Autor: Pavel Buňata

Naprosto bezkonkurenční bylo pro mě těhotenství a narození mého syna Filipa. Bylo to nádherné, pohádkové, neskutečné a opravdu krásné období.

Mám svou fantazii a té dávám prostor. Nehledám nic na internetu, raději na ulici mezi lidmi. Nedívám se moc na televizi. Mám ráda své vlastní příběhy. Ani si nepíši s lidmi e-maily. Mám raději dopisy a poštu, je to přece tak romantické vzít papír, pero, napsat svou rukou a o to srdečněji pár řádků, na obálku napsat adresu, nalepit známku, obálku zalepit a pak ji zanést na poštu. Na poště říct něco milého někomu, kdo sedí za přepážkou, a pak jít domů a těšit se na odpověď. Je to stejně krásně romantické jako rituál s čajem. Ten se dá dělat dvěma způsoby.

Narodila se v Ostravě-Vítkovicích. Vyrůstala na sídlišti v části zvané Poruba. V Praze je doma už šestým rokem. O Vánocích jste ji mohli vidět v roli Dorotky v pohádce Anděl Páně. Zahrála si například ve filmu Pánská jízda nebo v seriálech Redakce či Místo v životě. Ti z vás, kteří milují umění naživo, ji znají z prken pražských divadel ABC, Na Jezerce, Rokoko, Divadlo na Vinohradech, Viola aj.

To je věda! Existuje svět na dosah, který neznáme. Zkusme odemknut srdcem zámky dveří k poznání.

Do malostranské kavárny přišel Vlastimil Harapes stylově, v doprovodu psa. Fenku Albu (což v italštině znamená svítání) si pořídil z útulku, kde si ho prý sama vybrala.

Do malostranské kavárny přišel Vlastimil Harapes stylově, v doprovodu psa. Fenku Albu (což v italštině znamená svítání) si pořídil z útulku, kde si ho prý sama vybrala.

Napsat, že jsem očekával arogantní fúrii a namísto ní přišla čupr baba s otevřeným srdcem a jasným postojem k životu, považuje Veronika Žilková za klišé úvod.

Napsat, že jsem očekával arogantní fúrii a namísto ní přišla čupr baba s otevřeným srdcem a jasným postojem k životu, považuje Veronika Žilková za klišé úvod.

Předvánoční rozhovor s herečkou Hanou Maciuchovou (Střelec) jsem natáčel za dveřmi herecké šatny v Divadle na Vinohradech, nad které kdosi přilepil proužek papíru s rukou psaným nápisem: Vinohradská dvorana slávy. Jména několika paní Hereček s velkým H, včetně paní Maciuchové, na kovové cedulce na dveřích, mě nenechala na pochybách, že v případě nápisu nad dveřmi nejde o žertík, ale vážně myšlenou poklonu. 

Předvánoční rozhovor s herečkou Hanou Maciuchovou (Střelec) jsem natáčel za dveřmi herecké šatny v Divadle na Vinohradech, nad které kdosi přilepil proužek papíru s rukou psaným nápisem: Vinohradská dvorana slávy. Jména několika paní Hereček s velkým H, včetně paní Maciuchové, na kovové cedulce na dveřích, mě nenechala na pochybách, že v případě nápisu nad dveřmi nejde o žertík, ale vážně myšlenou poklonu.

Dnes se ve strahovském ateliéru točila znělka pro nový sitcom, který v době, kdy čtete tyto řádky, již nejspíš běží na obrazovkách. Tým herců profesionálů a scénář z pera Haliny Pawlowské dávají tušit, že půjde o povedený projekt. Co všechno vlastně patří k profesionalitě?

Netuším, jak vy, ale já s tím mívám občas problém. O čem je řeč? O hledání onoho místa, kam i králové chodí sami. Abych to upřesnil, jde o hledání především v restauračních zařízeních. Většinou sice vytuším kudy a systémem pokus omyl obvykle dohledám cíl své cesty včas.

Je to pár měsíců, co v hlavě nosím téma pro tuto stránku. Než jsem se k němu ale dostal, změnila se radikálně situace.

