Není to tak dlouho, co se za ostentativní podpory prezidenta republiky ujal řízení resortu nový ministr životního prostředí. Hned po nástupu nenechal nikoho na pochybách, kterým směrem se ministerstvo bude ubírat. Jeho prioritou bude – životní prostředí. Ovšem ne životní prostředí, jak bývá chápáno, ale životní prostředí především pro lidi.
Kytovce považuje lid namnoze za ryby nejen proto, že žijí výhradně ve vodě, jako ryby nemohou vystupovati na zem, nýbrž při povrchním ohledání vyhlížejí pro své člunovité tělo a ploutvovitě utvářené končetiny jako ryby. Budiž však zdůrazněno, že kytovci jsou praví savci: mají teplou krev, dýchají plícemi, mláďata jsou vyživována, přesto že vodní prostředí je tomu na překážku, mlékem mateřským. To napsal o nejpodivuhodnější skupině savců německý přírodovědec Alfréd Brehm.
Kytovce považuje lid namnoze za ryby nejen proto, že žijí výhradně ve vodě, jako ryby nemohou vystupovati na zem, nýbrž při povrchním ohledání vyhlížejí pro své člunovité tělo a ploutvovitě utvářené končetiny jako ryby. Budiž však zdůrazněno, že kytovci jsou praví savci: mají teplou krev, dýchají plícemi, mláďata jsou vyživována, přesto že vodní prostředí je tomu na překážku, mlékem mateřským. To napsal o nejpodivuhodnější skupině savců německý přírodovědec Alfréd Brehm.
Historie objevu člunozobce je zajímavá a připomíná detektivní příběh. Nevšední vzhled člunozobce, jak o tom svědčí již egyptské kresby a tři tisíce let staré kresby v Zimbwabwe, člověka vždy přitahoval a fascinoval.
„Z nejzvláštnějších ptáků afrických a nejpodivuhodnějších na zeměkouli bezesporu jest člunozobec africký Balaniceps rex, kterého odkryl Mansfield Parkins roku 1849 na Bílém Nilu“ – těmito slovy uvádí Brehm pasáž věnovanou jednomu z nejzajímavějších nejtajemnějších a dnes také ohrožených ptačích druhů.