Autor: Miloslava Mezerová

Notoricky známé sousloví škola hrou, jehož autorem je světově proslulý a respektovaný pedagog Jan Amos Komenský, by mělo být jakýmsi mottem (a motivací zároveň) vzdělávacího miniseriálu o českém jazyce, chcete-li, o češtině.

Což takhle dát si špenát! Vcelku nenápadná listová zelenina vstoupila do povědomí mnoha filmových diváků prostřednictvím české veselohry. Mnohem dříve nás však ovlivnil Pepek námořník, slavná postavička z amerického animovaného filmu. Vzpomínáte si? Jeho obrovská síla plynula právě z pojídání špenátu.

Hrách a kroupy, to je hloupý… V lidové slovesnosti se často odráželo velké moudro. V tomto případě se ale pěkně „sekla“. Vůbec to není kombinace hloupá, naopak je chytrá, zdravá a pro mnohé chutná.

V dnešní době není vůbec žádný problém dopřát si čerstvou zeleninu. To, co dříve bývalo výsadou určitého ročního období, je dnes kdykoliv běžně k mání. A tak např. na hlávkovém salátě si můžete pochutnat, kdy se vám zlíbí.

Sametové teplomilné plody, které dozrávají postupně během léta. To jsou broskve. Vyšlechtěné plody bez sametového povrchu jsou nektarinky, známe je též pod názvem lysé nebo hladké broskve. Podobně jako meruňka je i broskev peckovice. Stromy, na nichž broskve rostou, se nazývají broskvoně.

Řekne-li se lilek či baklažán, mnozí možná nebudou vědět, že se jedná o plodovou zeleninu, možná že se vůbec jedná o zeleninu. To proto, že zmíněná rostlina má svůj domov daleko v teplých východních oblastech Indie a její cesta do našich krajin trvala poměrně dlouho. Ve své domovině byl lilek původně pěstován pouze pro svůj zajímavý vzhled.

Ředkvička, která se vyvinula z ředkve, patří mezi nejznámější a určitě nejoblíbenější kořenovou zeleninu.

Kde se daří vinné révě, daří se i meruňkám. Nikoli však o vinné révě, ale o meruňce bude řeč v dnešním miniseriálu. Celé jméno zní meruňka obecná (v odborných kruzích je známá také pod názvem slivoň meruňka) a je to strom z rozsáhlého rodu slivoní. Marně si lámu hlavu, zdalipak se v lidové tvorbě objeví toto sametové, lehce oranžové ovoce (někdy s růžovou až červenou tvářičkou). Nevzpomínám si. Možná to bude i proto, že meruňka se do našich zemí dostala až počátkem letopočtu, a to z Turecka, její původ je dokonce až v Číně.

Malé jihočeské město s více než 7000 obyvatel leží na obou březích Vltavy, přes niž se klenou dva mosty. Ten starší – s železnou konstrukcí – patří dnes mezi technické skvosty a slouží pouze pěším. Druhý most má za sebou zdařilou rekonstrukci. Kuriózní byla jeho zatěžkávací zkouška v srpnu 1968 – po mostě projížděly sovětské okupační tanky.

Rybíz patří do skupiny drobného ovoce a v našich zahradách se řadí mezi nejrozšířenější. Rozlišujeme odrůdy červené (ta je zaručeně nejznámější), bílé a černé. Červený rybíz původně rostl planě v subtropických oblastech Středomoří, rozšířil se přes oblasti mírného pásma Evropy až do Norska. Černý rybíz naopak pochází ze severní Asie.

Až do roku 1893 nebylo jasné, zda rajče je ovoce, nebo zelenina. A o tom, kam je vlastně zařadit, rozhodoval právě v tomto roce Nejvyšší soud Spojených států ve sporu Nix versus Hedden. Problém to byl zdánlivě prostý, ale měl své ekonomické opodstatnění. Na ovoce se tehdy nevztahovala dovozní cla, kdežto na zeleninu ano. Verdikt zněl: Rajče je zelenina.

Blíží se konec roku! Neděste se, pouze školního roku. Ten kalendářní je tak zhruba v poločase – řečeno sportovní terminologií. Konce obou roků však bývají tak jak tak značně stresující. Ten kalendářní pro nás, kteří máme léta školní a studentská za sebou, ten školní zase pro mladší generaci.

