Souhvězdí podzimní oblohy (2. díl)

Souhvězdí podzimní oblohy (2. díl)

Souhvězdí podzimní oblohy (2. díl)

S příchodem podletí a začátkem podzimu se bohatství letních souhvězdí večer stále více sklání k západu a noční obloha nad jihem jakoby chřadne. Připomíná podzimní usínání přírody. Zatímco se však krátí dny, noci se prodlužují. Podzimní souhvězdí si můžeme prohlédnout za temných hvězdnatých nocí kolem říjnových půlnocí. Jakmile nebe pokryje slabý mlhavý závoj nebo ji ozáří Měsíc, spatříme jen ojedinělé jasnější hvězdy. Počkáme-li si však do časných ranních hodin, vystoupí už nad východní obzor bohatá přehlídka zimních hvězd.

Obraťme se teď konečně do oblasti jižně od Mléčné dráhy. K orientaci nám poslouží obrazec zvaný Pegasův čtverec. Tři hvězdy čtverce tvoří hruď okřídleného bájného koně Pegasa, vzhůru vycházejí přední nohy a dole skupina tvořící hlavu. Jak vidíme, Pegas je vzhůru nohama, a navíc bychom těžko hledali jeho křídla – ta splývají se souhvězdím Ryb. I Pegas souvisí s bájí o Perseovi a Andromedě, vyletěl z těla Medúzy zabité Perseem. Hvězda Enif v nozdrách koně má značnou svítivost 4100 Sluncí, je však vzdálena 670 světelných roků, a proto nepatří k těm nejjasnějším. Nedaleko ní je kulová hvězdokupa M 15, vzdálená 32 000 světelných roků. V souhvězdí jsou různé galaxie, ale nevhodné pro amatérské dalekohledy; pověstný mezi nimi je tzv. Stephanův kvintet, těsná skupina galaxií, které jsou propojeny mosty mezigalaktické hmoty. Hvězdička 51 Peg je první, u níž byly roku 1995 objeveny planety.

Andromeda vybíhá z levé horní hvězdy Pegasova čtverce (Sirrah) jako řádka tří jasnějších hvězd, takže ani znalec souhvězdí v ní příliš neodhalí tělo princezny. Každá z hvězd má značnou svítivost, nejvíce však ta levá, Alamak, vzdálená 355 světelných let a o svítivosti 1480 Sluncí. Jde také o hezkou dvojhvězdu s jasnější oranžovou a slabší modravou hvězdou, které rozliší dalekohled. Spektroskop zde však odhalí celkem čtyři hvězdy. Od prostřední hvězdy v řádce, jménem Mirach, pokračuje vzhůru řádečka hvězd, která končí pozoruhodným obláčkem, viditelným i prostým okem. Je to slavná Velká galaxie v Andromedě M 31, spirální galaxie a největší v Místní skupině galaxií. Leží ve vzdálenosti 2900 000 světelných roků; starší literatura uvádí menší hodnoty. V každém případě jde o nejvzdálenější objekt, který ve vesmíru uvidíme prostým okem. V blízkosti M 31 spatříme už triedrem dvě menší galaxie Místní skupiny – čočkovitou M 110 a M 32, přibližně kulového tvaru. Obě doprovázejí svou větší sousedku.

Jižně od Andromedy vyhledáme malé souhvězdí Trojúhelníku. Mezi špicí Trojúhelníku a prostřední hvězdou Andromedy ukáže dalekohled spirální galaxii M 33, vzdálenou 2 200 000 světelných roků, s bohatou tvorbou hvězd.

Řádka hvězd Andromedy ukazuje na východě na poněkud kostrbatý oblouk hvězd, souhvězdí Persea. Táhne se od Kasiopeje, kde začíná mlhavým obláčkem chí a h Persea, nádhernou dvojicí otevřených hvězdokup, které krásně ukáže už triedr. Jde o soustavy velmi mladých hvězd s vysokou svítivostí, které představují centrální část většího seskupení hvězd – asociace. Odtud se oblouk Persea táhne dolů k obzoru k známé hvězdokupě Plejády, která však již patří do zimního souhvězdí Býka. Z oblouku vybíhá řádka hvězd – paže a u jejího konce hvězda Algol, která vlastně představuje hlavu Medúzy. Jde o zákrytovou proměnnou – dvě hvězdy, které se vzájemně pozemskému pozorovateli zakrývají.

Sledujte směr ukazující Perseovy paže: ponoříte se do hvězdných polí a nakonec se dostanete k obrazci šesti nepříliš výrazných hvězd ve tvaru pětiúhelníku. To je hlava mořské nestvůry, nazvané dnes poněkud nepoeticky Velryba. Od hlavy Velryby vychází k jihozápadu dlouhý krk, v němž občas jasně září proměnná hvězda Mira, s maximem vždy po 332 dnech. Dost nízko blízko jihu tvoří řádka hvězdiček prohnutý hřbet, z něhož ještě dál k obzoru vybíhá zahnutá ploutev. Na konci hřbetu v nejzápadnější části souhvězdí najdete ocasní trojúhelníkovou ploutev s dosti jasnou hvězdou Deneb Kaitos (Ocas Velryby).

Pokračujeme dále blízko jižního obzoru se zcela nenápadným souhvězdím Sochaře a dál západním směrem: tam nás přímo u obzoru upoutá hvězda první velikosti, Fomalhaut (Rybí tlama), která dominuje jinak nenápadnému souhvězdí Jižní ryby. Je asi dvakrát větší než Slunce a poměrně blízká, 25 světelných roků. Tělíčko ryby tvoří několik hvězdiček západně od Fomalhauta.

Archiv, časopis Krásná 2009

Astronomie
Zakázaná láska (2. díl) Štír o Štíru - Šárka Vaňková

Žádné komentáře

Přidat komentář