Pátá berla svatého Vojtěcha

Vojtěch je slavnou postavou raných českých dějin. Byl synem Slavníka, vévody zlických Slavníkovců, kteří sídlili na hradišti v Libici nad Cidlinou. Slavníkovský rod byl nejvážnějším mocenskopolitickým konkurentem středočeských Přemyslovců.

Vojtěch se narodil přibližně v polovině padesátých let 10. století a podle legendy byl urostlý a sličný, navíc byl nadaný a obdržel skvělé vzdělání, především v proslulé škole v Děvíně (Magdeburk). Krátce po návratu ze studií byl zvolen biskupem. Tuto událost popisuje kronikář Kosmas. Svůj úřad bral Vojtěch velmi vážně, a proto to měl těžké. Snažil se pochopit složitost předních rodů a bojovat proti spoustě pohanských přežitků. K nejvážnjším patřila krevní msta, obchod s otroky a mnohoženství, v němž žena neměla žádná práva. Neměl se o co opřít, zákonodárství neexistovalo. Jeho práce byla bezvýsledná, a proto odešel do Říma a vstoupil do kláštera. Ale český kníže Boleslav II. za ním vypravil poselství s žádostí o návrat; české knížectví bylo bez biskupa na mezinárodní scéně ve více než ožehavé situaci. Žádost byla doplněna sliby všemožné nápravy starých zlozvyků.

Po návratu však našel Vojtěch zemi v situaci horší než předtím a to především vinou Vršovců. Nakonec rozhodl jeden incident. Jedna žena obviněná z cizoložství hledala u biskupa Vojtěcha pomoc a on ji ukryl v klášteře sv. Jiří na Pražském hradě. Vršovci se lstí dostali do kostela a tam ženě uťali hlavu. A tak odešel podruhé – a navždy. Historie se opakovala, opět putovalo poselstvo se žádostí o jeho návrat, ale během zpáteční cesty se Vojtěch dozvěděl o vyvraždění celého rodu Slavníkovců – až po nemluvňata v kolébce. Uchýlil se proto do Polska, odkud se vydával na misijní cesty. Při jedné z nich byl 23. dubna 997 zabit. Jeho ostatky byly uloženy ve Hnězdně (Gniezno) – středisku polského křesťanství. V roce 1039 byly přeneseny do pražské katedrály. Svatý Vojtěch se stal patronem Polska a Uher a 26. listopadu 1965 jej papež Pavel VI. prohlásil za předního patrona pražské arcidiecéze.

Každoroční Cenu VIZE 97 dostává osobnost, která svým dílem pomohla významně rozšířit lidský obzor, ukázala na méně známé souvislosti jevů, rozšířila alternativy lidského pohledu na svět, kosmos a základní otázky bytí. Vybírá ji rada, jejímiž členy jsou kromě manželů Havlových Viktor Dobal, Jiří Fiala, Ivan M. Havel, Josef Jařab, Jaroslav Kořán, Zdeněk Neubauer, Radim Palouš a Bedřich Velický.

Jako první získal tuto cenu v roce 1999 americký neurochirurg Karl H. Pribram. V roce 2000 se stal laureátem italský semiotik a spisovatel Umberto Eco, v roce 2001 český vědec a filozof Zdeněk Neubauer. Loni převzal cenu americký informatik německého původu Joseph Weizenbaum. 5. října letošního roku tuto cenu dostal Robert Reich, uznávaný americký ekonom a bývalý člen vlády Billa Clintona.

Archiv, časopis Krásná 2003