Je tu advent, nejpoetičtější období v roce. To poetické stranou a soustřeďte se na něco méně poetického – na procvičování rozvíjejících větných členů, o nichž jste si přečetli v minulém čísle. Pouze připomenu, že řeč bude o předmětu, přívlastku, příslovečném určení a doplňku.

Prázdniny končí, opět vás vítám v krásné škole. Před sebou máme plno zajímavé práce, tak se těšte, budete zase o něco chytřejší. A vy, kteří „jdete jen po povrchu“, budete alespoň více informováni. I to leckdy postačí. Dnešní téma zní: souvětí souřadné

Jablko je pro nás, Středoevropany, je jablko tím nejznámějším a určitě nejzdravějším ovocem.

Nejběžnější druh zeleniny – cibule –je právem nazýván královnou kuchyně. Prokazatelně ji pěstovali již lidé ve starověku. Tato výjimečná zelenina pochází sice ze západní Asie (Pákistán, Afghánistán, Írán), ale pěstovala se již v Egyptě a Sumeru. Vedle chleba tam byla hlavní potravou těžce pracujících dělníků, stavějících pyramidy.

Oficiální název této cibulovité zeleniny je pór. Většina lidí však užívá pojmenování, které je všeobecně vžité, a to pórek. Je to velmi stará zelenina pocházející z oblasti Středomoří a její vynikající léčebné účinky oceňovali již staří Římané. Přestože pór obsahuje mnoho cenných látek a v Evropě se těší značné oblibě, u nás byl používán poněkud omezeně, většinou jako polévková zelenina.

Ředkvička pochází z Asie; jako kulturní rostlina se však hojně vyskytovala i ve Středomoří. Vedle česneku a cibule ji dobře znali a používali již staří Egypťané v době staveb pyramid. U nás se objevila poměrně pozdě, až ve druhé polovině 18. století.

Borůvky patří mezi velmi chutné drobné ovoce. Protože náleží k nejzdravějším plodinám, určitě by měly mít své místo v jídelníčku. Borůvka obecná je hustě rozvětvený keřík s narůžovělými květy a černomodrými bobulovitými plody. Roste v půdě světlých lesů severní a střední Evropy, také v severní Asii a Severní Americe. Roste od nížin až po alpská pásma, vždy v půdě s kyselým pH.

Obsahem následujícího textu budou vedlejší věty, a to proto, že logicky navazují na předešlé učivo o větných členech. Platí totiž tato zásada: z větného členu lze utvořit vedlejší větu, z vedlejší věty lze utvořit větný člen. Připomeneme si větné členy, s nimiž jsem vás seznámila v předešlých číslech časopisu Krásná, zároveň uvidíte pojmenované vedlejší věty – zkráceně VV

Kiwi náleží mezi drobné ovoce, které se v našich zahrádkách nepěstuje úplně běžně. Pro svůj poměrně vysoký obsah vitaminu C si však získává stále větší oblibu. Tento keř, jehož botanický název je aktinidie ovocná, pochází z Číny, v angličtině se mu proto původně říkalo čínský angrešt.

Brusinka patří mezi drobné lesní ovoce. Je to stálezelený keřík, poléhavý, vysoký 10–30 cm. Kvete drobnými bílými kvítky, které bývají občas načervenalé.

Foukej, foukej, větříčku, shoď mi jednu hruštičku…

Červená řepa je jednou z četného počtu poddruhů a odrůd řep. Nejznámější z nich je určitě řepa cukrová (obecně nazývaná cukrovka), pěstuje se také řepa krmná (krajově nazývaná burák nebo také burina). Řepa cukrová má bulvu bílou, lehce nažloutlou, krmná řepa je sytě žlutá, spíš oranžová. Červená řepa se od výše jmenovaných liší jednak velikostí (bulvy jsou podstatně menší), hlavně však barvou, která je karmínově červená. Tak je známá u nás, ale existuje celá řada vyšlechtěných odrůd, které nemusí být pouze červenofialové a bulva nemusí mít tvar pouze kulovitý, ale také podlouhlý nebo zploštělý.

Čas zralých malin je sice už pryč, nikoli však nenávratně, vrátí se k nám opět v letních měsících – v červenci a srpnu.

Kdo by neznal červené jahody! Je zvláštní, že se člověk s tímto ovocem setkává od útlého věku. Nevěříte? Zapátrejte ve své paměti – kamsi daleko, daleko do dětství…