Helmut Newton - Génius, legenda i zvrhlík

Helmut Newton - Génius, legenda i zvrhlík

Helmut Newton - Génius, legenda i zvrhlík

Svůj první fotoaparát si pořídil ve dvanácti letech. A zhruba v tomto věku ho také začaly fascinovat ženy a erotika. Jeho první zkušeností byla rudovlasá berlínská prostitutka, která se pro něj stala inspirací i v následujících letech. Modelkám nikdy neretušoval kruhy pod očima, naopak je často dokonce schválně přidával, protože se tehdy věřilo, že kruhy jsou následkem nadměrného masturbování.
Výstavu jeho fotografií můžete navštívit do 28. 10. 2019 v Museu Kampa.

Narodil se ve znamení Štíra roku 1920 v Berlíně jako Helmut Neustaedter. Jeho matka ovdověla a po svém prvním manželovi převzala továrnu na knoflíky, přezky a opasky, a když se vdala podruhé za Helmutova otce, rodina si vedla velmi dobře. Helmut byl od dětství velmi rozmazlován a v podstatě nemusel dělat nic, co se mu nechtělo. Když mu bylo sedm let, otec se rozhodl zakročit a přihlásil syna alespoň na gymnastiku a plavání, jež se stalo jeho velkou vášní. V pozdějším životě svou rozmazlenost matce trochu vyčítal a svou nestálou povahu, neschopnost u něčeho vydržet přikládal za vinu právě příliš velké svobodě v dětství.

Dětství plné erotiky

Helmutův starší bratr Hans z matčina prvního svazku ho začal velmi brzo zasvěcovat do krás ženského těla. Tajně mu ukazoval svou sbírku časopisů s nahými modelkami. Helmutovi se tehdy jejich nahá těla a vysoké podpatky vryly hluboko do mysli a podle svých slov na ně už nepřestal nikdy myslet. A právě lodičky a boty na vysokém podpatku se později staly jeho častým námětem při fotografování. I k té rudovlasé prostitutce v červených jezdeckých holinkách, Červené Erně, ho přivedl starší bratr. Doma pak Helmut kradl otci klíč od domácí knihovny, kde se ukrývaly knihy od Stefana Zweiga nebo Arthura Schnitzlera, které byly plné erotiky a fetišistických náznaků.

První fotoaparát

První fotoaparát si pořídil ve dvanácti letech – byl jím tehdy model Agfa Box Tengor – a hned během prvního fotografování s ním se Helmut rozhodl, že se stane fotografem. Začal se o fotografii zajímat, z novin a časopisů si vystřihoval snímky svých oblíbených fotografů a o tomto oboru četl všechno, co se mu dostalo pod ruku.

Krátce také pracoval jako poslíček pro několik fotografů, avšak pak vyšly Norimberské zákony a Žid Helmut musel odejít z reálného gymnázia. Díky finančnímu zaopatření rodiny se dostal na americkou školu v Berlíně a mohl tak pokračovat ve studiu. Tehdy se mu moc nezamlouvalo, že se musí ze dne na den hbitě zdokonalovat v angličtině, aby udržel s ostatními studenty krok, ale později se mu tento jazyk stal velmi užitečným. Nebyl však moc dobrým studentem, dívky a fotografování u něj byly na prvním, druhém i třetím místě. Ze školy tedy nakonec odešel. Situace v Berlíně se však neustále přiostřovala a jeho rodina nakonec ztratila kontrolu nad vlastní továrnou. Helmut nastoupil jako učedník ke známé berlínské fotografce Else Simon neboli Yvě, která později sama skončila v plynové komoře. Ta se zaměřovala na portréty a módní fotografie a Helmut v jejím ateliéru po večerech fotografoval svoje přítelkyně a snil o tom, že se jednou stane fotografem módního časopisu Vogue.

Útěk před Hitlerem

Když bylo Helmutovi osmnáct, měl obrovské štěstí a podařilo se mu s celou rodinou emigrovat do Singapuru. Kvóty na přijímání Židů byly tehdy v Anglii i Americe vyčerpány a Čína byla v roce 1938 jediná země, která měla ještě otevřené brány lidem prchajícím z Evropy. Cestou však v Singapuru zakotvila nejenom loď, ale i samotný Helmut. Krátce pracoval coby fotograf pro místní noviny, z práce ho ale nakonec vyhodili. Tehdy se romanticky sblížil s o mnoho starší Josette Fabien, která mu pomohla k otevření ateliéru v obchodním domě. Po čase se na něj Josette až příliš upnula a pro Helmuta to byl jasný signál k odchodu. Vše přišlo v době, kdy válka začala hrozit i v Singapuru a Židé byli přemístěni do tábora Tatura One v Austrálii, kde Helmut celkem v klidu strávil následující dva roky. Poté byl nucen přihlásit se do armády, ale i na toto období později vzpomínal jako na poměrně zábavné a klidné. Plánoval, že po odchodu si změní jméno na Newton a udělá vše pro to, aby si splnil svůj velký sen. Než se mu však sen splnil, čekalo ho ještě několik let fotografování portrétů v obchodních domech a fotografování mnoha svateb.

I Helmut se oženil, vzal si herečku June Brunell, která se o mnoho let později sama proslavila jako fotografka pod pseudonymem Alice Springs. Nakonec ale dostal příležitost ukázat, že v něm dřímá opravdový umělec. Dostal nabídku fotografovat pro australský Vogue, která mu vzápětí přinesla ovoce ve formě jednoleté smlouvy s britskou pobočkou časopisu v Londýně.

