Benátský karneval

Benátský karneval

Benátský karneval

Tradice karnevalu sahá až do 12. století, kdy byl příležitostí k oslavě vítězství benátského dóžete Vitale Michiela II. nad patriarchem Ulrikem z Aquileie roku 1162.

Benátský karneval

Přestože Benátky v únoru zpravidla zahalí závoj mlhy a dešťová clona, každoročně tam směřují stovky turistů za veselím a elegancí místního karnevalu. Město zaplní směsice různých jazyků a policisté musí na křižovatkách úzkých ulic koordinovat pohyb mas. Po náměstí sv. Marka se procházejí honosně maskovaní šlechtici a dámy v nadýchaných kostýmech. Zamyšlený pohled a pomalá, jakoby mimozemská gesta jim dodávají tajemný nádech.

Tradice karnevalu sahá až do 12. století, kdy byl příležitostí k oslavě vítězství benátského dóžete Vitale Michiela II. nad patriarchem Ulrikem z Aquileie roku 1162.

Ulrico musel každý rok zaslat svému porobiteli stádo zvířat, které bylo poraženo, uvařeno a servírováno během banketů. Hlavní oslava probíhala na „směšné úterý“ (tzv. berlingaccio) – na znamení porážky nepřítele. Od roku 1296 se tento den stal oficiálním svátkem.

Ve 14. století byli organizátory procesí a zábav „ponožkáři“ – skupina aristokratů, kteří nosili barevné ponožky. Kombinace různých odstínů představovaly jednotlivé okrsky, kterých mají Benátky dodnes šest. Ostatně stejný je i počet lišt na přídi gondol.

Dóže pořádal nákladné podniky, nad městem zářily ohňostroje a lidé zapomněli na pár dní na trable a problémy. Masky setřely rozdíly mezi šlechtici a obecným lidem, v ulicích si byli na chvíli všichni rovni. K tradici patřila i akrobatická chůze tureckého vězně po provaze ze Zvonice do Dóžecího paláce – oslava benátských dobyvatelských úspěchů ve východních zemích. V nejhorším případě vězeň spadl a zabil se, v tom lepším donesl dóžeti dárek a získal svobodu. Časem tento náročný výkon nahradil „andělský let“ – sjezd po laně ze Zvonice dolů – coby symbol míru.

Pořádání karnevalu bylo přerušeno roku 1797, kdy se Benátky staly součástí Rakouska, které ho zakázalo. Až v roce 1979 se zaktivizovalo několik spolků, aby zapomenutou veselici opět uvedlo v život.

Masky jsou dnes hodné obdivu, pózují u kostelů, na nábřeží a před paláci. V minulosti byly ale až příliš dovádivé a benátská vláda musela jejich řádění usměrňovat dekrety. Roku 1268 omezila např. hru s vejci, kdy maskovaní muži házeli po ženách vejce naplněná parfémem. Jeden z dekretů vydaný 24. 1. 1458 zase zakazuje mužům vstup do klášterů v přestrojení za ženy a páchání „nehorázných přestupků“. Lidé v maskách nesměli nosit zbraně, vcházet do kostelů a roku 1608 bylo zakázáno jejich nošení mimo dobu karnevalu. Za neuposlechnutí hrozily tvrdé tresty – dva roky vězení, 18 měsíců prací na galejích a pokuta, pro ženy veřejná hanba mezi dvěma sloupy na náměstí sv. Marka, vyhoštění z Benátek na čtyři roky a peněžitý trest. Od roku 1703 nesměli nosit masky ani hráči v kasinu, kteří takto dříve často unikali před věřiteli. V kasinech ani dříve nemohli používat masky krupiéři a zchudlí šlechtici. Naopak do divadla bylo povinné maskování pro všechny ženy, aby se zachovala „rodinná čest“.

Karneval měl i svůj ekonomický význam. Do státní pokladny připlouvaly finance od návštěvníků, jako je tomu ostatně i dnes. V době oslav jsou už tak drahé hotely ještě dražší, totéž platí i o službách. Součástí programu jsou i dobové dýchánky – odpolední čokoláda, barokní koncert a ples v historických kostýmech. Ceny vstupenek se pohybují kolem stovek eur, nemluvě o půjčovném za kostýmy, poplatku za fotografa apod. V palácích se i dnes schází aristokracie, která žije na vysoké noze. Běžný lid proudí ulicemi a užívá si přirozené atmosféry a spontánního veselí. To je nakonec možná lepší než vyumělkovanost bálů.

Archiv, časopis Krásná 2007

Osobnosti a rozhovory
Francouzské obrazárny doby pravěku (2. díl) Teplo – budík života

Žádné komentáře

Přidat komentář