Skřítci z borovic se plískanic nebojí - Zdeňka Kučerová

Zdeňka Kučerová (36), iniciátorka Lesní mateřské školy Skřítci z borovic v Chocni, vystudovala Zemědělskou fakultu České zemědělské univerzity a několik let pracovala na veterinárních klinikách. S lesní školkou se poprvé setkala ve Švédsku, kde nějaký čas působila jako vychovatelka. Po narození dcery se k této myšlence vrátila. Absolvovala různé kurzy a semináře např. Respektovat a být respektován, víkend s Woodcraftem, dílnu plstění, dlabání ze dřeva, pletení z vrbového proutí, různé semináře o permakultuře, pro muzicírování s dětmi absolvovala dílnu výroby kantely (jednoduchého strunného hudebního nástroje s relaxačním účinkem), letní školu pro lektory Lesních mateřských školek, akreditovaný seminář Návrat koncovky aneb Zdravé muzicírování. Ve své školce by chtěla umožnit dětem zblízka pozorovat přírodu. Chce být při jejich pokusech, výzkumech a dobrodružstvích, pomáhat jim ptát se a hledat odpovědi, ukazovat jim les z mravenčí i ptačí perspektivy. Stejně jako přírodu miluje i vůni knih. Těší se na deštivé dny, kdy s dětmi, tentokrát pod střechou a s knihou v ruce, prožívají dobrodružství zvířátek, která před pár dny viděli v lese, nebo příhody skřítka Kvítka, pro nějž postavili domeček z kůry.

Jedním z prvních českých propagátorů myšlenky lesních či přírodních škol byl spisovatel Eduard Štorch. Jeho literatura pro děti určitě patří k české klasice. Měla jste jeho knihy ráda?

Štorchovy knihy mě v dětství neminuly, četla jsem výhradně tuto literaturu a mnohé další jako Batličku, londonovky, mayovky atd. Vždy jsem chtěla žít na Aljašce. Jeho názory na výchovu a to, kde by měla probíhat výuka dětí, jsou mi blízké. I v naší školce dáváme přednost otevřenému prostoru a čerstvému vzduchu před pobytem ve čtyřech zdech. Jsme přece Skřítci z borovic…

Situace lesních školek je zatím u nás složitá. Jak a čím dokážete přesvědčit, že do nabídky předškolního vzdělávání patříte?

Snažím se nabídnout něco jiného – učit děti v přírodě a jejím prostřednictvím. Počítáme kamínky či kaluže, poznáváme barvy na květech rostlin či podzimních listech stromů, prostě zapojujeme všechny smysly… Většinou se mi podaří oslovit hlavně rodiče, kteří hledají alternativu. Hodně nám pomohl letní příměstský tábor, kdy potřebovali pohlídat děti, vyzkoušeli to u nás, naše práce je zaujala a oslovila a už zůstali.

V současné době je čím dál tím složitější děti zvládnout, a bohužel se to týká už i těch nejmenších. Jaké pedagogické metody či směry ve výchově a výuce jsou pro vás nejpřínosnější.

Neřekla bych, že je to tak zlé. K nám chodí většinou tříletí prckové a s nimi to ještě jde. Důležité je podle mě určitě respektování osobnosti dítěte, ač není všeřešící, a základní myšlenka metody Montessori – pomoz mi, abych to dokázal sám… Musíme je zaujmout a pak už to necháme na nich.

Vaše školka – přesněji dětský lesní klub – není v provozu dlouho. Jak se vám daří naplňovat své představy o jejím provozu? Co vám schází? Co by vám pomohlo?

Klub jsme otevřeli letos na jaře a po pravdě je to boj. Konkrétní den probíhá většinou dle představ, ale aby ten den vůbec byl, je těžké. Co by stoprocentně pomohlo, nevím. Možná záruka města či nějaké instituce, lidé mají různé obavy. A zbytečné… Jako občanské sdružení jsme neziskovou organizací. Veškerý získaný kapitál dáváme do zajištění chodu naší činnosti, nekumulujeme zisk, pracujeme pro dobročinné účely. S díky přijmeme jakoukoli formu podpory, ať už finanční, hmotnou, či dobrovolnickou.

Na vašich webových stránkách http://skritcizborovic.netstranky.cz píšete, že „není špatné počasí, pouze špatné oblečení“. Znamená to, že jste v přírodě opravdu za každého počasí?

Snažíme se o to, ale máme děti už od dvou let, tak se jim musíme přizpůsobit. Ta myšlenka není přece nařízení. Ale snažíme se být venku opravdu co nejvíce, abychom zjistili, jak to funguje v dešti, blátě, sněhu…

Co vaše školka dětem a jejich rodičům nabízí?

Asi jako každá lesní školka nabízíme aktivity poznáním, prožitím. Snažíme se malé človíčky vrátit do přírody a jejího běhu. Školní rok máme tematicky rozdělený do jednotlivých bloků, které se vzájemně prolínají a na sebe navazují. Bloky vycházejí z Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání, který má pět vzdělávacích oblastí: dítě a jeho tělo, dítě a jeho psychika, dítě a ten druhý, dítě a společnost, dítě a svět.

Proč by rodiče i přes to, že zatím musí u vás zaplatit školné, měli dát své dítě právě do vaší školky?

Díky nízkému počtu dětí zaručujeme individuální přístup. Děti, které navštěvují lesní mateřské školky jsou podle výzkumů méně nemocné, jsou otužilejší, a to nemluvím o kladném vlivu přírody na jejich psychiku a vývoj. Vždyť člověk je přece její součástí. Navíc rodiče mohou své děti doprovázet, jak je třeba. Pokud chtějí, mohou se na výuce podílet, vnášet své myšlenky a přání.

Pustila jste se do nelehkého úkolu, který určitě stojí hodně sil. Kde je berete?

Myšlence, kterou propaguji, věřím a energii mi dodává taky moje šikovná dcerka. I na ní vidím, že to, co dělám, má smysl…

Archiv, časopis Krásná 2012