Jak nakupovat zdravou stravu (1. díl)

Jak nakupovat zdravou stravu (1. díl)

Jak nakupovat zdravou stravu (1. díl)

Ten, kdo nakupuje a ukládá potraviny do ledničky, určuje vlastně – spíše přímo diktuje! – styl stravování všech, se kterými bydlí. V našich podmínkách je to samozřejmě ve valné většině žena. Když budou v ledničce zdravé čerstvé hodnotné potraviny, vaše rodina je samozřejmě bude jíst a prospěje jí to, a jak!

O všem i naopak: lednička nacpaná salámy a párečky, cukrovím a slazenými limonádami (a dalšími zvěrstvy) bude obklopena nezdravými, obézními tvory, mezi kterými se nebudete cítit nejlíp. Co kdybyste udělaly zásadní čistku a vyhodily všechno konzervované, dochucované, aromatizované a barvené, samozřejmě nejdřív úplně všechno uzené, nemluvě o starém, natož propadlém jídle (a neříkejte proboha „ono to je ještě dobré!? Přece to nevyhodím!?“), a začaly od nuly? Co kdybyste od téhle chvíle, nebo od zítřka, nebo v krajním případě za měsíc, krmily ledničku a svou rodinu jen tím nejkvalitnějším a nejčerstvějším?

Chcete-li co nejvíce prospět dětem, a to určitě chcete, měly byste stále mít na zřeteli, že dětem by se mělo podle nejnovějších výzkumů omezit pojídání masa na maximálně 1x týdně – pokud si tedy myslíte, že se člověk bez masa neobejde. Měly by se jim místo živočišných bílkovin podávat kvalitní luštěniny a výrobky ze sóji, nemělo by se šetřit na oříšcích, ovoci a zelenině a určitě by se nemělo zapomínat na celozrnné obilniny a výrobky z nich.

Vyloučit by se mělo všechno nekvalitní a chemizované, hodně omezit nebo radši vynechat by se měly sladkosti a bílý cukr vůbec, přednost bychom měli dát živé stravě v té nejlepší formě – a měli bychom se vyvarovat delšího skladování čehokoliv. Víte, že skalní makrobiotici vůbec nepotřebují ledničku, protože všechno konzumují čerstvé? A že i mouka je nejlepší čerstvě umletá z kvalitních zrn? Nejen že je chuťově nesrovnatelně lepší než ta normální, je v ní i nenahraditelná síla přírody skrytá v živých semenech. Nejlepší je upéct z ní něco na zub hned po umletí. A děti, kterým ještě funguje přirozená intuice, se po těchhle věcech mohou umlátit, jak jim chutnají!

Úpíte, že tohle prostě nezvládnete a že je to drahé? Že na to nemáte? Tak toho kupujte míň! A čas věnovaný třeba tupému zírání na obrazovku věnujte zdravé stravě a všemu, co vyžaduje. A nikdy nenakupujte hladové, to pak s mžitkami před očima a s rozumem v koncích naházíte do nákupního vozíku nesmysly, nad kterými pak jen žasnete! Nekupujte zbytečnosti, neutrácejte za mlsy a vyhýbejte se zjevným prohřeškům (časem, až budete vytrénovanější, i utajeným), za pokus to doopravdy stojí! A vězte, že investice vložené do hodnotných potravin se vám i všem, o které se láskyplně staráte, mnohonásobně vrátí v podobě větší energie, tudíž i lepšího zdraví i výkonnosti a pozitivnější nálady – a to je přece k nezaplacení!

Jak na to

Chce to úplně změnit styl myšlení a návyky. Celoživotní zvyk je železná košile – ale nemusíme být proti němu bezmocní! Nejdřív to ale musí být v hlavě, nejdřív musíme všechno hloubkově pochopit a uvědomit si, co skutečně škodí a co prospívá našemu tělu i mysli. Realizace by už dřív nebo později, při správném porozumění a silných motivacích, měla přijít sama. Budeme se jí snažit trochu pomoci.

Pokud v našem oblíbeném obchodě nemají koutek se zdravou stravou (nemyslím tím Dia, ta je plná umělých sladidel, která jsou ještě škodlivější než bělený cukr, ovšem pro diabetiky to samozřejmě svůj smysl má), nebo ho sice mají, jenže je v tom koutku méně než malé množství nezávadných produktů, zjistíme, kde je nejbližší prodejna Country life nebo něco tomu podobného. A začneme oťukávat, zprvu asi nesměle a s pomocí zasvěcených prodavaček. Časem si třeba zvykneme nakupovat převážně tam.

