Hana Zagorová: Na slepené vztahy nevěřím (2. díl)

Narodila jste se ve znamení Panny a ty prý nerady souhlasí s tím, co se o nich v horoskopech píše.

Bude to nejspíš tím, že nikdo nemá rád, když se mu šlape na kuří oko.

Podle astrologů prý Panny šetří penězi. Jaká jste v tomto ohledu?

Peníze nijak zvlášť neřeším. Záleží hodně na individuálních potřebách. Nepotřebuji několik domů nebo aut. Mé požadavky na život jsou jiného charakteru. Kdybych se dostala do situace, že bych peníze vůbec neměla, udělala bych něco, abych je měla. Zdá se mi, že se dají vždycky nějak vydělat, když se ovšem chce.

Jedním ze základních rysů znamení Panny je puntičkářství.

V mém případě to ale rozhodně není o tom, že bych musela chodit po bytě a stále utírat prach.

Slovo puntičkář lze vyložit coby synonymum slova perfekcionista.

Nesnáším, když někdo něco slíbí, a neudělá to, je nedochvilný nebo se nevěnuje něčemu, co slíbil, nebo jede jen na půl plynu. V tomto pojetí jsem hodně puntičkářská. Vždy na to upozorním, ale je mi trapné to opakovat. Vydržím se dlouho tvářit, jako že to přecházím. Jenže kapky padají a jednoho dne sud přeteče a už to nelze vrátit zpět. Pak už neslyším na přemlouvání, abych své rozhodnutí vzala zpět, že to byla jen roztržka, že to ten člověk už nikdy neudělá. Neumím se vracet. Nedokážu znovu uvěřit lidem, kteří mě zklamali. Nevěřím ve slepené vztahy, ve slepené nádobí. To ho raději vyhodím.

Říká se, chybovat lidské, odpouštět božské.

V tom případě asi nikdy nebudu božská. Umím odpouštět, ale nezapomínám.

V posledních letech hodně cestujete se svým manželem. Která místa jste letos navštívila?

Doprovázela jsem Štefana v Portugalsku. Působilo na mě jako syrovější Španělsko. Hodně zvláštní mi připadá Lisabon. Trochu mi připomíná Prahu. Následovalo Španělsko, Amsterdam, Francie a brzy se za ním vydám do San Franciska. Do Prahy se vrátím až v říjnu. Pak nastane velikánská honička, natáčení alba, dokončovací práce s Jirkou Svobodou z ČT na dalším DVD plném videoklipů a televizních písniček, muzikál Jack Rozparovač… A až do 20. prosince, kdy mám vánoční koncert v pražské Lucerně, už stěží najdu jeden volný den.

Jak tráví vlastně Hanka Zagorová dovolenou? Chodí se koupat, opalovat, sedí na balkoně v hotelu, popíjí šampíčko…?

Všechno, co jste vyjmenoval, se nevylučuje, až na to, že máme ve Španělsku malý byteček a sedáváme na terase, která nepatří k hotelovému pokoji.

Jak se s místními domlouváte?

Přiznávám, že španělsky to zatím nezvládám. Ale naštěstí jde o německo-anglickou oblast.

Kdysi jste zpívala španělsky písničku Eres tu. Je možné, že někdy do svého repertoáru zařadíte i nějakou španělskou písničku?

Zatím o tom neuvažuji. Poslouchám především jejich lidovou hudbu. Jsem fascinována flamenkem.

Kolik času vám zbývá na čtení knížek?

Čtu moc ráda, když nemám práci a jsem relativně v pohodě, ale přiznávám, že poslední dva roky jsem se stále něco učila nebo připravovala. Právě ve Španělsku jsem napsala většinu básniček pro sbírku Milostně, která mi vyšla v Knižním klubu v minulém roce.

Nenapadlo vás nechat je zhudebnit?

Jedna mladá hudební skladatelka několik z nich zhudebnila. Škoda že je to mimo žánr, který zpívám, ale nebráním se tomu, aby je zařadil do svého repertoáru třeba někdo jiný.

Dočkáme se někdy druhé sbírky vašich básní?

Nemám ponětí. Od té doby jsem nenapsala ani řádku, tedy kromě textů na své nové album.

Souhlasíte s astrology, co se týče tvrzení, že Panny šetří náklonností?

Mám dělicí čáru mezi tím, kamarádit se s někým a být milá.

Je studené podzimní ráno, za okny padá déšť a vítr ohýbá větve stromů. Otevřete oči a vaše nálada je mizerná…

Nemám to tak. Vážím si života a to jako takového. Když mám špatnou náladu, tak to na sebe jako slušný člověk zkrátka prásknu. Myslím si, že je to lepší, než by k tomu dospěli, když na ně budu jízlivá a nepříjemná.

Být nepříjemná si v podstatě si z titulu své profese asi nemůžete ani moc dovolit.

Nemůžu a nechci. Špatná nálada je jen má soukromá věc. Proč by ji měli odnášet lidé, kteří se na mě usmívají a mají radost, že mě potkali.

Někoho zklamat je velmi jednoduché. Odčinit zklamání - to nejtěžší.

Vlastně mě to ani nenapadlo, že bych mohla své posluchače někdy zklamat. Uvědomila jsem si, že někdy člověk podceňuje, jak působí to, co k ostatním vysílá. Kdysi jsem řekla, že text písně Maluj zase obrázky není můj příběh, ale příběh, který někdo napsal a vložil do mých úst. Mnozí tím byli zklamaní. Dostávala jsem od nich dopisy, ať si z toho nic nedělám, že zažili něco podobného, a najednou to cítili jako zradu.

Čím si myslíte, že to je, že vaši posluchači věří textům, které zpíváte?

Protože to jsou příběhy ze života, které se nám všem staly nebo stanou.

Okno

Okno,
Jak rozpárané břicho oblohy
zeje do mraků.
Ona se nahá
motá pod nohy
do rytmu ploužáku
- A ty se díváš.
Stojatý sex
a vína ropucha
oplzle šeptá dívce do ucha

Sliby o věčné lásce.
Okno do parku
jako zjevení
vyje do noci tuctový hit.
Všechny tvé víry
spící nehnutě
léta
pod křídly černé labutě
- zvedají hlavu…
Utíkej dívko, dokud je čas.

Milostně II

Milostně skřivan zpívá,
milostnou píseň večera,
venku se připozdívá
a stíny delší jsou.

Moře má mírnost jezera,
když do slunce se dívá,
a oči z olova.
Čeká.
Tak jako milenec
důvěrný sten.

Večer co večer,
polibek jen,
polibek slunce,
když se mu do náruče noří.

A moře vzplane,
hoří,
oheň se roztéká,
běží po hladině,
vítězně obléká
nachový šat.

Moře a slunce.
Milostně splyne,
a ve vteřině,
kdy oněmi i ptáci,
vykrvácí.

Skončilo divadlo.
Náhle se ochladí,
a maják
k nebi vyvádí
Svou první hvězdu.

(Verše Hany Zagorové ze sbírky básní Milostně)

Archiv, časopis Krásná 2007