Tygrům zvoní hrana - Jak dál?

Tygrům zvoní hrana - Jak dál?

Tygrům zvoní hrana - Jak dál?

To, čím je lev pro evropské a africké kultury, je pro národy Asie tygr. Kníže džungle a car tajgy – to jsou nejčastěji užívané tituly pro největší kočkovitou šelmu světa, jejíž království sahalo kdysi od horkých tropických ostrovů Indonésie po mrazivou tajgu Dálného východu. Podobně jako lev je pro nás tygr ztělesněním moci, zuřivé síly, vyvolává obdiv a zároveň strach. Jako všechny velké kočkovité šelmy i on stojí vinou člověka na pokraji vyhubení, dokonce je z nich na tom nejhůře.

Jak dál?

Současná situace, v níž se tygři nacházejí, není kritická – je přímo katastrofální! Tygr jakožto druh sice přežil rok 2000, ale hned prvních deset nového tisíciletí ukazuje, že to bude Pyrrhovo vítězství. Nejnovější odhady hovoří o tom, že ve volné přírodě zbývá nejvýše 3200 posledních tygrů, což je necelých pět procent někdejší světové populace druhu. Před pěti roky žilo ještě kolem pěti tisíc jedinců. Jen v loňském roce bylo v Indii, kde se počet tygrů odhaduje na 1000 jedinců, zabito 120 tygrů.

Indičtí tygři měli už jednou namále. Sčítání na přelomu 60. a 70. let minulého století ukázala, že v celé zemi nežije více než 1800 tygrů. Vláda Indíry Gándhíové proto společně s mezinárodními ochranářskými organizacemi připravila plán na jejich záchranu a v roce 1972 vyhlásila operaci Tygr. V rámci projektu se zvýšil počet tygřích rezervací, zintenzivnil se boj s pytláky i osvěta místních obyvatel. Výsledek předčil očekávání. Během necelých dvou desetiletí se počet tygrů zdvojnásobil. Radost ale netrvala dlouho. Daleko rychleji než počet tygrů rostl počet obyvatel Indie, a tím i tlak na zbylé přírodní zdroje. Od vyhlášení operace Tygr vzniklo sice 21 nových rezervací, zároveň však přibylo 300 milionů lidí a 100 milionů kusů domácího dobytka. Dnes má Indie přes miliardu obyvatel. Tygří rezervace představují nepatrné ostrůvky v krajině, a i tak je jejich území devastováno pastvou dobytka a kácením. Velké nebezpečí představuje ale rostoucí poptávka sílícího čínského trhu s tygřími „produkty“. Není žádným tajemstvím, že kosti, tuk i maso tygrů z indických rezervací je částečným zdrojem příjmů tibetských exulantů žijících v Indii. Pašeráci kostí znají spolehlivé cesty, jak dostat své zboží přes indicko-čínskou hranici do Tibetu a nabídnout je zákazníkům.

Přesto příklad indického projektu názorně ukázal, že i za zdánlivě beznadějné situace je možné relativně rychle početnost tygřích populací zvýšit. Jde jen o to, zda jim dá člověk šanci, a hlavně místo pro život. Podobně tomu bylo i u největšího z tygrů – tygra ussurijského. Když v roce 1937 vyhlásila sovětská vláda jeho úplnou ochranu, nežilo na Dálném východě víc než 30 těchto tygrů. Krátce před rozpadem Sovětského svazu dosáhla početnost v několika rezervacích 500 kusů a zdálo se, že je vyhráno. Za Jelcinovy éry divoké privatizace se však ruský Dálný východ proměnil v kraj chaosu a bezvládí. Z kdysi nepřístupných zón odešli vojáci a s nimi i pracovní příležitosti. Ekonomika se zhroutila a lidé byli ponecháni svému osudu. Jednou z možností obživy se stalo i pytláctví. Hranice na jih se otevřely a mnozí nedokázali odolat nabídkám čínských překupníků.

V tygřích rezervacích znovu zněly výstřely, jejichž ozvěny v Moskvě tehdy nikdo neslyšel nebo spíše nechtěl slyšet. Během několika málo let klesly stavy ussurijských tygrů na polovinu. Zoufalé volání ruských přírodovědců a ochranářů vyslyšeli jejich zahraniční kolegové a na přelomu tisíciletí se podařilo dosáhnout prvních úspěchů v boji s pytláky. Na podzim 2008 se v jedné z tygřích rezervací objevil někdejší ruský prezident a současný premiér Vladimír Putin, aby se osobně účastnil odchytu a označení tygra v Sichote-alinské rezervaci. Jakkoli může být jeho návštěva považována za součást vytváření mýtů kolem jeho osoby, pro zachránce tygrů byla stěžejní už jen tím, že upoutala pozornost. I kdyby nic jiného, skutečnost, že jeden z čelných představitelů státu deklaruje svůj zájem o problémy ochrany přírody, je veskrze pozitivní.

V zoologických zahradách a v soukromých chovech žije možná až 20 tisíc tygrů, převážně ussurijských, indických a sumaterských a jejich kříženců. Tito tygři se ale do volné přírody nikdy nevrátí. Neumějí lovit, nebojí se člověka. Jsou to sice nádherná zdravá zvířata, která však nikdy nepoznala a ani nepoznají, co obnáší život v domovině jejich předků. O osudu tygrů se však rozhoduje daleko za branami zoologických zahrad. Nedokázali jsme zabránit vyhubení tygrů na Bali a na Jávě, ztratili jsme turanské tygry, na vlásku visí osud tygrů čínských. Pokud zmizí poslední zbývající divocí tygři, jejich příbuzní v zoologických zahradách se stanou jen smutnou připomínkou, stíny někdejšího majestátu. Odkázáni na péči člověka, navěky neschopni naplnit úlohu, kterou velké šelmy v přírodě hrají.

Skutečnost, že letošní rok je rokem Tygra, inspirovala ochránce přírody a všechny, jimž leží na srdci záchrana ohrožených druhů, k mnoha akcím. Patří mezi ně i mezinárodní konference a setkání, z nichž by měly vzejít konkrétní úkoly a závazky zemí, které se dnes ještě mohou pochlubit, že na jejich území tygři žijí. Pokud se podaří něco podobného jako na počátku 70. let minulého století v případě medvěda ledního, mají tygři stále ještě šanci.

Archiv, časopis Krásná 2010

Pel-mel
Božena Viková-Kunětická: vířila kulturní a politické vody České vynálezy - Plastická trhavina Semtex

Žádné komentáře

Přidat komentář