Jakýmkoliv úkolům se daří lépe, poutají-li je jisté meze, limity, termíny. Těžko si představit příkladnější omezení, než jaké skýtá transoceánský let. Sedadlo v turistické třídě s taškou napranou pod sedadlo, kam se mají vejít i otékající nohy, vám dostatečně omezí prostor.
Základním a obtížným pravidlem poznávání je, že si vždy nalézají platnost alespoň dvě pravdy zároveň. Ta středověká ves mohla být místo strašné a drtivé, ale pro notnou část svých obyvatel znamenala prostě bezpečný domov.
Kdo že to je, ten Václav Cílek? Inu, takový geolog. V intelektuálních kruzích se o něm říká, že je blázen, a říká se to s náležitou úctou. Tak je označován ten, kdo něčím přesahuje – ať meze oboru nebo naši mozkovou kapacitu.
Josef Václav Sládek se narodil ve Štíru roku 1845 a my od něj zaručeně známe nazpaměť dvě básničky, povinně školní: „Znám křišťálovou studánku…“ – vzpomínáte? A pak tu dětskou: „Když byl pašík malé sele, neměl v světě nepřítele...“ Není to málo?
Krása není v žádném případě štít! Je to zbraň, je to aspoň možnost zbraně. Nu, dobrá, možná, v dětství, v pubertě slouží krása jako štít tvorovi, který si ještě neví rady se sebou a se světem.