Kategorie: Umění a architektura

Kristian Kodet, narozen 17. 7. 1948 v Praze, ženatý, má čtyři dcery. Je nejmladším pokračovatelem výtvarné linie slavné rodiny Kodetů, na což je patřičně pyšný. Jeho dědeček Emanuel Kodet a otec Jan Kodet byli významnými českými sochaři. Kristián se od patnácti let věnuje malbě a je představitelem umělecké generace vstupující do života v šedesátých letech.

Kristian Kodet, narozen 17. 7. 1948 v Praze, ženatý, má čtyři dcery. Je nejmladším pokračovatelem výtvarné linie slavné rodiny Kodetů, na což je patřičně pyšný. Jeho dědeček Emanuel Kodet a otec Jan Kodet byli významnými českými sochaři. Kristián se od patnácti let věnuje malbě a je představitelem umělecké generace vstupující do života v šedesátých letech.

Dnes se budeme zajímat o poměrně málo známé místo nedaleko Prahy, kterým je starobylá obec Kounice. Ves byla císařským rozhodnutím (1871) povýšena na městys. Původně se jmenovala Konice, ale také Canicz, Kanicz, Connycz, (německy Kaunitz). Leží v blízkosti Nymburka. Jeho název nám připomíná jměno slavného česko-moravského šlechtického rodu Kouniců (Kaunitzů), erbu lekna, který však pochází z knížectví opavského. V našich, českých Kounicích, se připomínají vladycké rody vlastníci tvrze, z nichž jednu v 15. století, vlastnili Kačicové z Konic, název obce vznikl podle nich.

Jeden z chlapců se spustil do otvoru a objevil velký vnitřní prostor i psa šťastně vrtícího ocasem. Druhý den vzali kluci provazy a lampy a objevili v jeskyni opravdový pravěký Louvre.

Lascaux patří mezi nejslavnější francouzské svatyně pravěkého malířství. Byla objevena náhodně. Dne 12. září 1940 si poblíž hráli čtyři kluci a pes. Zvíře najednou zmizelo – spadlo do díry, která vznikla vyvrácením stromu, a nereagovalo ani na hvízdání.

Velké a Malé Bečváry se rozkládají u silnice z Prahy do Kutné Hory, asi hodinu chůze na jih od kolínského bojiště. Pravě letos, 18. června, si připomeneme 250. výročí bitvy u Kolína, která je spjatá se jmény vojevůdců Dauna a Laudona. Touto bitvou byla zachráněna monarchie.

Klepáky, klepátka čili klepadla patří k nejzajímavějším výtvorům starého řemeslného umění, které kvetlo zejména v raném středověku. Klepadla bývala obyčejně kruhová, vypracovaná ze železa nebo mosazi s podstavcem čili rozetou a byla připevňována na vrata nebo dveře obydlí, paláců a chrámů nebo na brány, aby vcházející osoba mohla klepáním upozornit vrátného na druhé straně, že je nutno otevřít.

Jak zpívala Marilyn Monroe, diamanty jsou prý nejlepším přítelem ženy. Drahé kameny, a zejména právě diamanty, odjakživa fascinují, a to nejen ženy. Spousty z nich mají tak zajímavý a spletitý příběh, až by se mohlo zdát, že byl napsán hollywoodským scenáristou. Šperků a drahých kamenů s bohatou historií je tolik, že by mohly vydat na několik knih. Pojďme spolu poodhrnout roušku tajemství alespoň u několika z nich.

Kostelík, původně kaple, jehož stavbu financoval významný český právník profesor JUDr. Václav Neumann z Puchholze, vznikl roku 1724. Stojí na nenápadném místě u dálnice nedaleko pozoruhodné secesní vodárenské věže, obklopen novostavbami. Je to malá barokní stavba o půdorysu protáhlého osmiúhelníka. Nad jejím průčelím je barokní štít, spočívající na atikovém zdivu, na jehož koncích jsou kamenné pyramidy. Průčelí zdobí pískovcový znak stavebníka.

Jak zpívala Marilyn Monroe, diamanty jsou prý nejlepším přítelem ženy. Drahé kameny, a zejména právě diamanty, odjakživa fascinují, a to nejen ženy. Spousty z nich mají tak zajímavý a spletitý příběh, až by se mohlo zdát, že byl napsán hollywoodským scenáristou. Šperků a drahých kamenů s bohatou historií je tolik, že by mohly vydat na několik knih. Pojďme spolu poodhrnout roušku tajemství alespoň u několika z nich.

Jak zpívala Marilyn Monroe, diamanty jsou prý nejlepším přítelem ženy. Drahé kameny, a zejména právě diamanty, odjakživa fascinují, a to nejen ženy. Spousty z nich mají tak zajímavý a spletitý příběh, až by se mohlo zdát, že byl napsán hollywoodským scenáristou. Šperků a drahých kamenů s bohatou historií je tolik, že by mohly vydat na několik knih. Pojďme spolu poodhrnout roušku tajemství alespoň u několika z nich.

Skoro by se mělo napsat, že to náhoda mi podstrčila snímek, který mi vyrazil dech. Na náhody nevěřím, a tak jsem si jista, že jeden neprávem opomíjený debut mi přihrálo samo nebe, když jsem – zklamána z nanicovaté sbírky filmových počinů let 80. – hledala kousek, který by nebyl provařený televizním reprizováním a měl pro Krásnou trvalý odkaz.

Jiří Slíva – inženýr ekonomie, hráč na bicí a kytaru, básník, milovník dobrého humoru, jazzu i vína, hlavně však kreslíř, ilustrátor a grafik. Autor poetických obrázků s nezaměnitelným rukopisem, v nichž se prolíná chytrý humor s originálním nápadem, dadaistická hravost a nonsens s inteligencí.

Chodec, který prochází podloubím domu na Havelském trhu, si mnohdy nevšimne zvláštního erbu, umístěného nad velkou bránou s nápisem U Radnických, který je umístěn až u samého stropu podloubí.

Na východ od Prahy leží město s honosným renesančním zámkem, zdobeným cibulovitými věžičkami, který dominuje celému okolí. Vznikl z vyhořelého gotického hradu z první poloviny 14. století a osudy jeho majitelů se nesmazatelně zapsaly do českých dějin.

V normalizačním roce 1980 pustilo vedení československého filmu do výroby snímek tomuto národu dodnes natolik blízký, že ho české a slovenské televizní stanice uvádějí rok co rok s jistotou vysoké sledovanosti…

Malíř Karel Laštovka byl originál. Velká osobnost, která velmi výrazně poznamenala kulturní život Prahy ve druhé polovině dvacátého století. Pověstné byly jeho večírky, jimž se říkalo Laštovkovy salony. Byl svobodomyslný a nerad se nechával omezovat. Malování ale nebylo jeho jedinou láskou.

Zajímá vás, kde tyto vzácné obrazy najdete? Než se začtete, můžete tipoval, ale Krásná paní vám to ráda prozradí.

Nad potokem Botičem (kdysi nečistým a páchnoucím), který protéká Nuselským údolím, se tyčí přirozená jižní stráň, proslulá pěstováním vína. Je dislokovaná od Vršovic a Nuslí a její stráně byly využívány k pěstování vinné révy již od středověku. V tomto roce slavíme 650 let od doby, kdy svým dekretem (roku 1358) nařídil zakládání pražských vinic císař Karel IV. Pro ně byly ideálním místem stráně pod Vyšehradem, kKarlovem a za městkými hradbami.