Evropa, země zaslíbená

S manželkou June se do Evropy přestěhovali v roce 1957. Začátky v Londýně nebyly jednoduché. Jeho zcela jiný a nový úhel pohledu na věc neseděl každému. Celková nespokojenost přerostla v nechuť k Londýnu jako takovému, a proto se nakonec rozhodl pro Paříž. Tam dostal nabídku pracovat v tehdy nejmodernějším a nejrevolučnějším módním časopise Jardin des Modes. Ani tam však dlouho nevydržel a v následujících dvou letech pendloval mezi Paříží, Londýnem i Austrálií, aby se nakonec opět vrátil do Paříže. Jeho žena June mu byla velkou oporou a dodávala mu sebejistotu, že jednou se mu podaří přimět ostatní dívat se na jeho fotografie nezaujatýma očima. Nastoupil v časopise Vogue a jeho snímky, často se sadomasochistickými či fetišistickými podtexty, začaly být pro svou odvážnost velmi úspěšné. Začal však publikovat i v konkurenčních časopisech, jakým byl například Elle, což vedlo ke sporu s šéfredaktorkou francouzského Vogue, kde kvůli tomu na pár let skončil a vrátil se až po příchodu nové šéfredaktorky.

New York, New York

Nabídka z amerického Vogue přišla v roce 1965 a Helmut dobře věděl, že to by mohl být celosvětový průlom v jeho kariéře, a okamžitě se s rodinou přestěhoval do New Yorku. Ani tady však, kvůli své nepřizpůsobivé povaze, příliš spokojený nebyl. Nelíbilo se mu, když mu někdo mluvil do práce a musel fotografovat místa a lidi, které si nezvolil sám. Ve Státech také musely jeho fotografie procházet jistou pomyslnou cenzurou a neměl tak volnou ruku, jako tomu bylo doposud. Začaly ho trápit zdravotní potíže, kterým svou neschopností odpočívat a slabostí pro balené cigarety a černou kávu příliš nepomáhal. Postihla ho těžká mrtvice. Krátce po zotavení pak přišla katarze srdce a léčba elektrošoky. Helmut, pokud jen trochu mohl, stále fotografoval a v tomto období vznikaly především agresivní, syrové snímky rázných modelek, které jako by se vymykaly realistickému prostředí, ve kterém byly fotografovány. Snažil se zachytit kombinaci chtíče i odporu ve společnosti luxusu. Veškerá tabu ho fascinovala a jedno po druhém se snažil zničit. Právě fotografie z tohoto období jsou jedny z nejznámějších a jen málokomu by nebyly alespoň povědomé. Dokonce si vysloužily vznik nového termínu, který zněl pornografická elegance. Vydal několik knih a publikací, a dokonce i vlastní časopis, Helmut Newton’s Illustrated, jehož šéfredaktorkou byla jeho žena June. Dnes patří jeho výtisky ke sběratelským předmětům s obrovskou hodnotou.

Další změny

V roce 1981 zažádal Helmut i se svou ženou o monacké občanství a odstěhovali se do Monte Carla. Tehdy musela June podstoupit operaci a Helmut si uvědomil, co pro něj jeho žena znamená a jak při něm celé roky stála. Bez její péče se cítil naprosto ztracený a neschopný a začal užívat antidepresiva. Díky nim se však alespoň na chvilku znovu postavil na nohy a ve věku 79 let začal opět pracovat pro ty nejprestižnější módní časopisy. O čtyři roky později však podlehl zranění způsobenému automobilovou nehodou. Všechny překvapilo, že jeho přáním bylo být pohřben v Berlíně.

ZAJÍMAVOSTI

• Krátce po stavbě berlínské zdi, při práci pro francouzský Vogue, zvěčnil i pamětní desku mladíka, který se přes zeď pokusil uprchnout a byl zastřelen. Když fotografie vyšla, vypověděly časopisu Vogue smlouvy na reklamu všechny německé firmy. Také modelka, jež na snímcích pózovala, nebyla schopna sehnat práci a členové policie, kteří byli na snímcích také zachyceni, dostali výpověď.

• Přípravy na fotografování mu zabraly i několik týdnů. Všechny nápady si zapisoval a kreslil, a když konečně došlo na samotné fotografování, měl všechno precizně a dokonale promyšleno. Rád využíval žárovku o síle 500 wattů, která fotografiím dodávala určitou syrovost.

• Fascinovala ho společnost, kterou nebylo za denního světla vidět. Rád fotografoval prostitutky i transsexuály.

• Přestože neměl pozitivní vztah k pornografii, jednou se odhodlal tuto hranici při fotografování překročit.

• Jeho fantazie neznala mezí. Známé jsou především fotografie umělých panen z výkladních skříní, sadistické či masochistické náměty a bledé ženy v korzetech, podvazcích a neodmyslitelných podpatcích. Nafotografoval také celou řadu slavných osobností od Sophie Lauren, Cathérine Deneuve až po Madonnu, Sigourney Waever nebo Raquel Welch.

Archiv, časopis Krásná, 2011. Fotografie: Helmut Newton, Detlev Schneider

Osobnosti a rozhovory
Růže je královnou našich zahrad Intuitivní numerologie, čísla v nás a čísla kolem nás, číslo 1

Žádné komentáře

Přidat komentář