Váš košík je prázdný.
Prohlédněte si naše produkty.
Zobrazit produkty
Umělec a teoretik Carlo Ridolfi publikoval v roce 1648 životopisy nejslavnějších benátských malířů, kde velkou pozornost věnoval nejslavnějšímu z nich – Tizianovi. Autor se tu mimo jiné vyznal z obdivu k modelkám, které mistr na svých obrazech zachytil. Nikdo na světě prý nedokázal zobrazit s takovým pochopením dívčí krásu, jemnost, poetičnost i ladnost ženského těla. A ty nejpůsobivější obrazy prý malíř vytvořil podle svojí nádherné milenky, kterou nazýval Violanta.
Barokní bouřlivák Petr Brandl (1668–1735) je zosobněním českého uměleckého bohéma. Bezstarostný hýřil, nesvědomitý manžel, nezodpovědný kumpán, a přesto jeden z největších a nejtalentovanějších umělců, jaký se kdy v Praze narodil.
Gustav Klimt. Umělec měl až magickou přitažlivost pro ženy a dívky všech generací i společenských vrstev. Odolala mu jen málokterá z těch, které vstoupily do jeho vídeňského ateliéru. Od bohatých paniček, které se k němu přišly portrétovat, až po chudé pohledné služky, které u Mistra zpočátku jen uklízely, aby nakonec skončily v jeho náruči.
Sigmund Freud kdysi napsal skvělý esej o sexualitě renesančního génia Leonarda da Vinci. K rozboru měl jen pár vzpomínek a dokumentů, několik kreseb a jeden jediný obraz, z něhož vyvozoval svoje dalekosáhlé závěry.
Giovanni Pisano tesal sochy z kararského mramoru, jehož kvality oceňovali už antičtí umělci. Do nahrubo opracovaného bloku kamene Giovanni tesal pomocí dřevěné palice a železných dlát a to rovnoměrně ze všech stran. Postupně tak odhaloval lidskou nebo zvířecí postavu.
