Autor: Hana Sedlářová

Letošní rok je vyhlášen Evropskou unií rokem multikulturního dialogu. Příběh české modelky Petry Bochníčkové (dnes produkční) žijící v Paříži je jeho praktickou aplikací. Petra, atraktivní blondýna, dívka bez konvečních předsudků, se seznámila se svojí životní láskou Charlesem. Nic neobvyklého, kdyby Charles nebyl konzervativní žid a Petra gój(ka) – nežidovka.

„Je to tak a nic s tím prostě neuděláte.“ Věta plná bezmoci. A možná i vzteku, lítosti a smutku. K čemu se váže? Válka? Hladomor v zemích třetího světa? Týrání dětí? Ne. Správná odpověď zní: baculaté plnoštíhlé ženy. Mají baculky právo na bezva život?

Na základě průzkumů, anket, statistik, vědeckých výzkumů se nám podařilo odhalit několik typických znaků, projevů, rysů, podle nichž neomylně můžete rozpoznat bojovnou feministickou amazonku.

Závěrečná scéna filmu odehrávající se na liduprázdné pláži, s blankytně modrým nebem: Ona v květovaných šatech, On v bílé košili vedou za ruku své cupitající dítě. Jdou v záři zapadajícího slunce, růžové červánky projasňují oblohu a oni tři jdou vstříc šťastné budoucnosti… Rodinné filmy končí dobře. Jak to zařídit, aby i v životě nastal onen růžově červánkový happy end: blažený táta, šťastná mamka a spokojené dítě? Kdy je příznivý čas pro příchod dítěte?

O čem si povídají ženy, holky, dámy, slečny, prostě ženské, když se sejdou u kafe na svém babinci? Přece o chlapech, krasavcích, manželích, milencích a o Bradu Pittovi, o Karlu Gottovi, to závisí na ročníku narození švitořících žen. Co si tak říkají? Jemně řekněme, že nešetří kritickým pohledem na mužské plémě. Muži jsou nechutní, málo vydělávající, neromantiční, nám se nevěnující, alkoholu holdující, nespolehliví, nevěrní, po sobě si nic neuklízející troubové, bez kterých to holt nejde. Teda kromě Brada Pitta a Karla Gotta.

Při pohledu na statistiky nevypadá asi nikdy svět růžově. Copak o to, vkročit do růžového sadu jménem partnerství–manželství zvládáme, jen ta cesta jako by připomínala labyrint, v němž se toho může hodně ztratit. Dle posledních výzkumů vyplývá, že se lidé rozvádějí, protože 1. začnou spolu žít, a to je zaskočí, 2. narodí se jim dítě, 3. každý chtěl od manželství něco jiného. Prostě se lidé rozvádějí proto, že se vzali. A co myslíte vy? Psí knížka, nebo svatba?

Mezi velikány italské poezie patří bezesporu pozdně renesanční básník Torquato Tasso. Učí se o něm nejen v Itálii, ale i v Evropě. Asi se čte v celém světě. On sám si však nevěřil, své dílo vnímal jako nepodařené, plné chyb, jako dílo nehodné čtenářského zájmu. Jeho sebeobviňování, strach z lidí a nedůvěra přerostly časem v duševní nemoc. Tento velmi citlivý člověk neunesl tíhu všedního reálného života. Torquato Tasso se narodil ve znamení citlivých Ryb.

Mezi velikány italské poezie patří bezesporu pozdně renesanční básník Torquato Tasso. Učí se o něm nejen v Itálii, ale i v Evropě. Asi se čte v celém světě. On sám si však nevěřil, své dílo vnímal jako nepodařené, plné chyb, jako dílo nehodné čtenářského zájmu. Jeho sebeobviňování, strach z lidí a nedůvěra přerostly časem v duševní nemoc. Tento velmi citlivý člověk neunesl tíhu všedního reálného života. Torquato Tasso se narodil ve znamení citlivých Ryb.

Kompromis je, tedy vlastně není řešením. I když se zabalí do líbivého obalu VYŘEŠENO. Kompromis totiž znamená, že obě strany ustoupí, aby byl konflikt urovnán navenek, odsunut, odložen, oddálen na neurčito. Protože, jak se pozná, že oba ustoupili stejně? Po takovém kompromisu zůstává hořká pachuť v ústech, zápach nespravedlivého ústupku, příchuť trapného ponížení. A přesto. Děláme kompromisy.

Být ženou jaksi předpokládá být krásnou ženou. A víme všichni, co je krásné: štíhlá postava 90-60-90 (18 let), dlouhé vlnité a přírodně bohaté vlasy, bezchybný úsměv, hebká pleť.... A co krása zralé ženy? Co krásná třicítka, čtyřicítka nebo padestánice, nebo dokonce žena ještě vyššího věku? Spojujeme jméno ženy neteenagerského věku s přívlastky půvabná, atraktivní, vnadná, líbezná?

V českých luzích a hájích rostou krásné, milé, hodné a pokorné dívky, holky, dámy a paní. Jsou to roztomilé keříky rostoucí s radostí ve stínu svých mužských pevných a silných stromů.

Detektivní román bývá považován za brakovou, kýčovitou, neuměleckou komerční literaturu. V lepším případě ji označujeme jako oddychovou. Ovšem Agatha Christie dokázala tento žánr povznést do výšin umělecké beletrie.