Pražské maličkosti - Ďábel na Vyšehradě

Pražské maličkosti - Ďábel na Vyšehradě

Pražské maličkosti - Ďábel na Vyšehradě

Vyšehrad, památná pražská čtvrt, je opředen pověstmi, nejstaršími legendami o českých knížatech, o bájné Libuši, o Horymírovi a jeho koni Šemíkovi, o siláku Bivojovi apod. Toto mystické místo naší metropole zajímá i nás.

Vyšehrad má pozoruhodnou historii, je zdoben dominantou chrámu sv. Petra a Pavla, byl zde postaven dnes již neexistující palác Karla IV., za husitských válek byl Vyšehrad dobyt, zničen a vypálen, přes rozbořené hradby se do Prahy dostalo vojsko Jiřího z Poděbrad. V pozdějším období byl několikrát přestavován, stal se pevností a domy byly zbořeny.

V 17. století byly postaveny hradby, brány, prachárna a kasárny, což z místa učinilo významný obranný bod královského města.

V 19. století se jeho charakter změnil, pevnost již ztratila strategický význam a změnila se v monument, místo posledního odpočinku významných osobností českých. Hřbitov se Slavínem vznikl v polovině 19. století.

Jak jsme se již zmínili, k tomuto místu se váže mnoho pověstí, které sbírala velká znalkyně a obyvatelka Vyšehradu, spisovatelka Popelka Biliánová, která svůj život Vyšehradu zasvětila.

Do osmdesátých let 19. století měla Praha jen pět čtvrtí, šestá čtvrť, Vyšehrad, byla samostatná obec, úředně nazývána Královským Horním Městem. Vyšehrad měl vlastní správu s purkmistrem. Od Prahy byl oddělen potokem Botič, byly zde jen zchátralé jednopatrové domy, žilo se zde velmi bídným životem. Hořejší část byla stále nazývána citadelou, a kdykoliv se blížila povodeň, střílelo se odtud z děl, aby se Praha připravila na pohromu. Ovšem varování bylo jen symbolické. Hlavní a jedinou třídou Vyšehradu byla Vratislavova, kde byla i radnice, dále oblíbený hostinec U Lumíra. Pražané rádi navštěvovali také výletní zahradu Na Přemyslovce. Společensky proslulý byl jen vyšehradský hřbitov - bývaly tam velké pohřby vynikajících osob a okázalé průvody na svátky sv. Petra a Pavla, Všech svatých a o Dušičkách.


Pověst o čertovi

Přeražený sloup původně ležel v chrámu sv. Petra a Pavla, poté jej dali na hřbitov, nakonec se dostal do sadu. Pověst o sloupu má několik verzí. Vykládá se, že když roku 1420 Pražané obléhali Vyšehrad, sháněli střelivo do praků, vylámali sloupy v kostela Panny Marie Sněžné na Novém Městě, rozbili je na kusy a na Vyšehrad stříleli. Ten, kdo jim podle pověsti poradil toto střelivo, se prý jmenoval Čert.

Existuje též možnost, že sloup pochází z původního románského kostela na Vyšehradě.

Ke sloupu se váže ještě romantičtější pověst. Hovoří se v ní o muži, který žil v bídě, měl mnoho dětí, jednou v lese potkal myslivce, dal se s ním do řeči – myslivec byl čert. Muž mu řekl o své bídě a myslivec slíbil pomoc. Musel se mu však upsat krví a slíbit, že mu dá to, o čem neví, že doma má. Jeho žena však právě porodila chlapečka. Když to muž zjistil, zalekl se, nechal ho pokřtít a dal mu jméno Petr. V noci se mu zjevil sv. Petr a slíbil pomoc. Chlapec byl vysvěcen na kněze, nechal první mši sloužit na Vyšehradě, vtom se mu zjevil čert a připomínal smlouvu. Svatý Petr se zastal chráněnce a vynutil si na čertovi slib, že nebude mít právo na duši kněze, dokud neodnese z římského mariánského kostela sloup. Sloup musí být na Vyšehradě dříve, než kněz doslouží mši.

Čert to nedokázal, protože mu sv. Petr cestu znepříjemňoval, přiletěl pozdě, a proto se tak rozlítil, že mrštil sloupem na chrám. Sloup proletěl střechou a zůstal tam. Tuto „událost“ připomínají i maličkosti, kterých si běžný člověk nevšimne. Ve Vratislavově ulici na portálu gotizujícího domu č.p. 17/67 z roku 1905 (dílo architekta Fr. Josefa Hodka) je vytesán reliéf čerta se sloupem – čert má velmi děsivý výraz. V protějším rohu portálu je vytesán reliéf kněze nebo sv. Petra, který má rozpažené ruce, jako by odvrhoval od sebe ďábla. Nad portálem je vtipný nápis, který drží v rukách ženská a mužská postava v gotickém kostýmu. Zní takto: „Není lepší jako čertům v pekle, najedá se, napijú sa, sedija si v teple.“

Také pražský rytec konce 18. století Jan Berka, který jako první zručně ilustroval pražské pověsti s krátkým písemným vysvětlením, zobrazil letícího čerta nad Vyšehradem se sloupem v náručí.

Archiv, časopis Krásná 2008

Cestování Pel-mel
Žert Býk o Býkovi - Tereza Brodská

Žádné komentáře

Přidat komentář