Zahrada mých snů

Zahrada mých snů

Zahrada mých snů

V 19. století se výrazně prosadila střední třída, jejíž příslušníci obývali vily a řadové domy, k nimž příslušely zahrady, někdy větší, jindy menší. Nastal velký zájem o jejich odborné založení a udržování. V roce 1826 založil v Anglii John Claudius Loudon časopis The Gardener`s Magazine, kde byly propagovány nové rostliny, obsahoval užitečné rady k jejich pěstování a kladl důraz na zahradnické činnosti v užitkové zahradě, ve školce, ve vytápěných sklenících a v pařeništích.

V Anglii se též objevovalo velké množství zahradnických klubů a zahradní nadšenci vyhledávali nové druhy rostlin a vyměňovali si rady a poznatky, vzniklo tak nové hobby, jež se brzy rozšířilo za hranice země. Anglie je ovšem dodnes Mekkou všech zahradníků a zahrádkářů, vznikají tam nejkrásnější publikace a jsou pořádány zajímavé výstavy. V zahradách městských i příměstských domů se v průběhu doby uplatňovaly různé styly. Viktoriánské zahrady se vyznačovaly pravidelností a osovou souměrností, úzká barevná rabata lemovala trávníky a umně vyskládané záhony z letniček měly přísné geometrické tvary.

Oproti tomu v přírodní zahradě došlo k rozvolnění, květiny a cibuloviny rostly v trávníku, rozšířily se zimovzdorné trvalky a exotické rostliny. Kromě přírodního zahradního stylu vznikl styl cottage (angl. venkovský dům), jehož vzorem se stal dům anglických zemědělců. Oceňovala se stará řemeslná práce a byly používány prosté, přírodní materiály. Zahrada byla rozdělena na několik částí, byla zde vymezena místa pro ovocné stromy, užitkovou zahradu, pěstování zeleniny a bylinek, také pro odpočivnou a okrasnou zónu. Uplatňuje se tu mnoho rostlin, oblíbené jsou růže a lilie, kopretiny, měsíčky, topolovky, stračky atd. Venkovský styl navozuje pocit tajemné zahrady našeho dětství; vrzající branka, neomítnuté cihly, horké léto a trochu nostalgické popínavé růže.

Klíčovou postavou stylu anglických venkovských zahrad byla malířka Gertrude Jekyllová. V mládí vytvářela akvarely a práce z oblasti uměleckých řemesel. Když jí v 70. letech 19. století slábl zrak, obrátila se k zahradnímu umění. Ve spolupráci s architektem sirem Edwinem Lutyensem vytvořila ve svých klasických zahradních návrzích výsadbu s využitím trvalek a keřů. Své květinové záhony koncipovala podle barev a doby kvetení jednotlivých rostlin. Květinové záhony tvořily dlouhé pásy široké dva až tři metry, ty byly osázeny nejvyššími rostlinami vzadu a dopředu se stupňovitě snižovaly. Největší důraz byl kladen na barevnost rostlin, kdy jedna barva přecházela v druhou jako duha, květiny byly vysázeny ve větších skupinách a jednotlivé tóny byly pečlivě voleny tak, aby sousedící rostliny spolu nekontrastovaly, ale aby působily jako jeden barevný celek podobně jako pastelky složené v krabičce.

Svůj dům Mundstead House koncipovala Jekyllová podle ideálů hnutí Arts and Crafts. Založení zahrady bylo pro ni důležitější než stavba domu. Mundstead House se nestal jen jejím domovem, ale i centrem úspěšného obchodního podniku a Gertruda Jekyllová se stala nejznámější zahradní architektkou své doby.

Anglický venkovský styl ovlivnil celou jednu generaci zahradních architektů a podnítil zájem mnoha nadšenců o vlastní zahradu. Každý se chtěl o svou zahradu starat sám, a péče o rostliny se tak stala užitečným a krásným koníčkem. Zvedl zájem o zahradní umění v celé Evropě, kde je vydáváno mnoho zahradnických časopisů a jsou pořádány dnes již klasické zahradnické výstavy.

Pel-mel
„Jsem Rohan... a zaplatím!“ - zámek Sychrov (1. díl) „Jsem Rohan... a zaplatím!“ - zámek Sychrov (2. díl)

Žádné komentáře

Přidat komentář