Hana Zagorová: Na slepené vztahy nevěřím (1. díl)

Hana Zagorová: Na slepené vztahy nevěřím (1. díl)

Hana Zagorová: Na slepené vztahy nevěřím (1. díl)

Hana Zagorová se narodila 6. září, tedy ve znamení Panny, a dětství prožila v Petřkovicích u Ostravy. Představovat ji coby zpěvačku, herečku, scenáristku, textařku, básnířku, devítinásobnou držitelku titulu Zlatý slavík se zdá zbytečné. Není snad nikdo, kdo by neznal alespoň jednu z jejích písní – Bludička Julie, Maluj zase obrázky, Mys dobrých nadějí, Biograf láska, Nešlap, nelámej, Je naprosto nezbytné… Tentokrát jsme si povídali o věcech mezi nebem a zemí, ale i mužem a ženou v jejím bytě pod nebesy kousek od pražské čtvrti Podolí.

Jaký je váš vztah k věcem mezi nebem a zemí?

Pocházím ze Slezska, což je kraj, kde jsou lidé citliví, dost možná až přecitlivělí ve vztahu ke hvězdám, mystice a esoterickým jevům. Pokud jde o hvězdná znamení a horoskopy, měla jsem k nim kladný vztah v podstatě odjakživa. Má tetička Frida úžasně vykládala budoucnost z karet. Maminka s tím také koketovala, ale jen tak podomácku. Z raného dětství si pamatuji, že se u nás doma dokonce vyvolávali i duchové, čehož jsem se nezúčastňovala, neboť ctím soukromí jako takové, natož soukromí mrtvých.

Říká se, co se v mládí naučíš… Důvěřujete předpovědím kartářů a kartářek dodnes, nebo jde jen o kratochvíli?

Pokud bych si myslela, že to nefunguje, tak k nim chodit nebudu, považovala bych to za ztrátu času. Ale lhala bych, kdybych řekla, že je pro mě výklad osudu z karet jen věcí mystična. Jsem hravá. Kartám věřím a o to více astrologii. Nevěřím, že by zůstalo bez následků na náš život to, že když se narodíme, planety a hvězdy jsou k sobě v určitém vztahu a postavení, ta je osvícená více a ta méně. Astrologie je podle mě věda, o které je dobré vědět. Nemám ráda postoj: nerozumím – tak odmítám.

Kdysi jste si kupovala knihu horoskopů na celý rok od Sydneyho Omara. Kupujete si ji stále?

Ano. Je pro mě jakýmsi druhým diářem. Zrovna včera jsem měla Sydneyho Omara „v posteli“ a četla si o tom, co mě a Štefana čeká ve druhé polovině tohoto roku. Od stejného autora vyšla ještě jedna kniha, ve které provází čtenáře prvním desetiletím nového milénia, a nikoli jen jednoročním obdobím. Přijde mi zajímavější proto, že není tak detailní, a tím pádem máte pocit, že to všechno lépe vychází.

Říkáte, vychází. Znamená to, že při troše dobré vůle si v ní najde každý něco ze svého života, a tudíž jde jen o obecně předpokládatelné pravdy, a nikoli cílené předpovědi. Není to pak jen berlička pro ty, kteří potřebují něčemu věřit?

Může být, ale řekněte mi proč ne? Je to zábavné.

Řídíte se Omarovými doporučeními?

Trošku ano. Jedu sice podle svého, ale přece jen jedním okem tam mrknu. Proč bych se měla zbytečně rouhat a dělat zásadní rozhodnutí, když vím, že tomu hvězdy nejsou zrovna nakloněny.

Má vztah k astrologii odjakživa i váš manžel Štefan Margita?

Pokud vím, v Košicích, odkud Štefan pochází, byla jedna vědma, která byla rodinnou přítelkyní Margitových, takže myslím, že má. Koneckonců královské znamení Lva, v němž je narozen, inklinuje k mystičnu odjakživa.

Když jste se seznámili a zjistili, že je mezi vámi více než pouhé přátelství, šli jste pro radu k „odborníkům“?

Vidíte, na to jsem se Štefana nikdy nezeptala. Já sama jsem tehdy navštívila jednoho pana jasnovidce a pro radu zašla i k herečce a přítelkyni Helence Růžičkové. Vyložila mi osud z kávové sedliny a posléze i z karet, i když s těmi nikdy moc ráda nepracovala. Zajímavé bylo, že Helena i pan jasnovidec předpověděli naši společnou budoucnost ve stejných slovech. Řekli doslova: „To bude láááska.“

Jak dlouho už vám se Štefanem jejich shodná předpověď vychází?

Letos šestého června to bylo patnáct let. Můj bože, už tolik?

Patnáct let od vašeho „ano“, nebo od chvíle, kdy jste se prvně potkali?

Počítáno od svatby.

Byla to láska na první pohled?

Spíš na druhý. Ale od chvíle, kdy jsme se na sebe podívali těma „jinýma“ očima, tak jsme se do toho vrhli bezhlavě. Třebaže jsme byli slušně popálení z předešlých vztahů.

Řekli jste si o svých citových zraněních z minula hned na začátku, a nebo až časem?

Jsem zastáncem toho, že minulé vztahy se se stávajícím partnerem nemají řešit.

Několikrát jste byli vyhlášeni Párem roku. Nutno připomenout, že je mezi vámi desetiletý věkový rozdíl, a neopomenout, že žijeme v zemi, kde se úspěch neodpouští a kde se zcela výstižné zdají věty z jedné pohádky: Štěstí podporovat? To tak!