Vykládací karty Ivany Lomové, které jsem dostal od Krásné paní k Vánocům, zaujaly Petru natolik, že mě poprosila o jejich výklad. Karty prý nelžou, a tak věřím, že v těch šestatřiceti obrázcích odkryla sama sebe takovou, jaká doopravdy je.

„Tak co, Pražáku?“ poslouchám pravidelně, když se objevím na severu, kam jezdím za rodiči, ať už od sousedů z naší vsi nebo spolužáků na abiturientských slezinách.

Intuitivně to pozná každý z nás, kdo si několikrát za život měl šanci vychutnat stejně jako Sisyfos výhled ze samotného vrcholu, než se z jeho na kopec ytlačeného stal opět z kopce skutálený balvan. Tedy přesně tu chvíli, kdy je vám jasné, že se váš vozík ocitl v nejvyšším bodě horské dráhy a nyní zbývá jediné – zřítit se dolů do propasti, která ho ovšem, bude-li mít správnou rychlost, katapultuje opět do výšin.

Miluji diskuse s chytrými, v kterých jiskří logické argumenty. Nesnáším tupou demagogii. Například když jsem něco zažila na vlastní kůži, nikdo na celém světě mě nemůže přesvědčit, že to bylo jinak, tenkrát. Není mi vlastní časem měnit postoje, nejsem snadno přizpůsobivá, poddajná.

Odmala ráda účinkovala ve školních besídkách, a tak nebylo překvapením, že se rozhodla pro ostravskou konzervatoř. Prošla Divadlem Petra Bezruče, Divadlem loutek, divadlem Aréna a Národním divadlem moravskoslezským. Poté se s přítelem odstěhovala do Prahy. Její domovskou scénou je nyní Divadlo Na Fidlovačce.

Odmala ráda účinkovala ve školních besídkách, a tak nebylo překvapením, že se rozhodla pro ostravskou konzervatoř. Prošla Divadlem Petra Bezruče, Divadlem loutek, divadlem Aréna a Národním divadlem moravskoslezským. Poté se s přítelem odstěhovala do Prahy. Její domovskou scénou je nyní Divadlo Na Fidlovačce.

Také jste kdysi podlehli prapodivnému návyku utíkat před sluncem za sluncem a pak si položili otázku, proč vlastně překonávat síť zeměpisných délek a šířek a hnát se za třiceti a více stupni Celsia, když je i u nás v létě tak pěkně? Pokud ano, tak patříte mezi ty, díky nimž se ke slovu čím dál častěji dostávají předsezónní a posezónní dovolené v destinacích, kterým jsou sluneční paprsky nablízku i v době, kdy u nás létá listí ze stromů nebo se naopak snaží teprve prodrat na svět.

Za okny azurověl nejteplejší máj, na světě který Praha pamatuje, a navíc se Měsíc pohyboval ve znamení Střelce, ve kterém se jedna z našich nejmenších zpěvaček narodila. Před nedávnem vydala své úspěšné, nadčasové a vynikající debutové album I’m The Only Me (Jsem, jaká jsem), a mě tedy logicky zajímalo, jaká doopravdy je.

Za okny azurověl nejteplejší máj, na světě který Praha pamatuje, a navíc se Měsíc pohyboval ve znamení Střelce, ve kterém se jedna z našich nejmenších zpěvaček narodila. Před nedávnem vydala své úspěšné, nadčasové a vynikající debutové album I’m The Only Me (Jsem, jaká jsem), a mě tedy logicky zajímalo, jaká doopravdy je.

Herečka Mahulena Bočanová v roce 1988 absolvovala pražskou konzervatoř (obor hudebně-dramatický), hostovala v Národním divadle a dodnes vystupuje na pražských divadelních scénách, hlavně v Činoherním klubu. Často také moderuje zábavní a soutěžní pořady v TV. Známá je i jako fotomodelka.

Herečka Mahulena Bočanová se narodila ve znamení Ryb 18. 3. 1967 v Praze jako dcera architekta. Již od tří let účinkovala v reklamních spotech a tančila balet. Ze své první dětské role ve filmu Bohouš má na čele památku – jizvu od stejnojmenného bernardýna.

