Váš košík je prázdný.
Prohlédněte si naše produkty.
Zobrazit produkty
Nedávno jsem se přihlásil na tak zvané rychlé rande. Většinou to probíhá tak, že sedíte čtyři až pět minut u stolu s někým cizím, koho jste nikdy předtím neviděli, a snažíte se nepůsobit na něj jako někdo, kdo má zapotřebí chodit na akce, jako je rychlé rande, aby se seznámil se ženami.
Oba moji rodiče jsou dnes již v důchodu, ale když jsem byl malý, oba pracovali hodně. Moje maminka řídila malé nakladatelství z přízemního patra našeho domu uprostřed hor jižně od San Franciska. Tatínek byl právník a pracoval v jedné z těch kanceláří, které máte větší šanci vidět v televizi než osobně navštívit. Byla ve 32. patře na adrese Embarcadero Centrum 1 v San Francisku, což, jak všichni žijící na západním pobřeží vědí, je naše verze newyorského Světového obchodního centra.
Kdybyste mě potřebovali rychle najít někde v klubu, koktejlovém baru, na koncertě, večírku, na plese nebo v levné jídelně, nebyl by to nijak složitý úkol. Ne snad proto, že bych měl ty nejnaleštěnější střevíce, vyžehlenou kravatu a sofistikovaně oslovoval přítomné dámy.
Tramvajemi i autobusy jezdím každý den. Jako učitel angličtiny na volné noze se musím neustále přesouvat z jednoho místa na druhé, a i když už se neztrácím zdaleka tak často jako dřív, pořád jsem asi duchem někde jinde.
Během let, kdy jsem studoval skladbu klasické hudby, jsem se považoval pokud ne přímo za excentrického, tak alespoň za příjemným způsobem neobvyklého...
