Autor: Valburga Vavřinová

Velikonoce, jeden z nejstarších křesťanských svátků, jsou spojené s památkou umučení a vzkříšení Ježíše Krista. Jsou oslavou vítězství života nad smrtí. V době předkřesťanské pohané v této době vítali jaro a začátek zemědělských prací.

Prvním a nejdůležitějším dnem Velikonoc je Boží hod velikonoční (Slavnost Zmrtvýchvstání Páně či Neděle Zmrtvýchvstání).

Štěpán byl podle zpráv obsažených ve Skutcích apoštolských řecky hovořícím židem. Apoštol Petr ho spolu s dalšími šesti muži ustanovil jáhnem, aby vyhověl potřebám řecky mluvících vdov žijících mezi jeruzalémskými křesťany. Za života proslul ohnivými kázáními o Kristu.

Roráty, tak se nazývá votivní mše k Panně Marii, soužená v adventní době.

V polovině 8. století byla slavnost Všech svatých součástí křesťanských oslav v Anglii a Irsku. V roce 835 nejmladší syn a nástupce franckého krále a římského císaře Karla Velikého Ludvík Pobožný předepsal na žádost papeže Řehoře IV. svátek Všech svatých jako závazný pro celou svou říši. Spolu s christianizací se slavnost Všech svatých rozšířila po celé Evropě a slaví se dodnes.

Sv. Jan Křtitel se jako „prorok a ten, kdo připravil cestu Mesiáši,“ těšil zvláštní úctě již v dobách apoštolské církve. Nejstarší oslavy svátku Jana Křtitele jsou doloženy ve 4. století. Zatímco na Východě byl Janův svátek dáván do souvislosti s Kristovým křtem v Jordánu, západní církev ho slavila v souladu s Lukášovým evangeliem šest měsíců před svátkem Narození Páně.

Červená barva je barvou krve, života a vzkříšení. Ve středověku byly Velikonoce na památku krve prolité Ježíšem pro spásu lidstva nazývány červenými svátky.

O Božím hodu velikonočním žehnali kněží velikonoční pokrmy, které si přinesli věřící s sebou na mši. Byla to vajíčka, chléb, sladké velikonoční pečivo, jehněčí nebo jiné maso, voda, víno, kořalka a sůl.

Oslavy jarní rovnodennosti patřily k nejdůležitějším svátkům ve všech předkřesťanských náboženstvích. Křesťanská církev ztotožnila obnovu vegetativního cyklu s počátkem Ježíšova pozemského bytí.