Kompromis je, tedy vlastně není řešením. I když se zabalí do líbivého obalu VYŘEŠENO. Kompromis totiž znamená, že obě strany ustoupí, aby byl konflikt urovnán navenek, odsunut, odložen, oddálen na neurčito. Protože, jak se pozná, že oba ustoupili stejně? Po takovém kompromisu zůstává hořká pachuť v ústech, zápach nespravedlivého ústupku, příchuť trapného ponížení. A přesto. Děláme kompromisy.
Být ženou jaksi předpokládá být krásnou ženou. A víme všichni, co je krásné: štíhlá postava 90-60-90 (18 let), dlouhé vlnité a přírodně bohaté vlasy, bezchybný úsměv, hebká pleť.... A co krása zralé ženy? Co krásná třicítka, čtyřicítka nebo padestánice, nebo dokonce žena ještě vyššího věku? Spojujeme jméno ženy neteenagerského věku s přívlastky půvabná, atraktivní, vnadná, líbezná?
V českých luzích a hájích rostou krásné, milé, hodné a pokorné dívky, holky, dámy a paní. Jsou to roztomilé keříky rostoucí s radostí ve stínu svých mužských pevných a silných stromů.
Detektivní román bývá považován za brakovou, kýčovitou, neuměleckou komerční literaturu. V lepším případě ji označujeme jako oddychovou. Ovšem Agatha Christie dokázala tento žánr povznést do výšin umělecké beletrie.