Evropské souvislosti: kolik nás žilo v Evropě, kolik žije a proč? (1. díl)

Čas od času proběhne sdělovacími prostředk zpráva o tom, že se v Česku rodí málo dětí. Následuje více či méně zasvěcený komentář. Občas se tématu nízké porodnosti chytí politici a někdy při tom nestačíme zírat.

Ve středověku byly všude v Evropě dívky ve věku 14 až 18 let provdávána za muže o šest až deset let starší. V devatenáctém století v západní Evropě bylo "průměrné nevěstě" 24 let a jejímu ženichovi 26, ve východní Evropě jim bylo 22 a 24 let. Pro ty, kterám leží na srdci pozice Čech, mám dobrou zprávu - reprodukční chování prapradědů a praprababiček se nelišilo od jejich sousedů v západní Evropě. 

Při studiu starých záznamů v matrikách lze zjistit, že dříve se rodila drtivá většina dětí v manželství. V Anglii v letech 1600-1800 se narodilo jen 2 až 4 procenta nemanželských dětí, ve Švédsku a Finsku v 18. století to byla 3 procenta, ve Francii, Itálii a Španělsku v 18. století jedno procento. Farní matriky však prozrazují, že značná část prvorozených dětí byla počata už před svatbou. Ve Francii, Anglii a Německu v 18. století bylo takových dětí 10 až 30 procent.

Čerpáno z knihy: Bacci, Massimo Livi (2003): Populace v evropské historii, nakladatelství Lidové noviny, 272 stran z italského originálu, který vyšel roku 1998, přeložil Tomáš Tatranský 

Populace v evropské historii

Byla jsem moc ráda, že mi do ruky přišla kniha s názvem Populace v evropské historii. Napsal ji v nedávné době italský historik Massimo Livi Bacci a česky vyšla v nakladatelství Lidové noviny v edici Utváření Evropy. S otevřením této knížky se mi otevřely i nové obzory. Vždyť v době, kdy jsme se učili dějepis ve škole, měli jsme uměř hlavně letopočty slavných bitev a válek. A hranice našeho vědění měla končit někde u železné opony. Historik Bacci pro nás soustředil mnoho zajímavých číselných údajů, především o staletích od roku 1000 dodnes.

Každého zaujmou nepříliš známá data o tom, jak rostl počet obyvatel Evropy: pro rok 1000 našeho letopočtu se odhady pohybují okolo 50 milionů Evropanů (v roce 2000 to bylo přibližně 750 milionů). Ke zdvojnásobení počtu obyvatel docházelo před rokem 1800 zhruba za dvě až tři staletí. Pro kažeho Evropana navíc bylo tehdy třeba získat novou obživu. K tomu byla nutná další zemědělská půda. Mýtily se lesy, kolonalizovala neobsazená území, vysušovaly močály. Po roce 1800 došlo ke zdvojnásobení počtu obyvatel za 90 let a dále se nárust zrychloval. Bylo to především tím, že zlepšením hygieny, výživy a zdravotní péče se průměrný věk prodloužil o 35 roků ve středověku a na počátku novověku na 50 let v roce 1900 a dále až na dnešních zhruba 75 let. Ke stagnaci počtu Evropanů dochází až v posledních desetileích, a to ze známého důvodu - kvůli velmi nízké porodnosti. 

Výrazný předěl roku 1800

Do konce osmnáctého století nebyla praktikována antikoncepce. Ženy rodily v průměru (pro nás dnes nepředstavitelných) pět až devět dětí a dětská úmrtnost byla vysoká. Do jednoho roku věku umiraly asi tři děti z deseti. Reprodukční chování párů nebylo ovlivňováno počtem již narozených dětí, jako je tomu u populací, ktré svou porodnost plánují. Rok 1800 je významným předělem. Vědci zabývající se obyvatelstvem - demografové - soudí, že se tehdy ostře změnil přístup k rození a péči o děti. Od té doby se počet dětí, které v Evropě průměrně rodila jedna žena, začíná snižovat.

Archiv, časopis Krásná 2007, Fotografie: Pixabay