Strava na jaře (1. díl)
Každé roční období má svá specifika, a není to jen počasí. Lidé žijící v souladu s přírodou odpovídali na všechny její proměny i změnou svého jídelníčku: pružně reagovali na to, co jim právě v tu chvíli louky, a zahrady nabízely a taky jim jídla vhodná pro právě dané období pomáhala lépe se vyrovnat s různými neduhy. Začátek jara byl po mnoho staletí nejvíc ovlivněn Velikonocemi – a ty měly své přesné, skvěle promyšlené postupy. Mohli bychom se jimi inspirovat i my.
Předvelikonoční půst začínal hned po únorovém masopustním hýření a trval 40 dnů. Důsledně se nejedlo maso kromě ryb a nesměl se ani alkohol. Půst má svoji tradici snad ve všech kulturách a sahá až k počátkům lidstva. Má svůj očistný smysl nejen pro tělo, ale především pro duši. Je zjištěno, že je to skvělá prevence pro zdravé a lék pro nemocné. Zpomaluje stárnutí, zlepšuje obranyschopnost a podporuje metabolismus.
Každá neděle předvelikonočního postního období měla svůj název, odvozený většinou od jídla. První neděle postní se jmenovala Černá, ale říkalo se jí Pučálka a jedl se naklíčený hrách, který se opekl na sádle nebo špeku. My můžeme použít i napučenou čočku, skvělé je mungo (to dostaneme koupit už naklíčené) nebo fazole adzuki, které dokážou vytáhnout z těla toxiny nashromážděné za dlouhou zimu. O Pražné neděli se jedla opražená předem namočená pšenice, o Smrtné neděli se vynášela smrtka jako symbol definitivního rozloučení se zimou a peklo se pečivo z nekvašeného celozrnného těsta, zvané mrváně, přesňáky či postružeň. Na poslední postní neděli už jaro bývá v plném proudu, všechno kolem začíná kvést a některé první malé kvítky můžeme použít i v kuchyni. Jedlá a léčivá je sedmikráska, pampeliška, podběl, fialka a prvosenka. Určitě ale nejíme narcisy, rododendrony, konvalinky, čemeřici – ty jsou jedovaté!
Zahrádka za oknem
Když se nám nepodaří najít něco v přírodě, jistotu čerstvého lupení plného omlazující a uzdravující kyseliny listové můžeme mít na svém okně: petrželka, pažitka, řeřicha, možná i bazalka, majoránka, dobromysl a jiné prospěšné koření, kterým hojně sypeme na všechno jídlo, kromě toho sladkého. Klíčky se dobře pěstují ve speciálních drenážních miskách, které mají v prodejnách Country Life. Uspoří se tak i místo, protože plastové průsvitné misky jsou naskládány jedna na druhé vertikálně. Denně klíčící semínka propláchneme studenou vodou a ony se nám odmění zelenými výhonky.
Jarní divoce rostoucí zelenina
Jakmile vyraší první výhonky kopřiv, vaříme z nich pročišťující čaj. Na jeden šálek stačí přelít vařící vodou lžíci kopřiv. Tento lahodný a blahodárný zelený čaj nesladíme a můžeme ho pít třikrát denně, ale ne déle než čtyři neděle. Po čtrnáctidenní pauze můžeme pokračovat – to už budou kopřivy dost velké. Budeme-li je na jednom místě pravidelně trhat či kosit, vypěstujeme si nízké křehké, stále mladé rostlinky, použitelné až do pozdního léta. Můžeme z nich dělat špenát, polévku, přidávat je do nádivky. Tradičně se dávají do velikonoční hlavičky spolu s dalšími jarními rostlinkami: potočnicí, popencem, mladými lístky pampelišky, sedmikrásky a jitrocele. Je to energetická bomba, která nás nabije mladou silou rašícího jara!
A když k tomu všemu ještě přidáme pupeny hlohu, maliníku, ostružiníku nebo černého rybízu, výhonky ředkvičky, řeřichy, slunečnice či hořčice a mízu břízy, zimní strádání bude dokonale zapomenuto. V pupenech a zárodečných tkáních rostlin jsou zdraví prospěšné enzymy, hormony, stopové prvky, vitaminy. A radost můžeme mít i z toho, že je to úplně zadarmo a při že jsme se při sbírání krásně prošli jarní přírodou.
Archiv, časopis Krásná 2009, Fotografie: Unsplash
