Autor: Valburga Vavřinová

Jedním z nejslavnostnějších dnů v roce býval kdysi v naší zemi svátek zasvěcený patronu českého království, knížeti svatému Václavovi. Svátek tohoto světce uctívali všichni bez rozdílu, ať již patřili mezi věrné stoupence římského papeže, vyznavače učení mistra Jana Husa nebo bezvěrce. Svatý Václav byl symbolem sjednocujícím českou zem. A nejen to. Je jediným českým světcem, jehož jméno je zaznamenáno ve světovém a generálním římském kalendáři.

14. května se připomíná památka třetího ledového muže, sice také světce a mučedníka Bonifáce, ale jiné postavy – třetí „ledový světec“ svatý Bonifác se podle legendy narodil v Římě ve 3. století. Bohatá Římanka – křesťanka – jej poslala do Tarsu v Malé Asii (dnešní Turecko), aby tam pro ni se svými druhy vyhledával ostatky mučedníků. V Tarsu byl svědkem toho, jak byli zabíjeni křesťané pro svou víru. Pod vlivem hrůzných zážitků se veřejně přihlásil k víře Ježíšově. Byl okamžitě uvězněn a po krutém mučení jej biřicové vhodili do vařící smůly. Legenda říká, že jeho zděšení přátelé přinesli nakonec do Říma ostatky jenom jednoho mučedníka – Bonifáce. Tam jej pohřbili na via Latina. To vše se mělo stát kolem roku 306.

Nejslavnější římskou mučednicí se stalo dvanáctileté děvčátko. Jméno a svátek sv. Anežky Římské se poprvé objevily v kalendáři mučedníků v roce 354. O čtyři roky dříve byl na její počest postaven nad jejím hrobem na pohřebišti Via Nomentel kostel. O jejím životě bylo sepsáno množství pojednání. Jedno z nich pochází z pera papeže Damase I., který za svého pontifikátu dal mimo jiné obnovit katakomby a nadšeně pečoval o hroby mučedníků.

Den svatého Medarda, biskupa z Noyonu, byl od středověku významným dnem selského kalendáře. Čas a zkušenosti prověřily pravdivost lidových pranostik a dnes již ani renomovaní meteorologové nepochybují, že „jaké počasí na Medarda bývá, šest neděl trvání mívá“.