Autor: Jan Nepomuk Assmann

Poznali jsme se v dobách, kdy Karel ještě hrál divadlo. Jmenovalo se Paravan a sídlilo v ulici Ve Smečkách. Seznámil nás Zbyněk Pohlídal, jeho přítel, který s ním měl dost podobnou povahu i osud. 

Karel Laštovka byl báječný kluk, skvělý malíř a fajn kamarád. Byla s ním velká legrace, nechci použít slovo sranda, protože jsem dáma staršího věku a nehodí se to. Poznala jsem ho v Redutě, když zpíval s kloboukem na hlavě populární kuplet, na jehož název už si nevzpomenu.

Karla Laštovku jsem poznala služebně a služebně vznikly také moje obrazy. V roce 1978 mě k němu za účelem portrétování dovezla produkce filmu režiséra Jiřího Krejčíka, Božská Ema, v němž jsem hrála slavnou pěvkyni Emu Destinnovou. Pro potřeby filmu byl zapotřebí můj portrét, respektive portrét Emy Destinnové. Obraz se objevil ve filmu i na plakátech, které film propagovaly.

Mám pocit, že s Karlem Laštovkou jsem se znala odjakživa. Už když jsme se potkali, tak jsem hned věděla, že tenhle člověk do mého života patří. Od té doby, co tady s námi není, mi neuvěřitelně schází, odešel trestuhodně brzy. Jeho umělecký salon poznamenal kulturní život Prahy minulých let a směle ho přirovnám k věhlasným a slavným salonům, které ovlivňovaly život celých generací.