„Jsem Rohan... a zaplatím!“ - zámek Sychrov (2. díl)

„Jsem Rohan... a zaplatím!“ - zámek Sychrov (2. díl)

„Jsem Rohan... a zaplatím!“ - zámek Sychrov (2. díl)

Příhoda s náhrdelníkem se stala v dobách předrevolučních. Šlo o nevšední šperk od firmy Boehmer Bassange. Tito věhlasní klenotníci si po celém světě sehnali nejkrásnější diamanty a vytvořili skutečně pozoruhodné dílo – nesmírně drahý náhrdelník. Původně byl určen pro portugalskou královnu, ta ho však odmítla, měla pocit, že je až příliš drahý. Tak ho klenotníci nabídli Marii Antoinettě. Byla z náhrdelníku nadšená a moc ho chtěla. Ale uvědomovala si, že by jí to bylo vyčítáno. Už takhle kde kdo poukazoval na její marnivost. A tak udělala gesto. Náhrdelníku se vzdala s tím, aby se za ušetřené peníze koupila loď. Tak se také stalo a loď byla na její počest nazvána Královnin náhrdelník.

Začalo velké vyšetřování, kardinál byl obviněn. Nebyl ani náhrdelník, ten nechala hraběnka de Lamotte zničit, vyrvala diamanty a zbytek zlikvidovala. Rohan soud prohrál a při závěrečném přelíčení pronesl slavnou větu: „Jsem Rohan a zaplatím!“

Věta zazněla na soudu se vší rozhodností, ovšem stala se balvanem, s nímž se rod Rohanů potýkal celých sto let. Splátky odcházely dokonce ještě z Čech, když rod přesídlil na Sychrov.

Zámek na Sychrově nechali Rohanové přebudovat přesně podle svého rodového zámku Josselin v Bretani. Paradoxní je, že zámek získali od potomků francouzského rodu de Lamotte, ovšem ti neměli s onou podvodnicí, která zničila královnin náhrdelník, nic společného.

Sychrov se záhy stal velmi významným centrem společenského života. Pobýval tu Karel X., (hrabě d’Artois), poslední francouzský král z rodu Bourbonů, bratr popraveného Ludvíka XVI., který po červencové revoluci v roce 1830 žil v exilu. Usadil se nejdřív v Edinburghu a v roce 1832 ho František I. pozval do Prahy. Usadil se na Pražském hradě, který byl volný, protože panovníci žili ve Vídni. Na Pražský hrad Rohanové za Karlem X. často jezdili, ale hlavně pro něho pořádali hony. Ty Karel X. miloval nade vše.

Velice ceněný je zámecký park. O ten se zasloužil zejména Kamil Rohan, velký milovník přírody, jeden z největších dendrologů u nás, který dokonce založil v Praze udělování dendrologické ceny, o kterou majitelé zahrad každoročně usilovali. Rohanové měli svůj palác také v Praze, v Karmelitské ulici, dnes je v něm ministerstvo školství. Palác nechala vybudovat vévodkyně Zaháňská (ano, to je ta z Babičky Boženy Němcové), s jejíž dcerou se Rohan oženil. Ovšem manželství jim nevyšlo, rozvedli se, jméno paláci však zůstalo.

Posledním majitelem Sychrova byl kníže dr. Alain Rohan, který se oženil s Johannou Schönburg-Hartensteinovou. Ta nechala z jednoho pokoje odstranit obložení, vybílit ho, vyzdobit spoustou květin a nastěhovala si tam svoji sbírku miniatur. Sbírka se zachovala a najdeme ji v Národní galerii v Praze. Ale Sychrov tím ochuzen není. Tamní sbírka portrétního umění patří k nejrespektovanějším na světě.

Dr. Alain Rohan měl se svou německou ženou šest dcer – Marii Janu, Margaretu (dnešní přítelkyni zámku Sychrova), Mabile, Aliettu, Gabriellu a Joselline. Přáli si syna, proto těch dcer bylo tolik. Jedna z nich, Marie, žije dosud ve Francii, další se provdala za bývalého majitele porcelánky v Dalovicích Victora Riedla z Riedelsteinu, třetí Mabile si vzala za muže hraběte Richarda Belcrediho, bývalého ředitele českého vysílání Svobodné Evropy v Mnichově... Jednu ze sester, Aliette, zavraždil v šedesátých letech italský hrabě. Byl to velká skandál, který několik dní plnil noviny.

Stopy v naší historii zanechali Rohanové velmi pozitivní, o tom není pochyb. Podporovali kulturu, přispívali na Národní muzeum, na pražské ostrostřelce. Kamil Rohan miloval Čechy, tvrdil, že si tu připadá jako ve Francii. Zámek přál umění a umělcům, ne náhodou tu opakovaně pobýval Antonín Dvořák, jezdíval sem za svým přítelem, správcem panství Aloisem Göbelem. Dnes je na Sychrově muzeum Antonína Dvořáka.

Po roce 1945 museli Rohanovi Sychrov opustit. Utíkali rychle, vzali si jenom příruční zavazadla. Netušili, na jak dlouho odcházejí, a šperky si ukryli v krbu. Doufali, že se vrátí. Když roky utíkaly a situace se neměnila, pro šperky si dojeli. Vyzvedl jim je francouzský velvyslanec za jejich asistence. Za celá ta léta na ně nikdo nepřišel! Pravda je, že odchod Rohanů byl logický. Opravdu sympatizovali s říší a Němci, členové jejich rodu byli členy wehrmachtu.

Text: Jan N. Assman A Marie Formáčková (archiv Krásné paní – rok 2003)

Pel-mel
Zahrada mých snů Živí mě básně

Žádné komentáře

Přidat komentář