným svatomartinským hodům. A to vše se dělo pod ochranou archanděla Michaela.

Nedávno jsem, stejně jako obě ručičky ke dvanácté, dospěl k přesvědčení, že pojem biologické hodiny se netýká jen žen. I muži mají svůj „anatomický budík“. Jak jinak si vysvětlit, že mě můj mozek neomylně probudí každé ráno v šest čtyřicet pět, bez ohledu na to, že je víkend a kapitalismus budovati netřeba.

Co naplat, léto už je za námi a vrátí se zas až za rok. Sice je ještě pořád hezky a babí léto se činí, seč může, ale trocha nostalgie už v něm uvízla a bude ještě narůstat. Vychutnejme si tedy každý krásný den a využijme ho do maxima, ale neměli bychom přitom zapomenout, že přijde zima, a je nutné se na ni pořádně zásobit nejen hmotně: podzim tuto přípravu i výstrahu už vlastně má ve svém názvu. Poddejte se podzimu. Nechte se podmanit jeho kouzly, barvami a vůněmi. Ale vyvažujte tuto poezii naprosto praktickou, racionální přípravou na zimu.

Když tenkrát přišel člověk jménem Mára do mé kuchyně a Mates byl v mé náruči a Kristýnka stavěla lego a oba hulákali a plivali rozmixovaný banán, pak plivali kuře s mrkví, nakonec plivali i jablko. Vlastně plivali cokoliv.

Když si nebožka maminka za mlada vykládávala karty, šeptala vždycky nad jednou hromádkou: „Po čem šlapu.“ Tehdy jsem nemohl pochopit, proč ji tak zajímá, po čem šlape. Teprve po hodně mnoha letech mne to začalo také zajímat. Objevil jsem totiž, že šlapu po zemi.