Ač to tak nevypadá, Lejla je rodilou Pražankou. Maminka je Češka a otec, kterého od šesti let neviděla, Súdánec. V Praze by ale žít nechtěla. Nejraději by se odstěhovala do Afriky k Viktoriiným jezerům, kde už si dokonce vyhlédla pozemek. Domýšlet si, že mezi tamním obyvatelstvem bude méně nápadná, je ale zavádějící. „Tam jsem také nápadná. Pro ně jsem totiž bílá.“Afriku považuje za svůj druhý domov.

Hana Zagorová se narodila 6. září, tedy ve znamení Panny, a dětství prožila v Petřkovicích u Ostravy. Představovat ji coby zpěvačku, herečku, scenáristku, textařku, básnířku, devítinásobnou držitelku titulu Zlatý slavík se zdá zbytečné. Není snad nikdo, kdo by neznal alespoň jednu z jejích písní – Bludička Julie, Maluj zase obrázky, Mys dobrých nadějí, Biograf láska, Nešlap, nelámej, Je naprosto nezbytné… Tentokrát jsme si povídali o věcech mezi nebem a zemí, ale i mužem a ženou v jejím bytě pod nebesy kousek od pražské čtvrti Podolí.

Hana Zagorová se narodila 6. září, tedy ve znamení Panny, a dětství prožila v Petřkovicích u Ostravy. Představovat ji coby zpěvačku, herečku, scenáristku, textařku, básnířku, devítinásobnou držitelku titulu Zlatý slavík se zdá zbytečné. Není snad nikdo, kdo by neznal alespoň jednu z jejích písní – Bludička Julie, Maluj zase obrázky, Mys dobrých nadějí, Biograf láska, Nešlap, nelámej, Je naprosto nezbytné… Tentokrát jsme si povídali o věcech mezi nebem a zemí, ale i mužem a ženou v jejím bytě pod nebesy kousek od pražské čtvrti Podolí.

Herečka Jana Stryková (Býk), kterou znáte nejen z jejího současného angažmá v Divadle na Vinohradech či coby hostující ve Viole, Palace, Švandově divadle a A-studiu Rubín, ale i ze seriálu Ordinace v růžové zahradě, je doslova v jednom kole. Trvalo nějakou chvíli, než našla čas pro rozhovor, na který přišla s Jonášem. Nejde o jejího partnera, ale nejbližšího přítele – krátkosrstou kolii.

Herečka Ivana Chýlková (Váhy), matka dvanáctiletého Jáchyma (Lev) a partnerka Jana Krause (Lev), mě předem upozornila, že i když spolu budeme sedět u jednoho stolu a povídat si, nepůjde o rozhovor, neboť ona se mě nebude na nic ptát, ale o výslech.

Herečka Ivana Chýlková (Váhy), matka dvanáctiletého Jáchyma (Lev) a partnerka Jana Krause (Lev), mě předem upozornila, že i když spolu budeme sedět u jednoho stolu a povídat si, nepůjde o rozhovor, neboť ona se mě nebude na nic ptát, ale o výslech.

Existuje svět nadosah, který neznáme. Zkusme odemknout srdcem zámky dveří k poznání. Ubíjí mě, jak se k sobě lidé chovají, co vše jsou si schopni provádět v honbě za mamonem a ovládnutím světa, jak má nebetyčná hloupost zelenou a zdravý selský rozum je v pozici ušlápnuté opozice, ne-li odboje.

Prvního spolubydlu nacházím mezi spolupracovníky. Popravdě si našel spíš on mě. Přítelkyně mu přišla na nevěru, vyrazila s ním dveře a já mu přišel akorát do rány. Na večer si to přihasil s kufrem značkovejch tričínek a igelitkou plnou všelijakejch nabíječek. K výčtu jeho celoživotních úspěchů patřila ještě půlmetrová kérka na hrudi zpodobňující štíra a bradavky prošpikované piercingovými jehlami.

Krásná paní vzpomíná na úžasného filmového i divadelního herce a dabéra Luďka Munzara. Přečtěte si pokračování rozhovoru, který jsme s ním a jeho ženou, herečkou Janou Hlaváčovou, zveřejnili v časopise Krásná v roce 2008.

Krásná paní vzpomíná na úžasného filmového i divadelního herce a dabéra Luďka Munzara. Přečtěte si rozhovor, který jsme s ním a jeho ženou, herečkou Janou Hlaváčovou, zveřejnili v časopise Krásná v roce 2008.