Zlovolná doba dlouhých nocí končí. Nastává významný okamžik, kdy se délka dne vyrovná délce noci – přichází jarní rovnodennost. Tehdy skončí astronomická zima a začíná astronomické jaro.
Autor: Pavel Příhoda
Souhvězdí podzimní oblohy (2. díl)
S příchodem podletí a začátkem podzimu se bohatství letních souhvězdí večer stále více sklání k západu a noční obloha nad jihem jakoby chřadne. Připomíná podzimní usínání přírody. Zatímco se však krátí dny, noci se prodlužují. Podzimní souhvězdí si můžeme prohlédnout za temných hvězdnatých nocí kolem říjnových půlnocí. Jakmile nebe pokryje slabý mlhavý závoj nebo ji ozáří Měsíc, spatříme jen ojedinělé jasnější hvězdy. Počkáme-li si však do časných ranních hodin, vystoupí už nad východní obzor bohatá přehlídka zimních hvězd.
Souhvězdí podzimní oblohy (1. díl)
S příchodem podletí a začátkem podzimu se bohatství letních souhvězdí večer stále více sklání k západu a noční obloha nad jihem jakoby chřadne. Připomíná podzimní usínání přírody. Zatímco se však krátí dny, noci se prodlužují. Podzimní souhvězdí si můžeme prohlédnout za temných hvězdnatých nocí kolem říjnových půlnocí.
Hvězdy na noční obloze
Hvězdy na večerní obloze vždy připomínají uplynulou roční dobu, tedy zimu. Naopak ráno před svítáním se vynoří souhvězdí léta, toho ročního období, které teprve přijde. Po celou noc pak můžeme pozorovat hvězdy jara. Tehdy spatříme jen bližší hvězdy v nevelkém počtu. Bohatá zimní Mléčná dráha se ztrácí u severního obzoru.
Letní souhvězdí
Letní obloha vyniká bohatstvím hvězd. Je to to nápadnější, porovnáme-li ji s chudšími hvězdnými oblastmi jara nebo podzimu. Přispívá k tomu i široká Mléčná dráha, která se táhne od severovýchodu k jihozápadu. Nápadné je její rozdvojení vysoko na jihu. Vzniká vrstvou mezihvězdného prachu, který zakrývá vzdálenější hvězdy v rovině disku naší Galaxie.
