Autor: Jana Chaloupková

Vyjíždíme z Teresiny hluboko v srdci Brazílie a čeká nás dlouhých 500 km až do Národního parku Serra da Capivara. I když je zapsán od roku 1991 do seznamu světového dědictví UNESCO, jen málokdo o něm ví a Brazilci, pokud se jich zeptáte, kam vyrážejí na dovolenou, odpovědí raději „k moři“ než za nějakým poznáním.

Vysoký svalnatý elegán s příjemným úsměvem, mrštný sportovec, jezdec na koni, šermíř, herec, který se nikdy nenechal zastoupit kaskadéry. Takový byl Jean Marais – slavný francouzský umělec, kterého obdivovaly a v duchu se do něj zamilovaly generace žen a dívek. Na plátně ztvárňoval srdnaté hrdiny, kteří chránili dívky svého srdce, bojovali za spravedlnost a nenechali se ničím zastrašit. Byl okouzlující, krásný a až do vysokého věku si uchoval bohatou kštici dlouhých vlasů

Vydáváme se na jih do státu Modrý Nil,
pojmenovaného po stejnojmenné řece. 
Je to jeden z patnácti států této málo
navštěvované, zato velmi zajímavé země.

Vrtulové letadlo se vznáší do oblak nad město Goroku a mává nefritovým svahům. Čeká nás hodina letu mezi mračny a musíme si držet palce, aby se nám podařilo najít cestu ven. Pilot, původem z Austrálie, se již několikrát musel vrátit pro špatnou viditelnost. „Jednovrtulák“ postrádá navigační techniku, na její místo nastupuje lidský faktor – obrýlený pilot, který by již v Canbeře neprošel zdravotní zkouškou. Na Papui se ale nic nekontroluje a misionářská společnost MAF je ráda, že vůbec někoho sežene. Piloti pracují prakticky jen za stravu a bydlení a skromné milodary, věří v boha a den co den mu vkládají svůj život do rukou. Nejen svůj, ale i spolucestujících.