Autor: Valburga Vavřinová

Roráty, tak se nazývá votivní mše k Panně Marii, soužená v adventní době.

V polovině 8. století byla slavnost Všech svatých součástí křesťanských oslav v Anglii a Irsku. V roce 835 nejmladší syn a nástupce franckého krále a římského císaře Karla Velikého Ludvík Pobožný předepsal na žádost papeže Řehoře IV. svátek Všech svatých jako závazný pro celou svou říši. Spolu s christianizací se slavnost Všech svatých rozšířila po celé Evropě a slaví se dodnes.

Sv. Jan Křtitel se jako „prorok a ten, kdo připravil cestu Mesiáši,“ těšil zvláštní úctě již v dobách apoštolské církve. Nejstarší oslavy svátku Jana Křtitele jsou doloženy ve 4. století. Zatímco na Východě byl Janův svátek dáván do souvislosti s Kristovým křtem v Jordánu, západní církev ho slavila v souladu s Lukášovým evangeliem šest měsíců před svátkem Narození Páně.

Červená barva je barvou krve, života a vzkříšení. Ve středověku byly Velikonoce na památku krve prolité Ježíšem pro spásu lidstva nazývány červenými svátky.

O Božím hodu velikonočním žehnali kněží velikonoční pokrmy, které si přinesli věřící s sebou na mši. Byla to vajíčka, chléb, sladké velikonoční pečivo, jehněčí nebo jiné maso, voda, víno, kořalka a sůl.

Oslavy jarní rovnodennosti patřily k nejdůležitějším svátkům ve všech předkřesťanských náboženstvích. Křesťanská církev ztotožnila obnovu vegetativního cyklu s počátkem Ježíšova pozemského bytí.

Prvním a nejdůležitějším dnem Velikonoc je Boží hod velikonoční (Slavnost Zmrtvýchvstání Páně či Neděle Zmrtvýchvstání).

O tom, co dokáže jediná hubička, složil operu Bedřich Smetana (1824 - 1884).

V evropských zemích se od pozdního středověku dávají o Vánocích dárky dětem, které přináší ve Francii Pere Noël, svatý Mikuláš (od 19. století i Santa Claus) nebo Ježíšek, právě narozený v Betlémě. Smyslem bylo původně připomenout, že i když dárky obstarávají rodiče, vděčnost za ně patří Bohu.