Zakázaná láska (1. díl)

Zakázaná láska (1. díl)

Zakázaná láska (1. díl)

Letošní rok je vyhlášen Evropskou unií rokem multikulturního dialogu. Příběh české modelky Petry Bochníčkové (dnes produkční) žijící v Paříži je jeho praktickou aplikací. Petra, atraktivní blondýna, dívka bez konvečních předsudků, se seznámila se svojí životní láskou Charlesem. Nic neobvyklého, kdyby Charles nebyl konzervativní žid a Petra gój(ka) – nežidovka.

Letošní rok je vyhlášen Evropskou unií rokem multikulturního dialogu. Příběh české modelky Petry Bochníčkové (dnes produkční) žijící v Paříži je jeho praktickou aplikací. Petra, atraktivní blondýna, dívka bez konvečních předsudků, se seznámila se svojí životní láskou Charlesem. Nic neobvyklého, kdyby Charles nebyl konzervativní žid a Petra gój(ka) – nežidovka. Podle židovské tradice se pravověrná příslušnost k synům a dcerám Izraele dědí po linii matky. Láska bývá mocná čarodějka. Petra, která nikdy nenavštěvovala žádná náboženská společenství, začala chodit do synagogy, číst tóru a studovat midráše. Láska ji proměnila, změnila jí způsob života. Přijala po vzoru pramáti Izraele, Moabky Ruth, židovské zvyky a tradici za svoje vlastní. Ke dni svých narozenin se stane židovkou, konvertuje u pařížského rabbiho k judaismu.

Jak jste se s Charlesem seznámila?

S Charlesem jsem se seznámila v Paříži díky mojí české kamarádce, která dnes žije v Praze a má už tři děti. Nevěděla jsem, že je židovského vyznání, a ani jsem netušila, co to vůbec znamená být židovského vyznání. Charlesovi rodiče se narodili v Tunisu, takže jsou to sefardští židé. Odešli jako mladí do Izraele, kde se seznámili. Měli čtyři děti, a když Charlesovi bylo sedm let, odešli za prací do Paříže. Rozdíl mezi sefardskými židy a židy z východní Evropy – aškenázi – není v podstatě žádný. Zákony jsou ty samé, jen s malými obměnami v určitých detailech, které jsou otázkou regionálních a folklorních zvyků. Charles je konzervativní žid, udržuje tradice, ale není ortodox. Nenosí pejzy nebo jarmulku na hlavě.

Jak tě přijala Charlesova rodina? Nevadí jim jako ortodoxní židovské rodině, že máš takové bohémské povolání – že jsi modelka? Rozmlouvali mu tě?

Dnes žiji s Charlesem už pět a půl roku. Před měsícem jsme se přestěhovali do nového bytu se zahrádkou blízko Montmartru. Ze začátku jeho rodiče nevěděli, že jsme spolu. Charles se jim to dlouho, skoro rok, neodvážil sdělit. Pro ně bylo nepředstavitelné, aby jejich syn měl vztah s nežidovskou dívkou, a k tomu ještě modelkou. V té době jsem modeling dělala aktivně, ale nepředváděla jsem spodní prádlo. Poté se to pozvolna změnilo. Začala jsem k nim chodit na návštěvy a pomalu si na mě zvykali. Dnes už je vše v úplné pohodě a podporují mě v mé konverzi k židovství. Na letošní pesach byla celá jeho rodina i se vzdálenými příbuznými pyšná, jak dobře čtu v hebrejštině celou Hagadu. Hagada je vyprávění o exodu Židů z Egypta, jenž se připomíná v době židovských Velikonoc, které se nazývají pesach.

Co se ti na židovské tradici líbí, v čem tě obohatila?

Židovská tradice mě obohatila o znalosti Tanechu – Starého zákona – a historie Předního orientu. Cítím, že ucelila moji duchovnost. Myslím si, že v lidském bytí jsou tři základní faktory, které potřebujeme. Naše tělo – aby fungovalo, potřebuje jíst, naše ego – aby bylo v harmonii, potřebuje lásku a uznání a naše duše – aby se mohla vyvíjet, potřebuje směr a informace. Četla jsem hodně knížek s filozofickým a duchovním zaměřením, při svém cestování jsem doslova hltala odlišné kultury. Toto hledání bych mohla přirovnat k sestavování mozaiky. Při studiu judaismu jsem začala odhalovat hloubku, čistotu a neuvěřitelnou moudrost, která v něm je. Moje mozaika se začala skládat a dostávat formu a smysl. Vím, že setkání s Charlesem a judaismem není náhoda, že je to moje cesta. Líbí se mně také na židech jejich solidarita, jak si navzájem pomáhají, aniž by se mnohokrát osobně znali, stačí jen vědět, že je žid. Obdivuji také jejich rodinnou soudržnost.

Jak se ti líbí židovská spiritualita? Pro pozorovatele z vnějšku to působí tak, že židovská kultura je hlavně o tom, jak dodržovat spleť předpisů?

Všechny tyto předpisy mají ohromnou duchovní hloubku. Mohu začít desaterem, dále 613 micvót, které se aplikují v běžném životě. Judaismus je velmi výrazný životní styl, který spočívá v hluboké víře v toho, který vše stvořil. Dále je nutné být si vědom všech skutků, které činíme. Důležitý je život v pokoře. Například než vložíme sousto do úst, tak si máme uvědomit, jaký je to velký dar, že se můžeme nasytit, a máme za to poděkovat. Je to každodenní souboj se špatným egem v totálně materiální době.

Ty ses jednu dobu zabývala jógou i východními směry. Žila jsi také v Japonsku. Judaismus je jiný náboženský sytém než buddhismus. Skloubila jsi něco z východní filozofie s judaismem?

Myslím si že všechny duchovní směry a náboženské systémy mají stejný cíl, proto se také hodně vzájemně podobají. Stejná podstata je pouze řečena jinými slovy a vyjádřena jinými zvyky. Jógu stále čas od času dělám a její meditační techniky mám ráda.

Jak slavíte doma šabat? Co se ti na tom líbí?

Šabat slavíme každý týden. Začíná při západu slunce v pátek večer a končí opět západem slunce v sobotu. V pátek dopoledne uklízím byt, vařím pochoutky, které patří o šabatu na stůl. Stále se v nich vylepšuji, takže i Charles říká, že je připravuji tak dobře jako jeho matka. Naučila jsem se péct chléb chala-nasi, ale já mu říkám vánočka, protože tak vypadá, ale je slaný. Poté, co je vše připraveno, zapálím dvě svíčky k přivítání královny Sabat. Šabat je totiž přirovnáván v židovské tradici ke královně, a proto tento slavnostní úkon se svíčkami provádí žena. Vždy mám pocit, jako by přišlo k nám domů ticho a mír, je to nepopsatelný prožitek. O šabatu se zastaví veškeré práce. V pátek večer se jí velká večeře, kterou dopoledne připravím, v sobotu jde Charles do synagogy a po jeho návratu domů čeká na něj výborný oběd. Odpoledne trávíme četbou a studiem duchovních textů. Večer vyprovodí Charles šabat speciální modlitbou za pomocí plamenů svíčky a vonných bylin.

Archiv, časopis Krásná 2008

Osobnosti a rozhovory
Feminismus není sprosté slovo - Boj za práva baculek Jiří Žáček

Žádné komentáře

Přidat komentář