Pór

Pór

Oficiální název této cibulovité zeleniny je pór. Většina lidí však užívá pojmenování, které je všeobecně vžité, a to pórek. Je to velmi stará zelenina pocházející z oblasti Středomoří a její vynikající léčebné účinky oceňovali již staří Římané. Přestože pór obsahuje mnoho cenných látek a v Evropě se těší značné oblibě, u nás byl používán poněkud omezeně, většinou jako polévková zelenina.

Oficiální název této cibulovité zeleniny je pór. Většina lidí však užívá pojmenování, které je všeobecně vžité, a to pórek. Je to velmi stará zelenina pocházející z oblasti Středomoří a její vynikající léčebné účinky oceňovali již staří Římané. Přestože pór obsahuje mnoho cenných látek a v Evropě se těší značné oblibě, u nás byl používán poněkud omezeně, většinou jako polévková zelenina. Teprve až v roce 1990 se začal využívat mnohem více v kulinářské oblasti, a to v rozličných a velmi chutných úpravách. V dnešní době se řadí k zelenině, která je celoročně běžně k dostání; výhodou je i poměrně nízká cena. Ti, kteří vlastní zahrádku, mohou pór pěstovat vcelku jednoduchým způsobem. Stačí vysadit koncem dubna sazenice do půdy, během vegetace rostliny okopávat, řádně přihrnovat zeminu a dost zavlažovat. Nutno podotknout, že pór má dost vysoké nároky na obsah živin v půdě a poměrně dlouhou vegetační dobu. Je to chladnomilná rostlina, která snese i vyšší teploty (právě při těch potřebuje dostatek vláhy). Jedlou částí je chutný bílý stvol, který by neměl vykazovat žádné cibulovité rozšíření.

Z botanického hlediska se pórek dělí na zimní odrůdy, které se pěstují častěji a jsou velmi trvanlivé. Mohou se nechat na záhonech až do zimy, nevymrzají. Přijdou-li však silné a dlouhotrvající mrazy, pór většinou vysoušejí, a tak zbude k použití jen část vnitřního stvolu. Dále existují odrůdy letní, které mají rychlejší vývoj a vyšší vzrůst. Ty se však musí sklidit do podzimu.

Pór je plnohodnotná zelenina s mnoha léčivými účinky. Je důležitým zdrojem kyseliny listové, která podporuje tvorbu krvinek, svalů a hojení ran. Je velmi bohatý na vitaminy C, E a vzácný B1. Pór dále obsahuje karoten, niacin, draslík, vápník, fosfor a železo. Zelená část obsahuje až dvojnásobek vitaminů než bílá, a proto bohatě využíváme i tuto část, která není tak křehká jako část bílá. Vysoký obsah éterických olejů dává póru charakteristické aroma, ostrou chuť, ne však tak štiplavou, jako má cibule. Vysoký obsah minerálů způsobuje, že pór má močopudné účinky, pomáhá revmatikům při dně. Silice obsažené v póru podporují trávení, chuť k jídlu, zabíjejí bakterie a kvasinky ve střevech a žaludku, pomáhají při zácpě a nadýmání, střevních kolikách. Fosfor v póru povzbuzuje činnost mozku a významně snižuje cholesterol. Časté konzumování této rostliny působí zejména ve stáří proti změnám cév. Je to výborný preventivní prostředek při chorobách žil, působí také proti krevním sraženinám. Obsah manganu a selenu podporuje imunitní systém. Pór je také velmi vhodný pro diabetiky, snižuje totiž v krvi cukr.

Pór se může vařit ve vodě, dusit v páře, zapéká se, je vhodnou přílohou např. k rybám, může být součástí syrových zeleninových salátů. Ve francouzské kuchyni je nezbytnou složkou francouzské omáčky Cock-a-leekie. Známá je i jiná francouzská specialita – Vichy-ssoise: pórek se podusí v koňaku, do něhož se přidalo trochu vína. Takto připravený se vloží na míse do mírně vyhřáté trouby. V české kuchyni je nejznámější pórková polévka. Trochu exkluzivněji vypadá pórek s jablky a ořechy, zabalený do plátku šunky. Je to kombinace, která lze využít jako netradiční pokrm. Docela dobře chutná pór jen nakrájený do nějaké pomazánky nebo na chlebu s máslem. Asijská kuchyně využívá pór zcela běžně a často. Jen si vzpomeňte na krásně pravidelné svěže zelené nudličky pórku v nějakém čínském jídle.

Miloslava Mezerová, Archiv, časopis Krásná 2006

Pel-mel
Zdravotní sestra a T. G. Masaryk: Anna Rypáčková (2. díl) Jsou zvířata sobecká?

Žádné komentáře

Přidat komentář