Ovšem dnes už i v mnoha „normálních“ prodejnách dostaneme – mimo jiné – i kvalitní potraviny téměř na úrovni „bio“ – jen je umět rozpoznat a najít. Při všech nákupech bychom měli sledovat nápisy, jenže ty problematičtější jsou psány malinkým písmem a přečte je snad jen ostrozraké dítě – které bohužel tyhle záležitosti vůbec nezajímají. Sledujme všechna „éčka“, všímejme si modifikace surovin (ty jsou geneticky manipulovány) a zasmějme se léčkám typu „přírodně identické aroma“ – na tohle jim rozhodně neskočíme! A stále mějme na paměti, že strava by měla být pestrá!

Jaké obilniny a výrobky z nich?

Nejcennější je celozrnná nebroušená rýže. Dále kupujeme pšenici normální i špaldovou a mouku z nich umletou (nikdy ne ale tu „normální“ bělenou, je to totiž jeden z tzv. „bílých jedů“ spolu s bílým cukrem a čištěnou solí). Nezapomínáme na žitnou, kukuřičnou i pohankovou mouku různých jemností, proso a jáhly, různé celozrnné vločky, pohanku, bulgur, kuskus, celozrnné nudle a kolínka i špagety či rýžové nudle. A znáte obilninové maso seitan? Můžeme si ho z celozrnné mouky i sami doma udělat. Z pečiva volíme celozrnné chleby, dalamánky a rohlíky. Vyhýbáme se všemu pečivu z bílé mouky, obzvláště tomu slazenému. Časem si možná budeme mlít sami mouku z celých zrn a péct z ní různé druhy kvašeného i nekvašeného pečiva. Třeba se i naučíme vyrábět si kvásek.

Luštěniny

Ty kupujeme zásadně neloupané a nepředvařené, v těch je totiž skryt život schopný vyklíčení. Hrách, čočka, fazole a často i sója jsou k dostání ve všech obchodech s potravinami a klidně si s nimi vystačíme. Chceme-li něco speciálnějšího, třeba fazole azuki, mungo, ohnivou čočku nebo cizrnu, hledejme to spíše v prodejnách zdravé výživy. Zvláštní kapitolou jsou sójové produkty, z nichž je nejznámější tofu (není nad tofu doma udělané), miso a tempeh, patří sem ale také všechny sójové omáčky. Vyhýbáme se omáčkám chemizovaným, což je bohužel většina. Dobrá bývá japonská Shoyu či Tamari, přírodně fermentovaná.

V některých prodejnách zeleniny jsou k dostání sójové klíčky. Klíčky mungo bývají i v mnohých hypermarketech. Není těžké si je (i z hrachu, čočky, obilných zrn či řeřichy atd.) vypěstovat doma, je třeba ale klíčky denně proplachovat, aby nezplesnivěly. Dá se to zvládnout, dělám to desítky let a kvůli plísni jsem klíčky vyhodila za celou tu dobu snad třikrát.

Zelenina

Volíme sezónní, zásadně nekonzervovanou a nemraženou zeleninu a snažíme se kupovat nechemizovanou (mají ji v Country Life nebo v biofarmách), nebo si ji ještě radši pěstujeme. Musíme ale počítat s tím, že uměle hnojené a chemicky ošetřované produkty bývají větší a krásnější než ty úplně přírodní. Jsme-li nuceni koupit běžnou zeleninu, zbavíme ji škodlivé chemizace několika různými způsoby; záleží na druhu zeleniny. Salát a listovou zeleninu předem namočíme do octové vody a necháme je tam asi čtvrt hodiny, teprve pak je propláchneme a upravujeme. Kupovanou kořenovou zeleninu těsně před přípravou očistíme a oškrábeme či okrájíme a pak ji krátce povaříme (asi 5–7 minut) v osolené vodě a ihned po ovaření vytáhneme. Chceme-li ji vařit déle, první vodu vylijeme a použijeme novou čistou. U všech druhů zelenin je samozřejmostí vše před přípravou dokonale očistit a opláchnout, raději více než méně. V povrchní vrstvě či slupce sice bývá nejvíce důležitých látek, ale to můžeme využít jen u zeleniny a ovoce zaručeně nezávadného.

V čisté přírodě sbíráme to, co právě roste a je jedlé – a spotřebujeme to rychle, nejlépe vzápětí po utržení. Třeba mladé kopřivy, pampelišku, sedmikrásky, jitrocel, popenec, kontryhel atd. V předjaří můžeme sbírat pupeny hlohu (Angličané jimi nahrazují kapary) i jiné jedlé pupeny, je v nich koncentrát živé energie a mnoha prospěšných látek. V některých zeleninách zůstává živá síla přírody dlouho, někdy celou zimu: třeba v kořenové zelenině a křenu, v zelí, kapustě či pórku, v cibuli a česneku. Preferujeme je před ostatními! Vyráží-li z cibule mladá nať, vložíme ji do hrnku s trochou vody a dáme na okno. Čerstvá zelená cibulka drobně nakrájená se moc hodí. Snažíme se také mít vždy doma, třeba v květináči na balkóně, nať pažitky, petržele či různých bylinek jako je majoránka, bazalka, yzop, šalvěj – podle sezóny a podle toho, čemu se u nás daří. Žádná polévka, pomazánka ani příloha by se neměla obejít bez něčeho zeleného, právě utrženého a čerstvě nasekaného!

