Božena Viková-Kunětická: vířila kulturní a politické vody
Svým dílem budila stejně silné sympatie jako antipatie, stejně vášnivé souhlasy jako protesty. Před sto lety jako dobová celebrita kandidovala do zemského sněmu. Suverénně vyhrála. Božena Viková-Kunětická (1862–1934) se tak stala první českou poslankyní a třetí poslankyní v Evropě.
Manželka hostinského a obchodníka s obilím Jana Novotného povila osm dětí, ale na živu zůstaly jen tři dcery s nejstarší Boženou. Matka jim v dětství vyprávěla o mlčenlivých klekánicích a ohnivých mužích, polednicích a hastrmanech. Před vykulenýma dětskýma očima vystupovaly zelené louky poseté nevídaně velkými barevnými květy, zvonila nachová jablka a hrušky připomínaly zlaté náušnice. V každém koutě děti tušily ohromná vybájená zrna sladkého angreštu, ačkoli žily ve čtyřech městských zdech v Pardubicích, kde se Božena narodila a kde stěží kvetl červený muškát. Snad právě kouzelné matčino vyprávění v budoucí spisovatelce probudilo obrazotvornost, která se řídila víc citem, daleko od reality.
Jan Neruda ji pochválil
Božena už ve dvanácti letech pro sestry psala a provozovala divadelní hry. Kvůli nouzi o papír, neboť rodiče neměli pro její umělecké ambice pochopení, jednoho dne celé drama napsala na stěny čerstvě vybílené chodby. Místo honoráře následoval výprask. Pak si krejcary na papír opatřovala za rozličné úsluhy a své výtvory plodila ve vikýři, až jí omrzaly prsty.
Vzdělání skončila třetí měšťankou. Odmítla chodit do šití, ale s chutí hrála v pardubickém divadle a od šestnácti let tiskla povídky a humoresky v různých časopisech pod jménem Kunětická. Talent tu byl. Jan Neruda ji dokonce písemně pochválil. Literatura, nebo divadlo? F. L. Rieger jí dal radu: Plně se věnujte pouze jednomu. Rozhodla se pro divadlo.
Byla, či nebyla šťastnou manželkou?
Několikrát vystoupila ve Zlaté kapličce. Když hořela, v naprosté beznaději na Ferdinandově (dnes Národní) třídě omdlela. V nejbližším obchodě s delikatesami ji polévali octem, voňavkou a vodou, až se konečně probrala.
K oltáři šla s úředníkem cukrovaru Josefem Vikem. Nevěsta sice milovala jiného muže, ale ženich dal najevo, že mu literátka v kuchyni nebude vadit. Božena svedla velký boj mezi láskou a touhou po seberealizaci. Zvítězilo to druhé.
Kvůli Vikově profesi se často stěhovali. Štětí, Most, Uhříněves, Německý Brod. Dva malé syny Boženě zahubil záškrt, dcera Vlasta vystudovala Minervu.
Žila ve spokojeném manželství? Informace z druhé ruky praví, že ano. To pramálo koresponduje s její prózou o ženách zotročovaných při službě rodu. Na jedné přednášce obdržela dotaz, zda ve svých knihách čerpá z vlastních zkušeností. Bolestným tónem nepochopené duše odpověděla, že byla příliš nevidoucí a zoufalá vlastním hledáním a vlastní nejistotou, než aby pátrala po tom, zda jiná žena také trpí a čeká na vykoupení jako ona. Tak mluví šťastná manželka?
Mateřství je vším, otcovství ničím
Poprvé rozvířila literární a společenské vody prózou Medřická. Děj je prostý: svobodná učitelka se stane matkou. Může se vdát za otce svého dítěte, ale odmítá ho. Spoléhá se na vlastní síly, třebaže zatím nemá ponětí, z čeho bude živa. Čtenářky čekaly na další díl s happy endem, ale marně. Knihou se autorka vyjádřila proti celibátu učitelek a vytvořila typ ženy, která chce žít samostatně, a dokonce svému dítěti upírá právo na otce. Hrdinka si na něj ani v nejtěžších chvílích jediným slůvkem nevzpomněla.
Rovněž v dalších titulech jí bylo mateřství vším, otcovství ničím. Takhle daleko nešla ani Božena Němcová, Karolina Světlá či Teréza Nováková. Jim se jednalo o rovnocennost žen v rámci úplné rodiny. Viková-Kunětická žádala od společnosti, aby v ženě respektovala matku bez ohledu na její vztah k muži, který ji matkou učinil a pomáhala jí dítě řádně vychovat. Mateřství nemělo ženu ujařmovat, ale naopak ji povyšovat. Vážné a kontroverzní myšlenky vyvážila vtipnými veselohrami na soudobé téma v repertoáru Národního divadla.
Archiv, časopis Krásná 2012
