Nejjasnější hvězdy zimního nebe tvoří výrazné seskupení, jehož středem prochází šikmo k jihovýchodu Mléčná dráha. Vytvářejí veliký orientační obrazec zvaný „zimní mnohoúhelník“.

Váš košík je prázdný.
Prohlédněte si naše produkty.
Zobrazit produktyNejjasnější hvězdy zimního nebe tvoří výrazné seskupení, jehož středem prochází šikmo k jihovýchodu Mléčná dráha. Vytvářejí veliký orientační obrazec zvaný „zimní mnohoúhelník“.
Podzimní příroda se chystá k zimnímu spánku a také polovina oblasti podzimních souhvězdí je jakoby ospalá, nevýrazná.
Ve vesmíru můžeme obdivovat jeho ohromná prostranství, opájet se barvami mlhovin, stanout v údivu nad rozsáhlými hvězdnými soustavami. Všechno to je vážné, vznešené, zdrcující a nedotknutelné. A přece má vesmír jeden rys, který působí přímo bizarně. Je to oběžný pohyb vesmírných těles, která v kosmickém prostoru krouží, obíhají – obrozenec by řekl, že kolotají. Vesmír je plný pohybu. Jako by žil, jako by byl živou bytostí. Ale nenechme se příliš unášet představivostí.
Slunce prošlo nízké a tísnivé úseky své dráhy a stoupá. Dny se prodlužují a v přírodě již cítíme zprvu nesmělé náznaky předjaří; ty sílí a hlásí se stále naléhavěji.
Náš vesmír zkrátka stárne. Budoucnost bude neradostná, prostor se dále rozepne a potemní. Potěší nás alespoň představa, že podobných vesmírů, jako je náš, je víc? Nic zřejmě nekončí definitivně, všechno znovu a znovu začíná.