Dny bez noci

Dny bez noci

Dny bez noci

Ještě před sto lety pro většinu lidí končil den západem slunce. Dnes už tomu tak zdaleka není. Zvykli jsme si totiž na noční život ve světle měst. Stále více používáme umělé osvětlení a vytlačujeme tmu. Svítíme nejen doma, v práci, při nákupech nebo při sportu, ale také na ulice, chodníky, reklamy, parky a na budovy. Většinou si ani neuvědomujeme, že žijeme ve městech, která zahalují oranžové kopule světelného znečištění viditelného na desítky kilometrů daleko. O co všechno takovým způsobem života přicházíme?

Nikdo nepochybuje o tom, že chytře navržené veřejné osvětlení je z hlediska bezpečnosti velmi potřebné. Pokud je ovšem zvolíme špatně, pak nám světla přinesou více škod než užitku. Místo toho, aby lampa osvětlila parkoviště nebo pozemek, svítí nám přímo do očí, čímž nás oslní a my nerozeznáme ani osobu, která stojí opodál. Zvláště pro řidiče pak mohou být následky takového oslnění přímo fatální! Nejde jen o bezpečnost.

Vhodné osvětlení totiž dokáže naladit příjemnou atmosféru k nočnímu životu a k pohodlnému spánku. Jak by se nám asi usínalo v osvětlené místnosti? Mnozí obyvatelé měst a vesnic si dokonce musí v noci na oknech zatahovat žaluzie nebo závěsy, aby se do jejich ložnic nevkrádalo rušivé světlo z venkovního osvětlení nebo od sousedů. Tma je součástí našeho vnitřního biologického rytmu a je pro nás stejně důležitá jako denní světlo. Tmu prostě potřebujeme. Naše tělo se bez ní neobejde a naše mysl si bez ní neodpočine.

Zbytečné světlo ovšem nevadí jen nám lidem. Běžné lampy například vábí hmyz na stovky metrů daleko. Ten pak kolem světel krouží v ohromných rojích tak dlouho, dokud nepadne vysílením na zem. Každý rok takto zahynou miliardy hmyzích jedinců, bez nichž je narušena například plodnost ovocných stromů nebo reprodukce rostlin.

Světelné znečištění už zdaleka není jen problémem měst. Zvlášť dobře je to vidět na záběrech naší planety z vesmíru. Nepotřebujeme žádnou mapu, abychom na nočních satelitních snímcích rozeznali jednotlivé aglomerace. Ty jsou navzájem propojeny dálničními a železničními tepnami, které vypadají jako dlouhé řeky světel. Skutečně temných míst na naší planetě zůstalo jen velmi málo. Zpravidla se nacházejí ve vysokých horách a v neprostupných džunglích – i když ani to už dnes není pravidlem. Dokonce i v oceánech, daleko od civilizace, najdeme občas osvětlená místa. Vytvářejí je ropné plošiny nebo rybáři specializovaní na lov olihní, kteří k jejich vábení používají silné halogenové lampy.

Hvězdáři na útěku

Přesvětlená lidská sídla mají ještě další smutný důsledek. Nevidíme na hvězdné nebe! Pravda, dokonce i z Prahy nebo Brna pár hvězd zahlédneme. Obyčejně je však takový pohled pouze smutným torzem toho, co lze zahlédnout ze skutečně tmavých míst. Přílišným svícením se tedy okrádáme o jednu z největších krás přírody – o pohled na noční oblohu posetou množstvím hvězd. Přicházíme o pohledy na Mléčnou dráhu nebo na množství meteorů, jež jako světelné šípy občas protnou oblohu.

Bez pohledu na nebe plné hvězd si přitom jen těžko dokážeme uvědomit nesmírnou rozlehlost a velkolepost vesmíru, ve kterém žijeme. Každou jasnou noc bychom pod tmavou oblohou mohli dohlédnout mnohem dál, než kam nás mohou zanést jakékoli současné dopravní prostředky – i bez dalekohledu bychom zahlédli mlhavé obláčky vzdálené miliony světelných let od nás! Úžasných jevů, o které se vinou přesvětlené oblohy ochuzujeme, je celá řada. Jen velmi málo lidí například ví, že na skutečně tmavé obloze můžeme v určitém období roku spatřit i zodiakální světlo – slabý světelný kužel, který vzniká rozptylem slunečního světla na meziplanetárním prachu. A kdybychom se za bezměsíčné noci procházeli někde daleko od pouličních světel, mohli bychom také zahlédnout svůj stín, který by vytvořil svit planety Venuše!

Astronomové, kteří ke svému výzkumu potřebují temnou oblohu, proto se svými přístroji utíkají před světlem měst například na vrcholky vyhaslých sopek na Havajských ostrovech, na poušť Atacama v Chile nebo do přírodních rezervací na Kanárských ostrovech. Mnohé z dříve zbudovaných astronomických observatoří dokonce světla měst už zcela pohltila. Nechvalně proslulým příkladem je observatoř na hoře Wilson v Kalifornii, kterou trápí světelný smog ze čtyřmilionového Los Angeles.

Snadné řešení

Existuje nějaké řešení, jak hvězdné nebe vrátit zpátky do měst? Jak asi tušíte, stačí jen zhasnout. Města a vesnice ponořené do tmy si však nikdo nepřeje. Je tu však ještě jiné řešení. Světelné znečištění je totiž do značné míry způsobeno pouze špatně navrženými pouličními lampami, které září zbytečně do stran a k obloze, místo aby svítily na potřebný cíl. Jen ve Spojených státech se ročně utratí dvě miliardy dolarů za energii, která se zbůhdarma spotřebuje na světlo, jež osvětluje nanejvýš břicha ptáků a oblaka nad městy. Vhodně zvoleným typem svítidel se tedy dá i významně ušetřit!

S chytře navrženým osvětlením by se navíc noční města proměnila v mnohem příjemnější a bezpečnější prostředí. A časem bychom si snad mohli vychutnat i večerní posezení v kavárně s hvězdami nad hlavou, tak jako na proslulém obrazu Vincenta Van Gogha Terasa kavárny v noci. Dokážete si snad představit monumentálnější kulisu než výhled do vesmíru?

Archiv, časopis Krásná, 2010

Astronomie
Michal Komárek - Musím se vyrovnávat s netrpělivostí Astrologie – Blíženci

Žádné komentáře

Přidat komentář