Další kapitolou je zelenina kvašená. Kupujeme kysané zelí a červenou řepu – obsahují cenné fermenty (nesmějí být ale nikdy zahřáty nad 70 stupňů). Můžeme si dělat domácí kvašené zelí a řepu, nechat zkvasit můžeme i kořenovou zeleninu.

Ovoce

Tak to by se mělo stále skvět, umyté a naleštěné, na mísách lahodících oku. Ovoce by mělo být po ruce při dívání na televizi, aby nás přešla chuť na chipsy, crakery a cukroví či jiné záludnosti. Přednost bychom měli dávat českému ovoci a nejlepší je kupovat je přímo u sadaře, který má cit pro ekologii a nepoužívá chemické postřiky. Jeho jablíčka jsou sice menší a někdy mohou být i červivá – ale víte, že se červ nepustí do chemizovaného plodu? Takže je to vlastně spolehlivý indikátor kvality.

Život ovoce je skryt v jeho jadércích. Spousta lidí je nejí – a tím vlastně zahazují to nejcennější. Jsou sice hořká a tvrdá, ale je v nich – kromě tajemství zrodu – hodně stopových prvků a vitaminů. Prospějí nám určitě více než umělé doplňky stravy v tabletách či kapslích. Nejblahodárnější je, jíme-li ovoce samotné a nekombinujeme-li je s ničím jiným, hlavně ne s tuky. Nejlepší je jíst ovoce na lačný žaludek a začínat melouny nebo něčím kyselým. S dalším jídlem bychom měli počkat tak dlouho, dokud ovoce nestrávíme, tedy půl hodiny až hodinu.

V zimě kupujeme sušené ovoce, pokud možno nesířené. Na trhu je ho spousta, ale nejspolehlivější je opět v prodejnách zdravé výživy. Doma bychom měli mít přinejmenším rozinky, ty totiž doporučují i nejskalnější a nejpřísnější makrobiotici. A není zas tak velký problém připravit na podzim domácí sušené švestky, jablečné křížaly a sušené hrušky. Je to ideální 40 záchrana před neodolatelnou chutí na něco sladkého!

Oleje

Nejlepší jsou za studena lisované. V prodejnách zdravé výživy jich mají více druhů, nejen nejznámější olivový a slunečnicový: třeba také olej lněný, sezamový, kukuřičný, podzemnicový a dýňový. Olivové panenské virgin oleje se dostanou i v supermarketech a samoobsluhách. Nespotřebujeme-li tuku hodně, je výhodnější koupit půllitrovou láhev a vždy po použití ji dokonale uzavřít, aby obsah zbytečně neoxidoval.

Sádlo a máslo raději vůbec nekupujeme, jeho negativní účinky každý zná. Výjimky ale potvrzují pravidlo, a pokud jsme zdraví a těch výjimek není moc, nemusíme být někdy absolutními askety. Určitě se ale vyhneme na sto honů přepalovaným tukům! Volné radikály, kterými přímo přetékají, by se raději neměly vůbec dostat na náš talíř. Kdo by taky chtěl urychleně chátrat?

Potřebu tuků můžeme také pokrýt avokádem a různými semínky (dýňovými, slunečnicovými, lněnými, sezamovými) a oříšky. Dáváme vždy pozor, nejsou-li žluklé. Pokud ano, nemilosrdně je vyhodíme – a to se týká všeho nekvalitního, co se k nám omylem dostane. A znovu zdůrazňuji, nikdy nekombinujeme tuky s ovocem! Vytvářejí se tím téměř neodstranitelné pláty v krevním řečišti!

Životní styl
Dělená strava - A je to tak jednoduché (2. díl) Jak nakupovat zdravou stravu (2. díl)

2 komentáře

Přidat komentář
Milan Krištof
skvělý článek
Jakub
Dobrý den, moc krásně napsaný článek. Jen nerozumím tomu, proč nejíst ovoce společně s tuky. Jiné zdroje uvádějí pravý opak, vitamíny A,D,E a K jsou totiž rozpustné v tucích a proto by se mělo ovoce obsahující tyto vitamíny konzumovat společně s tuky. Díky za odpověď a přeji krásný den