Jsem přesvědčena, že vztah, kdy cítíte, že jste druhou půlkou celku, lze zažít opravdu jen jedenkrát za život. A právě proto, že to štěstí bohužel nemají všichni lidé, je zbytečné komukoli cokoli vysvětlovat nebo dávat nějaké návody. Čímž nechci říci, že bych měla patent na šťastný vztah. Jakmile si totiž začne být člověk jistý, zahrává si s osudem.

Máte pravdu. Usnout na růžích se nevyplácí.

Přesně tak. V takovou chvíli se třeba stane, že najednou někdo zazvoní u dveří a řekne: „Dobrý den já jsem Tonička a jdu si pro Štefíčkův kartáček na zuby.“

Znamená to, že o vašem vztahu pochybujete?

To v žádném případě.

Přišli jste za těch patnáct let na něco, co by se mohlo stát třecí plochou či kamenem úrazu vašeho vztahu?

Ale ne. Krásně se doplňujeme. Není to tak, že bychom byli přes kopírák. Jsme hodně odlišní.

Věříte v osud a předurčení?

Věřím a děkuji mu, že zkřížil Štefanovu cestu s mojí. Osudu neutečete. I když – všechno má svůj čas.

Vzpomínám, jak jste mi kdysi říkala: „Vydržte. Já jsem na toho pravého čekala také až do šestačtyřiceti.“ Myslíte si, že se tedy nevyplatí, jak se říká, tlačit na pilu?

Vyplatí - nevyplatí. Klidně na ni tlačte. Žádný ze zážitků, které ve svém životě získáte, vám nikdo nikdy nesebere. Pokud vás nezabijí, zapíší se minimálně do vaší tváře nebo do duše. Říkat si, teď budu čekat na toho, který jistojistě jednou přijede na bílém koni, nemá smysl. Když máte pocit, že byste měl žít naplno – žijte tak. Škoda každého dne, každé minuty, kterou člověk promešká. Sám víte, jak je život krátký a pomíjivý. Je škoda ho nevyužít. Ale tím opět nechci nikomu dávat žádný recept. Pro někoho je to pravé prospat dvanáct hodin a pro jiného navštívit sedm výstav v jednom dni. Člověk by měl být vnímavý a tolerantní k naturelu a potřebám ostatních.

Kdybyste se v jedné z etap svého života vydala jinou cestou, myslíte, že byste dnes žila úplně jiný příběh, nebo že by vás osud oklikou nasměroval zpět do svých kolejí?

Myslím si, že osud je právě v tom, že vám dopřeje tu objížďku. Jsem přesvědčena, že se věci nedějí náhodně.

Narodila jste se ve znamení Panny a ty prý nerady souhlasí s tím, co se o nich v horoskopech píše.

Bude to nejspíš tím, že nikdo nemá rád, když se mu šlape na kuří oko.

Podle astrologů prý Panny šetří penězi. Jaká jste v tomto ohledu?

Peníze nijak zvlášť neřeším. Záleží hodně na individuálních potřebách. Nepotřebuji několik domů nebo aut. Mé požadavky na život jsou jiného charakteru. Kdybych se dostala do situace, že bych peníze vůbec neměla, udělala bych něco, abych je měla. Zdá se mi, že se dají vždycky nějak vydělat, když se ovšem chce.

Jedním ze základních rysů znamení Panny je puntičkářství.

V mém případě to ale rozhodně není o tom, že bych musela chodit po bytě a stále utírat prach.

Slovo puntičkář lze vyložit coby synonymum slova perfekcionista.

Nesnáším, když někdo něco slíbí, a neudělá to, je nedochvilný nebo se nevěnuje něčemu, co slíbil, nebo jede jen na půl plynu. V tomto pojetí jsem hodně puntičkářská. Vždy na to upozorním, ale je mi trapné to opakovat. Vydržím se dlouho tvářit, jako že to přecházím. Jenže kapky padají a jednoho dne sud přeteče a už to nelze vrátit zpět. Pak už neslyším na přemlouvání, abych své rozhodnutí vzala zpět, že to byla jen roztržka, že to ten člověk už nikdy neudělá. Neumím se vracet. Nedokážu znovu uvěřit lidem, kteří mě zklamali. Nevěřím ve slepené vztahy, ve slepené nádobí. To ho raději vyhodím.

Říká se, chybovat lidské, odpouštět božské.

V tom případě asi nikdy nebudu božská. Umím odpouštět, ale nezapomínám.

Okno

Okno,
Jak rozpárané břicho oblohy
zeje do mraků.
Ona se nahá
motá pod nohy
do rytmu ploužáku
- A ty se díváš.
Stojatý sex
a vína ropucha
oplzle šeptá dívce do ucha

Sliby o věčné lásce.
Okno do parku
jako zjevení
vyje do noci tuctový hit.
Všechny tvé víry
spící nehnutě
léta
pod křídly černé labutě
- zvedají hlavu…
Utíkej dívko, dokud je čas.

Milostně II

Milostně skřivan zpívá,
milostnou píseň večera,
venku se připozdívá
a stíny delší jsou.

Moře má mírnost jezera,
když do slunce se dívá,
a oči z olova.
Čeká.
Tak jako milenec
důvěrný sten.

Večer co večer,
polibek jen,
polibek slunce,
když se mu do náruče noří.

A moře vzplane,
hoří,
oheň se roztéká,
běží po hladině,
vítězně obléká
nachový šat.

Moře a slunce.
Milostně splyne,
a ve vteřině,
kdy oněmi i ptáci,
vykrvácí.

Skončilo divadlo.
Náhle se ochladí,
a maják
k nebi vyvádí
Svou první hvězdu.

(Verše Hany Zagorové ze sbírky básní Milostně)

Archiv, časopis Krásná 2007

Osobnosti a rozhovory
Zoologická odpovědna: kočky Váhy – princip světa a vesmíru? (1. díl)

Žádné komentáře

Přidat komentář